Mahájána: Porovnání verzí

 

== Učení Gautama Buddhy ==

Podle tradice [[Gautama Buddha]] začal předávat poprvé učení druhého cyklu, neboli nauk mahájány šestnáct let po dosáhnutí [[Bódhi|probuzení]]. Tento cyklus nauk obsahuje poučení o prázdnosti všech jevů. Nejkratší výklad [[Gautama Buddha|Buddhy]] na toto téma se nachází v [[Sútra srdce|sútře srdce]],<ref>{{Citace monografie

| titul = Tenga Rinpočhe Sútry a Tantry cesty buddhismu

| strany = 30

}}</ref> kde je řečeno:

* forma je prázdností, prázdnost je formou,

* forma není oddělena od prázdnosti a prázdnost od formy.

}}</ref>

 

Více než čtyřicet let po dosáhnutí [[Bódhi|probuzení]] uvedl [[Gautama Buddha|Buddha]] znovu do pohybu kolo nauky a na Hoře supů (skt. Gridhrakúta) poblíž [[Rádžgir]]u přednesl jednu z nejdůležitějších súter, [[Lotosová sútra|sútru lotosu]]. V přítomnosti nespočetného množství různých cítících bytostí a před skupinou velmi nadaných žáků učil o mnoha metodách, které vedou k dosažení probuzení. Nauky třech vozů (ján) – [[Buddha#Šrávaka-buddha|šrávaků]], [[Buddha#Pratjéka-buddha|pratjékabuddhů]], a [[bódhisattva|bodhisattvů]] se proto různí, protože jsou přizpůsobeny úrovni bytostí, které je praktikují. Doba, na kterou se datuje jejich objevení, je jen časem jejich projevení. Tato [[sútra]] také obsahuje nauky o třech tělech Buddhy a mezi jinými také o [[Avalókitéšvara|Čenrézigovi]].<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

 

Mezi [[2. století př. n. l.]] a [[1. století př. n. l.]] před [[Ježíš Kristus|Kristem]] se začaly vyvíjet nové ideje buddhismu, charakteristické třemi hlavními body:

* 3 – Přijímá se základ filozofie mahájány, nauka o prázdnosti.

Kořen tohoto nového myšlení tkví již ve školách raného buddhismu, které se zmiňují o bódhisattvech, např. sarvastiváda, mahasanghika a sautrantika. Tato poslední škola je považována za počátek pozdější mahájánové školy čittamatra. V té době velikou roli plnila nekanonická literatura, která uváděla nové pojetí, které se později stalo součástí mahájány. Jako důležitá se jeví kniha Mahávastu náležící do školy lokottaravádinů. Tato kniha pojednává o minulých životech Buddhy a hlavně o cestě bódhisattvy, která se stala klíčovou v mahájáně. Další důležitým dílem je Lalitavistára představující dva minulé životy Buddhy až do jeho probuzení a prvního otočení kolem dharmy. Tato patří do tradice sarvastiváda a také představuje spojovací článek mezi raným buddhismem a mahájánou. Postupem času se mahájána rozšířila velice rychle. Zvláště se rozrostl počet buddhů.

 

Mahájána nevlastní takový kanon jako théraváda. Filosofické školy mahájány byly svázané s konkrétní skupinou textů – súter. Například první filosofická škola madhjamika s [[Pradžňápáramitá sútra|Pradžňápáramitá sútrou]], druhá čittamatra s Lankávatára sútrou.

