Československo-polský spor o Oravu a Spiš: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→1918-1920: doplnění |
→Po druhé světové válce: doplnění |
||
Řádek 65:
== Po druhé světové válce ==
Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] stálo Československo primárně na pozici zachování svých předmnichovských hranic, proto též nenárokovalo tu část Oravy a Spiše, kterou Slovenský stát anektoval v roce 1939. [[20. květen|20. května]] [[1945]] byla v [[Trstená|Trstené]] podepsána dohoda o vrácení těchto území Polsku a následujícího dne československá pohraniční stráž ustoupila na předmnichovské československé hranice.<ref name="BŽ28">Borák, Žáček (1993), str. 28.</ref> Obyvatelstvo vyklizeného území proti jeho předání Polsku protestovalo a přálo si zůstat na Slovensku.<ref name="BŽ28"/> Polská správa byla na vyklizeném území zavedena počátkem [[červenec|července]] 1945. Na několika místech došlo k srážkám polských a slovenských milicí, situaci uklidnil až příchod polského vojska [[17. červenec|17. července]] 1945.<ref name="BŽ28"/> Podle slovenských pramenů na Slovensko v té době z vyklizeného území odešlo asi 15 000 místních obyvatel.<ref name="BŽ28"/> [[17. červenec|17. července]] [[1945]] se hranice vrátily do předmnichovské podoby, ve které se staly [[1. leden|1. ledna]] [[1993]] i hranicemi slovensko-polskými. Ihned po 17. červenci 1945 obnovilo Polsko útlak zdejších [[Slováci|Slováků]] ve snaze celou oblast polonizovat<ref name="Severné Hranice Slovenska 2">{{Citace monografie| příjmení = Pecka
| jméno = Andrej Bielovodský
| odkaz na autora =
| titul = Severné hranice Slovenska
| vydavatel = Vydavateľstvo slovanskej literatúry Torden s.r.o,
| místo = Kežmarok
| rok = 2017
| isbn = 978-80-89903-05-4
| kapitola = Účet platilo Slovensko
| strany = 171
| jazyk = slovenština
}}</ref>.
Po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] začalo [[Polsko]] opět požadovat připojení i československého [[Těšínsko|Těšínska]] k Polsku. Hlavním argumentem Polska byl požadavek na vytvoření polského národnostně homogenního státu, který by (poté, co bylo Polsko nuceno odstoupit [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] velkou část svých východních území, osídlených [[Bělorusové|Bělorusy]] a [[Ukrajinci]]) ve svých hranicích zahrnoval všechny oblasti osídlené [[Poláci|Poláky]]. V důsledku posunu hranic Polska na [[Odra|Odru]] a [[Lužická Nisa|Lužickou Nisu]] vznikly současně další československo-polské spory o bývalá [[Německo|německá]] území [[Československo-polský spor o Kladsko|Kladska]], [[Československo-polský spor o Hlubčicko a Ratibořsko|Hlubčicka a Ratibořska]], na kterých žila [[Češi|česká menšina]], ale která Sovětský svaz předal do správy Polsku. Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sovětského svazu v roce [[1947]] podepsána mezi [[Československo|Československem]] a Polskem smlouva o přátelství a vzájemné pomoci. Podpis smlouvy zklidnil situaci, i když vzájemné napětí přetrvávalo.
| |||