Victor Vasarely: Porovnání verzí

| isbn = 3-8228-3908-6}} (Dále jen Holzhey 2005).</ref> Vzhledem k nedostatku financí však budapešťská škola nemohla nabídnout všechno, co nabízela německá. Proto se Bortnyik soustředili především na užitkové [[Grafický design|grafické umění]] a [[Typografie|typografický]] design. V roce [[1929]] namaloval ''Modrou studii'' a ''Zelenou studii''. V Budapešti navrhoval [[Reklama|reklamní]] plakáty pro společnost vyrábějící [[Kuličkové ložisko|kuličková ložiska]].

V roce [[1930]] odjel Vasarely z Maďarska a usadil se v [[Paříž]]i, kde pracoval jako grafický umělec a jako kreativní konzultant v [[Reklamní agentura|reklamní agentuře]] Havas, Draeger a Devambez (1930–1935). V témže roce se oženil se svojí spolužačkou Claire Spinnerovou (1908–1990). Měli spolu dva syny, Andreho (* 1931) a Jean-Pierra (1934–2002). Ten se stal rovněž výtvarným umělcem. Používal jméno Yvaral a po vzoru svého otce tvořil v duchu [[Kinetické umění|kinetismu]]. Ve 30. letech byly Vasarelyho styky s ostatními umělci omezené. Přemýšlel o založení podobné instituce, jako byla grafická škola Sándora Bortnyika v Budapešti, a pro tento účel vytvořil několik učebních materiálů. V letech [[1942]]–[[1944]] se usadil v Saint-Céré v [[Lot (departement)|departementu Lot]]. Zde se opět začal věnovat malbě a studovat díla [[Paul Klee|Paula Klee]], [[Josef Albers|Josefa Alberse]], ruské sochařky [[Antoine Pevsner]] a švýcarské designérky [[Sophie Taeuber-Arp]]. V roce [[1944]] otevřela v Paříži galerii Denise René (1913–2012). Vasarely ji poznal už na počátku 40. let. René byla malířovou galeristkou až do roku 1975. Vasarely v její galerii vystavoval práce ze všech fází své tvorby.<ref>Holzhey 2005, s. 93.</ref>

Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] si otevřel ateliér v pařížském předměstí Arcueil. Po roce [[1945]] se Vasarely intenzivně zapojil do uměleckého života. Účastnil se Salonu nadnezávislých, Májového salonu a Salonu nových skutečností. Získal řadu ocenění na prestižních mezinárodních přehlídkách, především za grafiku.<ref name="Mrázovi"/> V roce [[19611951]] sesi nakonecotevřel usadilateliér vna [[Annet-sur-Marne]]jižním pařížském předměstí Arcueil. Rok nato o něm vyšla první studie, kterou napsal Jean Dewasne.<ref>{{Citace monografie