Ručení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historie právní úpravy ručení: Oprava překlepu značka: editace z Vizuálního editoru |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
== Historie právní úpravy ručení ==
Se současnou obdobou ručení se lze setkat už v [[římské právo|římském právu]], kdy se tento termín nazýval ''rukojemství''. Z této právní úpravy částečně vycházely i zákony č. 40/1964 Sb., [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanský zákoník]] (nahrazený občanským zákoníkem z roku 2012), a zákon č. 513/1991 Sb., [[obchodní zákoník]], které pojem ručení upravovaly až do konce roku 2013.
Změny v právní úpravě ručení přinesl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost se datuje k 1. lednu 2014. Pojem ručení je upraven v § 2018 až 2028. Občanský zákoník nahradil obchodní zákoník v oblasti obchodních závazkových vztahů a zrušila se tak dřívější vícečetná právní úprava. Dle důvodové zprávy k občanskému zákoníku je termín ručení v zásadě převzat z dosud platné úpravy v obchodním zákoníku, jen s nepatrnými změnami. Zejména se upřesňuje smluvní povaha vzniku ručení v tom smyslu, že odmítne-li věřitel ručitele, nemá pak již právo po něm cokoli žádat.<ref>{{Citace elektronické monografie |titul = Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) |url = http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf |vydavatel = Ministersvo spravedlnosti České republiky |datum vydání = }}</ref> Občanský zákoník dále také rozlišuje pojmy „[[Zajištění a utvrzení dluhů|zajištění]]“ a „[[Zajištění a utvrzení dluhů|utvrzení dluhů]]“.
Řádek 20:
=== Způsoby uplatnění ručitelského závazku ===
Základní podmínkou je nejdříve písemná výzva věřitele vůči dlužníkovi s upomínkou plnění jeho dluhu. Není třeba, aby věřitel svou pohledávku vůči dlužníku nejdříve uplatnil u [[soud
Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. Jde např. o námitku [[promlčení]] (byl-li dluh promlčen) či o námitku [[započtení]] (pokud dlužník mohl proti pohledávce věřitele započíst svou vlastní pohledávku, ale neučinil tak). Ručitel však může proti pohledávce věřitele započíst i svou vlastní pohledávku, kterou má proti věřiteli. Pokud dlužník uzná dluh, je toto uznání účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas.<ref name=":0" />
Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.<ref>§ 2022 o. z.</ref> Pokud splní dluh ručitel, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli – tzv. ''regresní nárok''.<ref name=":0" /><ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 58:
{{Závazkové právo}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Finance]]
| |||