Hugo I. z Vermandois: Porovnání verzí

 

== Křížová výprava ==

Poté, co se roku 1096 donesly novinky o papežské výzvě z&nbsp;clermontského koncilu osvobodit východní křesťany od útlaku nevěřících muslimů do [[Paříž]]e, začal král Filip s&nbsp;bratrem Hugem diskutovat nad možností účasti na výpravě. Ačkoliv se Filip neúčastnil, protože právě [[Clermontský koncil|koncil v&nbsp;Clermontu]] jej pro cizoložství [[exkomunikace|exkomunikoval]], Hugo se z&nbsp;prestižních důvodů ke křížové výpravě přidal. Hugovi rytíři koncem srpna vyrazili z&nbsp;Francie, prošli Itálií, přičemž Hugo přibral do družiny nějaké přeživší z&nbsp;lidové křížové výpravy hraběte [[Emerich z Leisingenu|Emericha z&nbsp;Leisingenu]].<ref name="s40">{{Citace monografie | jméno = Antony | příjmení = Bridge | titul = Křížové výpravy | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 |strany = 40 | isbn = 80-200-0512-9}}</ref> V&nbsp;Basi se nalodili s&nbsp;cílem přeplout [[Iónské moře]] do [[Byzantská říše|byzantské]] [[Drač]]e. Cestou je zastihla zimní bouře a Hugova loď ztroskotala na balkánském pobřeží, kde jej bez zavazadel a promáčeného objevili vyslanci dračského místodržícího Jana Komnena.

 

Jan Komnenos se k&nbsp;Hugovi choval se vší úctou a když byl Hugo dopraven do Konstantinopole k&nbsp;císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi]], dostalo se mu stejného přivítání. Alexios Frankům {{#tag:ref|Jak říkal všem Evropanům latinského [[ritus|ritu]].|group="pozn."}} nedůvěřoval.

{{Citát|…Obával se jejich příchodu, protože znal jejich neodolatelné nadšení, jejich nestálou a vrtkavou povahu a rovněž všechno, co je vlastní keltskému temperamentu se všemi důsledky. Věděl, že stále obdivují s&nbsp;otevřenými ústy bohatství a že při prvé příležitosti bez skrupulí porušují své smlouvy…|[[Anna Komnéna]]<ref name="Křížové výpravy ve světle">{{Citace monografie | jméno = Věra| příjmení = Hrochová | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul = Křížové výpravy ve světle soudobých kronik | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1982| jazyk = | strany = 43 | isbn =}}</ref>}}

 

Měl trpké zkušenosti nejen s&nbsp;lidovými křižáckými houfy vedenými [[Petr Poustevník|Petrem Poustevníkem]] a [[Gautier Sans-Avoir|Gautierem Sans-Avoir]], které drancovaly říši a obával se, čeho budou schopni ozbrojení rytíři. Navíc věděl, že křižáci nepřicházejí jako [[žoldnéř]]i do byzantské armády, ale mají v&nbsp;plánu dobýt si na východě svá vlastní území, což Alexiovi ani tolik nevadilo, pokud by Frankové byli ochotni vrátit císaři jeho dřívější území {{#tag:ref|Míněna tím byla především [[Anatolie]].|group="pozn."}}, na kterých se teď rozkládala panství seldžuckých Turků, a křižácká panství byla k&nbsp;Byzantské říši loajální.

Císař Huga nechával sledovat, dokud mu neodpřisáhl přísahu [[léno|lenní]] věrnosti. Hugo se nakonec nechal přesvědčit a císaři hold složil.<ref name="bridge41">Bridge, str.&nbsp;41</ref> Za to byl Alexiem bohatě obdarován. Když do Konstantinopole dorazili i ostatní evropští velmoži se svými vojsky, kteří Alexiovi rovněž přísahali, vydali se křižáci a Byzantinci společně dobýt [[Obléhání Nikaie|Nikaiu]], což se jim po sedmi týdnech podařilo. Hugo táhl s&nbsp;křižáky dále na východ, byl přítomen i u [[Obléhání Antiochie|dobytí Antiochie]]. Mezi křižáckými veliteli, zejména mezi [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z&nbsp;Tarentu]] a [[Raimond IV. z Toulouse|Raimondem z&nbsp;Toulouse]], se poté rozhořel spor o to, komu bude dobyté město patřit. Nakonec se křižáci dohodli, že spor vyřeší císař Alexios, ke kterému se následně vydal Hugo z&nbsp;Vermandois, aby ho informoval o křižáckém triumfu u Antiochie a požádal o posily.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrochová | jméno = Věra | odkaz na autora = Věra Hrochová | příjmení2 = Hroch | jméno2 = Miroslav | odkaz na autora2 = Miroslav Hroch | titul = Křižáci ve svaté zemi | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1996 | vydání = 2 | počet stran = 289 | isbn = 80-204-0621-2 | strany = 48}}</ref> {{Citát|A tehdy Hugo Veliký se souhlasem velmožů odejel do Cařihradu a odtud do Francie.|[[Fulcher ze Chartres]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Chatresský | jméno = Fulcher | odkaz na autora = Fulcher ze Chartres | titul = Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v&nbsp;Jerusalémě | vydavatel = Družstvo přátel studia | místo = Praha | rok = 1920 | počet stran = 158 | isbn = | strany = 38 | poznámky = Dále jen ''Historie Jerusalémská''}}</ref>|200}}