Francouzské revoluční války: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Náhrada Flag_of_Haiti_1803.svg -> Flag_of_Haiti_(1803-1804).svg (CommonsDelinker: File renamed:) |
odkaz |
||
Řádek 44:
Roku [[1782]] získal moc [[Irsko|Irský parlament]], ale přesto Irové chtěli plnou nezávislost. Irská jednota byla organizací, jejíž vůdce [[Wolfe Tone]] se rozhodl vyvolat celonárodní povstání a svrhnout anglickou nadvládu; k tomu se rozhodli získat podporu [[Francie]]. Roku [[1798]] odplul Tone pod jménem Smith do [[Francie]], odkud s ním poslali 43 lodí, s kterými měl přistát v [[Bantry Bay]], ale špatný vítr jeho lodě zahnal zpět. Mezitím v květnu [[1798]] vypuklo povstání, které ovšem nebylo celonárodní a na většině míst utrpělo brzy porážku. Jen ve [[Wexford]]u měli rebelové vedení [[kněz]]em Johnem Murphym zprvu úspěch. Situace se pro ně změnila v červnu, kdy Britové dobyli Vinegar Hill, jenž byl v rukou rebelů, zajali Johna Murphyho a později brutálním způsobem popravili. V srpnu se vylodilo v [[Irsko|Irsku]] 1000 Francouzů, jimž velel generál Jean Humbert spolu s Wolfe Tonem. Francouzi bojovali odvážně, ale stáli proti velké převaze a byli poraženi. Wolfe Tone byl zajat a ve vězení spáchal sebevraždu. Přesto, že povstání bylo poraženo, nebyla irská jednota zničena, protože někteří její vůdci utekli do [[Paříž]]e.
==
{{Podrobně|Kvaziválka}}
Francie byla hlavním spojencem Američanů během [[Americká válka za nezávislost|americké války za nezávislost]] a později spolu tyto dvě země podepsaly smlouvu o alianci. Přesto během konfliktu revoluční Francie a Velké Británie zůstaly Spojené státy neutrální. Francii navíc rozhořčilo to že Spojené státy začaly obchodovat spíše s Británií. Vztahy obou zemí se dále zhoršovaly, až
Docházelo k námořním bojům na východním pobřeží [[Severní Amerika|Severní Ameriky]], v moři u [[Antily|Antil]] a [[Karibské moře|Karibském moři]]. Američanům se nakonec podařilo ukončit útoky francouzských korzárů na americké lodě a to za cenu 20 mrtvých. Válku ukončila až Mortefontaineská úmluva (někdy také nazývaná Monterfaineský mír).
== Egyptské tažení (
{{Podrobně|Napoleonovo egyptské tažení}}
[[Soubor:Francois-Louis-Joseph Watteau 001.jpg|thumb|left|''Bitva u Pyramid'', [[Francois-Louis-Joseph Watteau]], 1798-1799]]
Řádek 67:
Válka se však přenesla i na [[Amerika|americký kontinent]], kde Portugalci vedení [[Manuel Marques de Sousa|Marquesem de Sousa]] zvítězili [[17. říjen|17. října]] u Passo da Perdiz. Marques koncem října dobyl pevnost Serro Largo a poté Sancla Tecla, čímž obsadil celý krajní brazilský jih. Současně portugalský desátník Borges de Canto obsadil takzvaných [[sedm misií]].
== Válka druhé koalice (
[[Soubor:Battle of Novi.jpg|thumb|left|''Bitva u Novi'', od Alexandera Kotzebueho]]
Druhá koalice se skládala z [[Spojené království|Velké Británie]], [[Rusko|Ruska]] a [[Rakousko|Rakouska]]. Tentokrát měla koalice schopné velitele, hlavně maršála [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Suvorova]], který byl vynikajícím vojevůdcem. Suvorov brzy porazil Francouze 16. a 17. dubna [[1799]] u [[Bitva na řece Addě|Addy]] a v červnu také na řece Tidone a u [[Bitva na řece Trebia (1799)|Trebbie]]. V červenci padla pevnost v [[Mantova|Mantově]], o níž se říkalo, že je nedobytná, a [[15. srpen|15. srpna]] Suvorov zvítězil v [[Bitva u Novi|bitvě u Novi]], ale po bitvě došlo k rozporům mezi carem Pavlem I. a císařem Františkem, které způsobily, že Rusko vystoupilo z koalice a v září Suvorov přešel [[Alpy]] a vrátil se do Ruska. Brzy po jeho odchodu šla koalice od porážky k porážce. Navíc se vrátil [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]], který přešel Alpy a [[14. červen|14. června]] [[1800]] porazil Rakušany v bitvě u Marenga a zároveň generál Moreau zvítězil u Hohelinden, čímž se uvolnila cesta na [[Vídeň]]. [[Rakousko]] raději uzavřelo mír, který tentokrát uzavřela i Velká Británie. Touto válkou mimo jiné skončily tzv. revoluční války a dál byly už jen války napoleonské.
| |||