Bazilika svaté Ludmily: Porovnání verzí

 

== Historie ==

Po zboření pražských hradeb a Slepé (Odrané) brány roku 1866, podle územního plánu rychle rostla moderní pražská čtvrť [[Vinohrady (Praha)|Vinohrady]] z činžovních domů. Původně náležela k farností sv. Mikuláše ve [[Vršovice|Vršovicích]] a kromě dvou kaplí neměla vlastní chrám. Byly to kaple Sv. Rodiny nad Nuselskými schody<ref>Antonín Podlaha, Soupis památek historických a uměleckých, sv. 28, politický okres vinohradský. Praha 1908, s. 159-160</ref> a kaple sv. Václava sester boromejek při opatrovně sirotků z roku 1876. Když roku 1881 počet vinohradských obyvatel přesáhl 15 000 <ref>J. Ekert, ''Posvátná místa král.h.města Prahy'', díl II., Praha 1884, s. 303-304</ref>, začalo se uvažovat o výstavbě nového kostela a vytvoření nové farnosti.

 

 

Od roku [[1974]] byl [[kostel]] nejdříve kvůli výstavbě [[metro|metra]] a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen. Poté byla otevřena provizorně část jedné lodi, aby mohly probíhat bohoslužby aspoň v improvizovaném prostředí. Slavnostní [[bohoslužba|bohoslužbou]], slouženou [[kardinál]]em [[Miloslav Vlk|Miloslavem Vlkem]], v&nbsp;roce [[1992]] byla stavba znovu otevřena celá.

 

== Popis ==

Kostel sv. Ludmily je cihlová trojlodní [[bazilika]] s příčnou lodí ve tvaru kříže. Dvě štíhlé hranolové šedesátimetrové [[věž]]e v západním průčelí tvoří dominantu nejen [[Náměstí Míru (Praha)|náměstí Míru]], ale celé Jugoslávské ulice. V každé věži jsou 2 [[zvon]]y. Na bohaté [[malířství|malířské]] a [[sochařství|sochařské]] výzdobě se podílely dvě desítky slavných výtvarníků té doby.

 

Tympanon nad středním vstupním portálem vyzdobil reliéfem Krista mezi sv. Ludmilou a sv. Václavem [[sochař]] [[Josef Václav Myslbek]]. Elektrické svítilny na schodiště dodal František Křižík.

 

Sochy apoštolů ve štítech lodí vytvořili sochaři [[Antonín Procházka (sochař)|Antonín Procházka]], [[František Hergesel]], [[Ludvík Šimek]] a [[Bernard Otto Seeling]]. Procházka se [[Štěpán Zálešák|Štěpánem Zálešákem]] později navrhli a provedli také secesní boční oltáře, dřevořezby dodal [[Jan Kastner]]. Nástěnné dekorativní malby provedl [[Jan Jobst]]. Barevnost interiéru způsobuje především světlo pronikající barevnými [[vitráž]]emi, vytvořenými podle kartonů, které dodali [[malíř]]i [[František Sequens]], [[Adolf Liebscher]], [[František Urban (malíř)|František Urban]] a [[František Ženíšek]]. Architekt Josef Zika navrhl kazatelnu, její sochařskou výzdobu provedl Antonín Procházka<ref>Emanuel Poche, ''Prahou krok za krokem''. 3. vyd., Praha 1985, s. 342.</ref>.