Přestože sútry mahájány netvořily jeden kánon, jim připisovaný status byl stejný jako v théravádě. Podle názoru historiků je třeba zdroj mahájány hledat v [[hinajána|hínajánových]] školách Mahásanghy, od které se vyvíjí ideál [[bódhisattva|bódhisattvy]], nauka o prázdnotě a nadosobní pojetí, neboli ?nedotíčící? jenom z [[Gautama Buddha|Šakjamúnim]] pojmu [[buddha|buddhy]]. Jistě také v sarvastivádě, kde svoje místo mají nauky o [[Tři káje|Třech kájích]] Texty mahájány hovoří o několika způsobech vzniku zdrojů:

* [[Gautama Buddha]] nenechal jasné instrukce k rozpoznání falešných textů. Když krátce před svou [[parinirvána|parinirvánou]] byl požádán o radu, jak rozpoznat, který text stanoví slovo [[Gautama Buddha|Gautama Buddhy]], podle tradice odpověděl: „Vše, co je v souladu s [[Dharma|Dharmou]], je slovem [[Gautama Buddha|Buddhy]].”<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Bond

| titul = The Word of Buddha: The Tipitaka and its Interpretation in Theravada Buddhism

| vydavatel = Columbo

| rok = 1982

| jazyk = anglicky

| strany = 30

| isbn =}}</ref> To otevřelo cestu k vytvoření nových doktrín a textů a tím vzniku mnoha problémů v interpretaci a praxi. Z druhé strany však díky tomu zůstal buddhistický kánon elastický.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Powers

| titul = Introduction to Tibetan buddhism

| vydavatel = Snow Lion Publications

| rok = 1995

| jazyk = anglicky

| strany = 96

| isbn = 1559390263}}</ref>

* Texty mahájány se začaly objevovat teprve v [[1. století př. n. l.|prvním století před]] [[Ježíš Kristus|Kristem]]. Tyto texty se nazývají [[sútra]]mi, což poukazuje na to že byly napsány po vyslechnutí nauk samotného [[Gautama Buddha|Gautamy Buddhy]], i když on už fakticky dávno nežil.

* Většina lidí následujících [[Gautama Buddha|Buddhu]] nebyla připravena na pochopení tak hlubokých nauk [[Dharma|Dharmy]]. Proto byly texty ukryty ve světě [[nága|nágů]] až do momentu, kdy by se na zemi objevili lidé, kteří by byli schopni porozumět těmto naukám a také je vysvětlit.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Powers

| titul = Introduction to Tibetan buddhism

| vydavatel = Snow Lion Publications

| rok = 1995

| jazyk = anglicky

| strany = 97

 

=== Madhjamaka ===

{{Podrobně|Madhjamaka}}

Na počátku druhého století v [[Indie|Indii]] se narodilo mnoho odpovídajících učitelů, a proto se tyto texty vrátily zpět na zemi. Nejdůležitějším učitelem mahájány v té době byl [[Nágárdžuna]], hlavní představitel školy madhjamaka, „Prostřední stezka“, který systematizoval nauky o prázdnotě [[šúnjata]] a stezce [[bódhisattva|bódhisattvy]]. Život Nágárdžuny byl plný významných událostí. Zdrojem informací o něm je dílo, které nese název 'Život bódhisattvy Nágárdžuny' (Bosacuden). Bylo přeloženo [[Kumáradžíva|Kumáradžívou]] ze sanskrtu a je zařazeno v padesátém díle Taišó [[Tipitaka|Tripitaky]].

 

=== Čittamatra ===

{{Podrobně|Jenom mysl}}

Jak je madhjamaka spojena se jménem [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]], tak je Čittamatra spojována s [[Asanga|Asangou]], který žil ve [[4. století]] a pocházel z [[Bráhmana|bráhmanské]] rodiny. K buddhismu se [[Asanga]] vrátil díky mnichovi ze školy ?mahikasaka?, ale rychle se obrátil k naukám mahájány. Podle tradice získal učení [[Dharma|Dharmy]] přímo od [[Bódhisattva|bódhisattvy]] [[Maitréja|Maitréji]]. Dalším zakladatelem je také [[Vasubandhu]], podle různých pramenů mladší bratr [[Asanga|Asangy]]. Nauky [[Čittamatra|Čittamatry]] („jenom mysl“) i jógačára tvrdí, že vše je pouze mysl.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Tsultrim Gyamtso

| titul = Progressive Stages of Meditation on Emptiness

| vydavatel = Zhyisil Chokyi Ghatsal Trust

| rok = 2001

| jazyk = anglicky

| strany = 46

 

Předání [[Asanga|Asangy]] o „esenci [[Gautama Buddha|Buddhy]]” je velice nápomocné, protože poukazuje na to, jaká má být podstata pravdy. Díky tomu se obě předání velice dobře doplňují a tvoří tak jeden komplexní celek.

