Rettův syndrom: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
opr posl, port
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Upravit|poznámky=Je třeba doplnit wikifikace, rozdělení na odstavce s nadpisy}}
 
'''Rettův syndrom''' je syndrom, pro který je typické těžké neurologické postižení. Jeho příčinou je zmutovaný [[gen]], který se nachází na raménku [[chromozom]]u [[Chromozom X|X]] a který má více různých podob, což se pak projeví i na rozmanitosti projevů tohoto syndromu.
 
Diagnostika Rettova syndromu probíhá pomocí genetického vyšetření, v [[Česko|České republice]] již od roku [[2001]]. Porucha ovšem postihuje pouze [[Dívka|dívky]]. Ony mají pouze zčásti [[Autismus|autistické]] chování. Rozsah jejich pozornosti je malý. V motorice dochází ke ztrátě úchopových schopností rukou a často také k závažným poruchám hybnosti. Zhruba dvě třetiny dívek, trpí klasickým Rettovým syndromem, v ostatních případech se jedná o atypický Rettův syndrom, což je jeho mírnější forma. Dívky můžou chodit i sedět, mluvit, nebo u nich chybí nějaký typický znak, jako je rozdílný obvod hlavičky, protože neprošly obdobím normálního vývoje.
 
Dezintegrační porucha je porucha, která nastává po normálním dvouletém vývoji dítěte z neznámé příčiny a postihuje doposud nabyté schopnosti. U dítěte nastupuje mentální retardace a autistické chování. Ve všech oblastech je vývoj normální. Dítě je ve dvou letech schopné mluvit v krátkých větách, je velice všímavé, reaguje na sociální kontakt, používá gesta, napodobuje a hraje si. Porucha se objeví mezi druhým a desátým rokem života, nejčastěji však mezi třetím a čtvrtým rokem věku dítěte. Zdravotní stav se může zhoršit buď náhle, nebo může trvat více měsíců. Toto zhoršení stavu vystřídá období stagnace. Dítěti se zhoršují jeho komunikační schopnosti i sociální dovednosti. Toto chování velice připomíná autismus. Po tomto období se však mohou tyto dovednosti opět zlepšit, není to ale pravidlem. Normy už není nikdy dosaženo.
 
Co se týká výukových strategií vhodných pro takto postižené děti, tak je z důvodu efektivity výuky nutno respektovat vhodný prostor, čas a trvání výuky. Prostor by měl být pohodlný a bez rušivých prvků. Pro domácí učení je ideální oddělený pokoj, který je daleko od televize. Ve škole stačí jen zástěna. Výuka by měla být součástí denního režimu. S domácí výukou je dobré začít po obědě, se školní výukou je lepší začít hned ráno. Dobré je, když výuce předchází nějaká oblíbená činnost dítěte, protože ho to pozitivně motivuje k práci a pak si lépe zvykne na plnění úkolů. Délku výuky bychom měli podle našich časových možností co nejvíce přizpůsobit dítěti a jeho schopnosti soustředit se. Výuka by měla trvat od deseti minut do hodiny. Na kvalitě výuky se velmi podílejí i pomůcky. Ty je nutné vybírat pečlivě s ohledem na preference dítěte, jaké barvy mu jsou příjemné, jaké tvary se mu líbí, jaké povrchům a předměty upřednostňuje. Dítě může mít oblíbené i neoblíbené předměty a v případě práce s neoblíbenými předměty by mohlo odmítnout spolupracovat, proto je nutné tomu předejít pečlivou všímavostí pedagoga. Pomůcky by měly odpovídat věku dítěte, měly by být běžně dostupné, bezpečné, jednoduché a pro dítě příjemné. Důležité je uspořádání pomůcek v logickém sledu, protože se s tím dítě lépe vyrovná. Jakým způsobem pedagog dosáhne zdárného cíle výuky, záleží obzvláště na motivaci dítěte a na úrovni jeho schopností a dovedností, které zjistíme z toho, jak reaguje. Cílem každé výuky je získání takových dovedností, které dítě samostatně využije, a proto je nutné vyzkoušet různé metody výuky.
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Medicína}}
 
[[Kategorie:Syndromy]]