Puška: Porovnání verzí

Počátkem druhé poloviny [[19. století]] se objevuje množství nejrůznějších systémů perkusních pušek nabíjených zezadu – '''[[Zadovka|zadovek]]'''. Takový způsob nabíjení měl řadu výhod. Střelec nemusel při nabíjení pokaždé pušku otáčet ústím hlavně k sobě, střely mohly být dokonaleji utěsněny v drážkách hlavně a mohl začít vývoj prvních jednotných [[Náboj (zbraň)|nábojů]]. Konstrukce uzavírání [[závěr]]u byly sice rozmanité, ale princip byl podobný. Po otevření závěru v zadní části hlavně byl do [[nábojová komora|nábojové komory]] vložen [[projektil]] a [[střelný prach|prachová]] náplň (často spojené papírovým obalem do jednoho celku, později se jednalo už o kovový náboj bez zápalky např. systémy Maynard, Burnside apod.) a závěr byl uzavřen. Pak střelec natáhl kohoutek, nasadil [[zápalka (náboj)|zápalku]] na piston a puška byla připravena k výstřelu.