Uherský král: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přesměrování na Seznam uherských králů |
nahrazení přesměrování samostatným heslem značka: článek vzniklý z přesměrování |
||
Řádek 1:
[[File:Crown, Sword and Globus Cruciger of Hungary2.jpg|thumb|right|235px|[[Uherská koruna|korunovační klenoty Uherského a Maďarského království]]]]
'''Král uherský''', resp. '''maďarský''' ({{vjazyce|hu}} ''magyar király'') je [[hlava státu|hrava]] [[Maďarské království|Maďarského království]] v letech [[1000]] (nebo [[1001]]) až [[1918]].
Titul "[[apoštolský král]]" byl potvrzen roku 1758 papežem [[Klement XIII.|Klementem XIII.]] a poté užíván všemi uherskými (maďarskými) králi, kteří byli titulováni jako "apoštolští králové uherští".
==Vznik titulu==
Před rokem 1000 [[Uhersko|Uhry]] nebyly [[království]]m, první [[Seznam uherských králů|uherští panovníci]] měli titul [[velkokníže Maďarů]]. První uherský král, [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] byl korunován 25. prosince 1000 (nebo 1. ledna 1001) korunou, kterou mu nechal poslat papež [[Silvestr II.]] a s požehnáním [[Ota III.|Oty III.]]
Počínaje korunovací [[Štěpán I. Svatý|Štěpána I.]] králem nadále všichni panovníci [[Maďarské království|maďarského státu]] užívali titulu "král". Ne všichni uherští/maďarští panovníci však byli královského původu. Např. [[Štěpán Bočkaj]] nebo [[František II. Rákóczi]] byli prohlášeni za panovníky jako "uherská velkoknížata", a taktéž tři guvernéři Maďarska, označovaní jako "regenti", [[János Hunyadi]], [[Lajos Kossuth]]<ref>Kossuth měl obojí status, neboť dosud nebylo rozhodnuto o formě vlády (republika nebo monarchie)</ref> a [[Miklós Horthy]].
===Právní náležitosti legitimním korunovace===
{{Viz též|Korunovace uherských panovníků}}
Proces potvrzení legitimity krále se vyvíjel od 13. století. Bez splnění následujících podmínek se žádný pretendent nemohl stát legitimním uherským králem:
* Korunovace [[Arcidiecéze ostřihomská|ostřihomským arcibiskupem]];
* Korunovace [[Uherská koruna|Svatoštěpánskou korunou]];
* Korunovace v [[Bazilika svatého Štěpána (Stoličný Bělehrad) |bazilice svatého Štěpána]] ve [[Székesfehérvár|Stoličném Bělehradě]].
Tyto podmínky zajišťovaly určitou ochranu integrity království, kdy například pouze zmocnění se Svatoštěpánské koruny již nemohlo stačit k tomu, aby se dotyčný stal legitimním králem.
První požadavek (korunovace z rukou [[ostřihomského arcibiskupa]]) byl potvrzen králem [[Béla III. Uherský|Bélou III.]], který byl korunován [[kaločským arcibiskupem]] na základě zvláštního zmocnění papeže [[Alexandr III. (papež)|Alexandra III.]], ale po své korunovaci prohlásil, že jeho korunovace nijak nenarušuje právo [[arcibiskup ostřihomský|ostřihomských arcibiskupů]] korunovat krále. V roce [[1211]], papež [[Inocenc III.]] odmítl stvrdit dohodu mezi arcibiskupy [[Jan Ostřihomský|Janem Ostřihomským]] a [[Berthold Kaločský|Bertholdem Kaločským]] o přenosu nároku, a vydal prohlášení, že pouze [[arcibiskup ostřihomský]] je oprávněn korunovat uherské krále.
Král [[Karel I. Robert]] byl korunován v květnu [[1301]] provizorní korunou v [[Ostřihom]]i tamním arcibiskupem, což vedlo k nutnosti druhé korunovace v červnu [[1309]]. V té době se Svatoštěpánská koruna nepoužívala a král byl korunován v Budíně arcibiskupem ostřihomským. Nicméně jeho třetí korunovace Svatoštěpánskou korunou ve [[Székesfehérvár|Stoličném Bělěhradě]] a z rukou ostřihomského arcibiskupa proběhla v roce [[1310]]. Teprve poté byla králova korunovace považována za plně legitimní.
Nicméně v roce 1439 ovdovělá královna [[Alžběta Lucemburská]] pověřila svou služebnou, aby unesla Svatoštěpánskou korunu z [[Visegrád]]u, a poté jí nechala korunovat svého novorozeného syna [[Ladislav Pohrobek|Ladislava V. (Pohrobka)]]. Korunovace proběhla legitimně v [[Székesfehérvár|Stoličném Bělěhradě]] rukou arcibiskupa ostřihomského.
