Sociální kontrola: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mezera |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 7:
== Formy sociální kontroly ==
Existují různé formy sociální kontroly. Pohybují se na škále od přímé a zjevné formy, která probíhá jako násilné donucení, až po nepřímou nebo skrytou formu, která je označována jako manipulace a jedinec si jí není vědom. Zatímco pro [[Tradiční společnost|společnost tradiční]] bylo násilné donucení typické a také samotný proces socializace byl podložen nekompromisní mocí hlavy [[Rodina|rodiny]] a širokými, hluboko do soukromí zasahujícími pravomocemi církevních či světských [[Autorita|autorit]], dnes se k násilí sahá teprve, když jiné mechanismy selžou. Typickým příkladem dnešní sociální kontroly je tedy taková, která na nás působí skrze [[Reklama|reklamy]], [[Média|masmédia]], nebo demagogickou [[Propaganda|propagandu]] politiků. Moderní člověk by měl být schopen rozpoznat manipulativní prvky sociální kontroly do té míry, aby oproti nim nebyl podobně bezbranný, jako byli bezbranní vůči utlačivým formám sociální kontroly lidé žijící ve společnosti tradiční.<ref name=":0" />
Princip sociální kontroly funguje i v [[Primární skupina|primárních skupinách]], jako je například rodina. Rodiče formují své děti k poslušnosti pomocí posměšků, pomluv a výhružek. Dítě se následně přizpůsobuje chování, které je od nich vyžadováno ne kvůli strachu před trestem, ale aby se mu nikdo nevysmál.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Berger|jméno = Peter L.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Pozvání do sociologie: humanistická perspektiva|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = 83-84|isbn = }}</ref>
Nejzazším a zároveň i nejstarším prostředkem sociální kontroly je fyzické násilí, jakožto prapůvodní základ veškerých politických řádů. Mezi dětmi stále funguje jako hlavní prostředek, ale vyskytuje se i v moderních demokratických státech, kde funguje jako poslední argument a sahá se k němu s větší opatrností a rozvahou než jinde. Bez policie či jiných ozbrojených sil se ale neobejde žádný [[stát]]. Toto krajní řešení nebývá používáno často, předchází mu velká řada výstrah nebo opatření, ale když tyto prostředky selžou, nezbývá nic jiného než se k násilí uchýlit. V tomto případě se jedná o politicko-právní
formu kontroly.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Berger|jméno = Peter L.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Pozvání do sociologie: humanistická perspektiva|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = 76-77|isbn = }}</ref>
Další formou je kontrola ekonomická. Jelikož je fyzické násilí v moderní společnosti využíváno jako nejzazší možnost, když veškeré ostatní možnosti selžou, podmínky pro jeho reálné legální využití v běžném životě se výrazně zužují a může být použito jen ve výjimečných případech. Pro většinu lidí se tak stávají důležitější ostatní kontrolní mechanismy, které na ně mají také přímý dopad, ale mohou a jsou používány mnohem více a velmi často i efektivněji. Právě ty, které zasahují a postihují ekonomickou situaci jednotlivce, nebo i celou skupinu lidí, bývají nejúčinnější. Navíc je tyto prostředky umožněno využívat širšímu spektru lidí. Rozhodně není protizákonné projevit svůj osobní názor, a pokud řeknete do očí svému nadřízenému, co si o něm myslíte, nebudete za to právně postižitelní, nicméně většina lidí si rozmyslí říci mu do očí o svých osobních antipatiích, když ví, že by tím mohla přijít o svou současnou pozici ve firmě nebo dokonce, že by přišla o zaměstnání úplně. Proto můžeme považovat situace na pracovištích za ekonomickou sociální kontrolu, jelikož nadřízení skrze možné postihy vůči podřízeným udržují svou autoritu a tím potlačují projevy nespokojenosti či rozpadu skupiny již od možného počátku.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Berger|jméno = Peter L.|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Pozvání do sociologie: humanistická perspektiva|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = 77-79|isbn = }}</ref>
Řádek 20:
u přistěhovalců ve velkých amerických městech. Ve 20. a 30. letech 20. století se problémem sociální kontroly zabývaly studie [[Chicagská škola (sociologie)|chicagské školy]]. Známým teoretikem sociální kontroly je [[Robert Ezra Park|R. E. Park]], vůdčí osobnost [[Chicagská škola (sociologie)|chicagské školy]]. Ten dělí mechanismy sociální kontroly do tří kategorií:
1) Elementární systémy tabu zakazující konání určitých činností či naopak obřady a rituály, které jsou pro členy skupiny závazné. V obou těchto případech je respektování pravidel posíleno strachem ze ztráty společenské prestiže.
2) Veřejné mínění dohlížející nad dodržováním ustavených zvyků a obyčejů a svým schválením či naopak odsouzením vytváří mocný neformální tlak na členy skupiny. Součástí tohoto mínění jsou pomluvy, které odstrašují ty, kteří by se mu chtěli protivit.
Řádek 45:
* [[Společnost]]
* [[Robert Ezra Park]]
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Sociologie]]
| |||