Promlčení: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava wikilinku v ext. odkazech |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
'''Promlčení''' je [[soukromé právo|soukromoprávní]] institut, díky kterému dojde k oslabení [[právo|subjektivního práva]], a to v důsledku marného uplynutí času, tzv. ''promlčecí lhůty''. Oslabení spočívá v tom, že pokud je promlčení u soudu namítnuto, [[soud]] nemůže promlčenou [[pohledávka|pohledávku]] přiznat, tj. odsoudit [[dlužník]]a ke splnění jeho závazku (např. k zaplacení dlužné částky). Promlčení však zakládá pouze právo se ho dovolat, pokud tedy dlužník promlčení nenamítne, soud [[žaloba|žalobě]] vyhoví. Navíc i promlčená pohledávka dále zůstává ve formě [[naturální obligace]], což znamená, že právo trvá dál, ale ztratilo svůj nárok.<ref>HURDÍK, Jan. ''Občanské právo hmotné: obecná část, absolutní majetková práva''. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. <nowiki>ISBN 978-80-7380-377-3</nowiki>. s. 188</ref> Dlužník tak může svůj dluh splnit dobrovolně,
Smyslem institutu promlčení je čelit složitým sporům, které by mohly vznikat při příliš dlouhé možnosti uplatnit právo u soudu, protože čím delší doba uplyne od vzniku práva, tím složitější je dokazovaní. Právo proto v souladu se zásadou ''{{Cizojazyčně|la|vigilantibus iura scripta sunt}}'' (práva patří bdělým) časově omezuje vynutitelnost práv, aniž by je úplně rušil.<ref name="Knapp">{{Citace monografie
Řádek 31:
| číslo = 89/2012 Sb.
| název = občanský zákoník
| paragraf =
| url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
| datum přístupu = 2016-05-17
Řádek 38:
| číslo = 40/1964 Sb.
| název = občanský zákoník
| paragraf =
| url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1964-40/zneni-20130101
| datum přístupu = 2016-05-17
Řádek 45:
| číslo = 513/1991 Sb.
| název = obchodní zákoník
| paragraf =
| url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-513/zneni-20130701
| datum přístupu = 2016-05-17
Řádek 63:
# uplynutí [[zákon]]em stanovené doby, ''promlčecí lhůty'', a
# uplatnění tzv. ''námitky promlčení'' [[žalovaný]]m před soudem.
Vzdá-li se někdo práva uplatnit námitku promlčení dříve, než uplyne promlčecí lhůta, nepřihlíží se k tomu.<ref name=":1">§ 610 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref> Stejný princip platil i v předchozí právní úpravě, podle které práva uplatnit promlčení nebylo možno se předem vzdát pod sankcí neplatnosti.<ref>§ 574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník</ref> Soud nepřihlíží k promlčení z úřední povinnosti a ani je z úřední povinnosti nezkoumá, k tomu je třeba výslovné námitky dlužníka. Bez ní k promlčení nedochází.<ref name=":1" /> Nezáleží na tom, zda o možnosti uplatnit námitku promlčení dlužník věděl, či nikoli. Vzhledem k tomu, že soudy mají poučovací povinnost pouze k [[procesní právo|procesním]] právům a povinnostem, nikoli k [[hmotné právo|hmotněprávním]],<ref>§ 5 zákona č. 99/1963 Sb., [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|občanský soudní řád]]</ref> kam promlčení spadá, tak záleží pouze na žalovaném, zda o promlčení ví a zda takovou námitku v soudním řízení uplatní.
