Ů: Porovnání verzí

Vznik znaku ''ů'' souvisí úzce s hláskovou změnou /ó/ > /uo/ > /ú/, která v češtině proběhla v 14. a 15. století. Zatímco první hlásková změna se do grafiky prosazovala samovolně během 14. století, u druhé proběhla diskuse vedoucí ke kodifikaci nového znaku. V 15. a na začátku 16. století v grafice zcela převládal pravopis -uo- (Buoh, kuoň, tj. dnešní [[Bůh]], [[kůň]]), nicméně k zmíněné monoftongizaci začalo docházet již v 15. století, takže autoři [[Gramatika česká v dvojí stránce|první české gramatiky]] Optát a Gzel mohli v roce 1533 napsat, že pravopis -uo- je chybný „neb by podlé takového psaní v mluvení musilo býti divné oust křivení“ a doporučují namísto toho psát ''ú''.<ref>Beneš Optát; Petr Gzel; Václav Philomathes. ''Grammatyka česká v dvojí stránce''. Náměšť nad Oslavou, 1533. A4r–A4v. Dostupné http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-detail/NamGram1533/strana-A4v%E2%80%93B1r. [[Vladimír Kyas|Kyas, V]]. První česká mluvnice a její místo ve vývoji spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, ročník 13 (1952), číslo 3-4, s. 141-149. Dostupné http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=685</ref>

S tímto názorem nesouhlasil [[Jan Blahoslav]] a v komentáři ke gramatice z roku 1571 uvedl, že Optátovi, který byl „více Němec nežli Čech“, jemná nuance mezi /uo/ a /u/ unikla a Gzel snad „neměl dobrého sluchu“.<ref>Hradil, Ignác; Jireček, Hermenegild (edd). Jana Blahoslawa Grammatika Česká. Vídeň, 1857. s. 7</ref> Přesto nedoporučuje návrat k pravopisu ''uo'', ale doporučuje podle praxe německých tiskařů zapisovat tuto hlásku (resp. podle Blahoslava dvojhlásku) tak, že se písmeno ''[[o]]'' nadepíše nad ''[[u]]''.<ref>Kyas, V. První česká mluvnice a její místo ve vývoji spisovné češtiny. Slovo a slovesnost, ročník 13 (1952), číslo 3-4, s. 141-149. Dostupné http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=685</ref> (v tehdejší praxi bylo běžné sázet např. ''oͤ'', což se zjednodušilo na dnešní ''[[ö]]'', nicméně se též raritně objevil i znak ''ů'', který snad přechodně zachytil monoftongizaci uo > u v nové horní němčině, srv. [[Střední horní němčina|shn.]] muoter > [[Nová horní němčina|nhn.]] Mutter)<ref>Grimm, J.; Grimm W. Deutsches Wörterbuch. Bd. 12, Sp. 2804. Dostupné http://woerterbuchnetz.de/DWB/?bookref=12,2804,32</ref>