Podobná situace nastala také u [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], kterému se podařilo vyjednat navrácení Svatoštěpánské koruny z držení [[Seznam panovníků Svaté říše římské|římského císaře]] [[Fridrich III. Habsburský|Fridricha III.]] Poté jí byl legitimně korunován.
===Následnictví trůnu===
Podobně jako ve všech tradičních monarchiích, přecházelo následnictví trůnu na potomka předchozího krále v mužské linii. Podle maďarské tradice však toto právo po smrti krále přecházelo nejprve na mladší bratry krále, a teprve poté na syna, což zákonitě způsobovalo časté rodinné rozepře. Zakladatelem první uherské královské dynastie byl [[Arpád]], jenž roku 895 přivedl svůj lid do [[Panonská pánev|Karpatské kotliny]]. Jeho potomci poté panovali více než 400 let, včetně [[Štěpán I. Svatý|svatého Štěpána I.]], [[Svatý Ladislav|svatého Ladislava I.]], [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] a [[Béla IV.|Bély IV.]] V roce 1301 [[Arpádovci|dynastie Arpádovců]] vymřela a králem byl korunován [[Karel I. Robert|Karel I.]] z francouzské [[Anjouovci|linie Anjou]], který si trůn nárokoval jménem své babičky z otcovy strany [[Marie Uherská (1257–1323)|královně Marii Neapolské]], dceři uherského krále [[Štěpán V. Uherský|Štěpána V.]] Roku 1395, po smrti [[Marie Uherská|královny Marie]], vnučky Karla I., byla přímá linie znovu přerušena, a Mariin manžel, římský císař a pozdější český král [[Zikmund Lucemburský]], navázal na panující rod, poté, co byl šlechtou zvolen ve jménu Svatoštěpánské koruny.
Později byl uherskými pány za krále zvolen [[Matyáš Korvín]], který se tak stal prvním uherským panovníkem pocházejícím z řad aristokracie a nikoli z dědičného královského rodu. Táž situace se pak opakovala o několik desítek let později s [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]], jenž byl zvolen v roce [[1526]] po smrti [[Ludvík II. Uherský|Ludvíka II.]] v [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]].
Poté uherský trůn přešel na [[Habsburkové|Habsburky]], kteří v zemi panovali v rámci [[Habsburská monarchie|Habsburské monarchie]], [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]] a nakonec [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] po téměř 400 let do roku 1918.
=== Katedrála svatého Martina v Bratislavě ===
[[Soubor:Dóm svätého Martina.JPG|náhled|Pohled do [[presbyterium|presbyteria]] [[Katedrála svatého Martina (Bratislava)|katedrály sv. Martina]] v Bratislavě, městě korunovací. Na stěně vlevo je umístěn seznam všech zde korunovaných panovníků.]]
Korunovace uherských králů mezi lety [[1563]] a [[1830]] (počínaje [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliánem II.]], 8. září 1563, po [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda I. Dobrotivého]], 28. září 1830) se odehrávaly v hornouherském [[Bratislava|Prešpurku]], dnešní Bratislavě. Po [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] v srpnu roku 1526 a následné turecké okupaci jižní oblasti Uherska (včetně [[Budín (Budapešť)|Budína]], korunovačního města [[Székesfehérvár|Stoličného Bělehradu]] a [[Ostřihom]]i) bylo nutné přemístit správní centrum země do nového města, kde by byla zaručena bezpečnost panovníka a církevních hodnostářů a současně co nejblíže k [[Vídeň|Vídni]]. Volba tak padla na [[Bratislava|Prešporok]], dnešní Bratislavu a novým místem korunovací se stala [[Katedrála svatého Martina (Bratislava)|katedrála svatého Martina]]
Po mladičkém uherském králi [[Ludvík Jagellonský|Ludvíkovi]], který zahynul na moháčském poli bez dědice, se panovníkem stal Ludvíkův švagr, [[Ferdinand I. Habsburský]]. 17. prosince 1526 byl uherskými stavy zvolen za nového krále v bratislavském [[Kostel Zvěstování Páně (Bratislava)|františkánském kostele]], avšak korunován byl ještě ve Stoličném Bělehradě. Korunovace nového uherského krále, Ferdinandova syna [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]], se konal již v Bratislavě, která se stala sněmovním městem království, sídlem krále, arcibiskupa a nejdůležitějších institucí země.
==Externí odkazy==
*[http://nobhist.narod.ru/hungary.html Tituly uherských králů. Bibliografie]
* [http://www.mimas.ac.uk/~zzalsaw2/genealogies/hungary.html Genealogie uherských vládců]
{{Portály|Historie|Maďarsko|Politika}}
[[Kategorie:Uherští králové]]
[[Kategorie:Uherští panovníci]]
[[Kategorie:Uherské království]]
[[Kategorie:Uherští králové]]
[[Kategorie:Seznamy|Uhersko]]
[[Kategorie:Maďarsko]]
[[Kategorie:1000]]
[[Kategorie:Zaniklo 1918]]
| |||