== Důsledky promlčení ==
Řádek 69:
== Předmět promlčení ==
Občanský zákoník vychází z koncepce promlčení práv (oproti např. promlčení žalob či promlčení nároku), jedná se tedy o promlčení subjektivního oprávnění věřitele ([[subjektivní právo]]). Předmětem promlčení nejsou povinnosti. Ačkoliv předmětem promlčení je tedy právo, občanský zákoník v některých ustanoveních používá termínu běžnému v právní praxi "promlčení pohledávky" (§ 615, 616, 1989, 2054 zák. č. 89/2012 Sb.) S ohledem na skutečnost, že užší
Promlčení podléhá i právo uskutečnit [[právní jednání]], pokud splňuje charakteristiku majetkových práv (a přitom jejich promlčitelnost není zákonem výslovně vyloučena). K promlčitelným právům uskutečnit právní jednání patří např. právo odstoupit od smlouvy, právo vznést námitku (dovolat se) relativní neplatnosti právního jednání, právo k uplatnění předkupního práva spoluvlastníka nebo právo uplatnit (zákonnou) neúčinnost právního jednání.<ref>WEINHOLD, Daniel. ''Promlčení a prekluze v soukromém právu''. V Praze: C.H. Beck, 2015. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-576-3. s.46</ref>
Promlčují se všechna [[majetek|majetková]] práva, u nichž zákon nestanoví výslovně výjimku. Naopak osobní práva se nepromlčují, ledaže zákon výjimečně stanoví, že podléhají promlčení.<ref>§ 611 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
Majetkovými právy, která podléhají promlčení, jsou majetková práva, která jsou obsahem [[Závazkové právo|obligace]] - práva na peněžité plnění (v podobě kupní ceny, ceny za dílo, odměny za provedení příkazu apod.), dále další práva, která lze ocenit, tedy vyjádřit jejich hodnotu v penězích, např. zástavní právo, právo stavby, právo odpovídající [[
Z majetkových práv se pak nepromlčují:
Řádek 84:
== Promlčecí lhůta ==
Lhůta je časový úsek stanovený k uplatnění práva u druhé strany, popř. u jiné osoby, anebo jiného příslušného orgánu.<ref>důvodová zpráva § 608 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
Počátek běhu promlčecí lhůty je určen buď objektivně nebo subjektivně. Objektivně je stanoven tehdy, jestliže počátek běhu lhůty je nezávislý na vědomosti věřitele o rozhodujících skutečnostech. Subjektivně je počátek běhu lhůty stanoven tehdy, je-li vázán na vědomost věřitele o rozhodujících skutečnostech. O subjektivním objektivizovaném hovoříme tehdy, jestliže počátek běhu promlčecí lhůty je závislý na okamžiku, kdy oprávněný (věřitel) mohl a měl o rozhodujících skutečnostech dozvědět - zahrnuje posouzení případné [[
Obecně určeným objektivním počátkem běhu promlčecí lhůty je den, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (''[[actio nata]]'').
Dle [[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku z roku 1964]] platilo, že promlčení má zásadně objektivní povahu, tzn. počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, nezávisle na tom, zda oprávněný (věřitel) skutečně mohl své právo vykonat, či mu v tom bránila určitá překážka subjektivní povahy (dlouhotrvající nemoc, pobyt v nemocnici), nebo o existenci práva vůbec nevěděl.<ref>prof.JUDr. Josef Fiala,CSc., komentář k § 101 zák.č. 40/1964 Sb., </ref><ref>FIALA, Josef, a kol. Občanské právo hmotné. 3., opravené a doplněné vyd. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2002. 436 s. <nowiki>ISBN 80-210-2793-2</nowiki>, <nowiki>ISBN 80-7239-111-9</nowiki>. Hlava 2: Občanskoprávní skutečnosti, s. 59–60.</ref> [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|Občanský zákoník z roku 2012]]<ref name=":5" /> nově mění objektivní pojetí na subjektivní, neboť výslovně stanoví, že právo může být vykonáno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měla a mohla.<ref>§ 619 odst. 2 zák. č. 89/212 Sb.</ref><ref>ELIÁŠ, Karel. ''Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku''. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. ISBN 978-80-7478-013-4. s. 105</ref>
Řádek 102:
* právo požadovat určení obsahu budoucí smlouvy na základě smlouvy o smlouvě budoucí - 1 rok,<ref>§ 634 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
* právo na pojistné plnění z [[Životní pojištění|životního pojištění]] - 10 let,<ref name=":4">§ 635 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
* právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti - 10 let, nejpozději se však promlčuje promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje,<ref name=":4" />
* právo na [[Náhrada škody|náhradu škody]] – subjektivní lhůta 3 roky, objektivní 10, nebo 15 let při škodě způsobené [[
* právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku podle § 2939 - objektivní 10 let,<ref>§ 637 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
* právo na vydání plnění z [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] – subjektivní lhůta 3 roky, objektivní 10 let, nebo 15 let při úmyslném bezdůvodném obohacení,<ref name=":3">§ 629 a 638 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
Řádek 144:
{{Závazkové právo}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Právní pojmy]]
| |||