V okruhu [[Čittamatra|Čittamatry]] se objevily dva nové směry. První z nich, Faxiang od jména čínského mnicha, a druhý směr, pojmenovaný škola Hosso, do [[Japonsko|Japonska]] přinesl japonský mnich Dosho ([[629]]–[[700]]), jehož žákem se stal Gyogi ([[667]]–[[746]]). Jejich linie má jméno Tradiční nauky jižního kláštera. Další mnich, Gembo, po pobytu v [[Čína|Číně]] založil linii pojmenovanou Tradice západního kláštera. Jiná škola ve Walabhi založená díky Gunamati, jejíž nejlepší představitel byl Sthiramati, zkoušela sloučit nauky Čittamatry s pohledy [[Nágárdžuna|Nágárdžuny]]. Nejdůležitějším bodem bylo přijetí pojmu [[šúnjatá]]. Ze spojení nauk Čittamatry a sautrantiků vznikla škola Dignagiho a Dharmakírtiho<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 159

 

== Rozvoj mahájány ==

=== Čína ===

{{Podrobně|Buddhismus v Číně}}

Za hranicemi [[Indie]] prodělala mahájána velký rozvoj v [[Čína|Číně]] a [[Japonsko|Japonsku]]. Podle čínské tradice [[buddhismus]] přišel ve [[2. století]] ze střední [[Asie]] a v roce [[355]] bylo Číňanům dovoleno vstupovat do [[sangha|sanghy]].

 

Čtvrté století je dobou vznikání různých škol [[Pradžňápáramitá|Pradžňápáramity]]. Vzniklo tehdy Šest domů a Sedm škol. Reprezentovaly zvláštní způsob interpretace pojmu [[šúnjata]], vzniklé pod vlivem rozšířených učení neotaoismu blízkému k pojetí šúnjatá termínu wu. Byly to:

* 1. škola jevů

* 2. škola nahromadění zobrazení

* 3. škola iluzí

* 4. škola neexistující mysli

* 6. škola základního ne – bytí

* 7. modifikovaná škola základního ne – bytí<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 409

Nejdůležitějším jejich reprezentantem byl Zhidun, zakladatel školy jevů, který vyložil novou interpretaci filozofického pojetí li.

Doba [[5. století]] – [[6. století]] byla příhodná pro [[buddhismus]], který se rozšířil do celé [[Čína|Číny]] díky podpoře vládnoucích skupin. Byl to čas vzniku skalní svatyně v Yuangangu a Longmen. Kromě pronásledování v letech [[446]] a [[574]] – [[577]] se rozvoj [[buddhismus|buddhismu]] nezastavil<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 53

* 1. Sanlun – „Škola tří traktátů“ je čínskou formou madhjamaky, za jejíhož zakladatele je považován Senglanga, a někdy i [[Kumaradžíva]].

* 3. [[Nirvána]] – tento název zahrnuje mnichy studující Maháparinirvána sútru.

 

[[Čínský buddhismus]] dosáhl svého největšího rozkvětu mezi 6. – 10. stoletím. V tomto období se rozvíjely největší školy.

První z nich je [[čchan]] (od čchana neboli dhjána – soustředění mysli). [[Čchan]] jako jedna ze škol [[buddhismus|buddhismu]] mahájány se rozvinula díky setkání [[Bódhidharma|Bódhidharmy]], který byl zaměřen na praxi [[meditace]] s [[taoismus|taoismem]]<ref>{{Citace monografie

| příjmení = W. Watts

| místo = Poznań

| vydavatel = Rebis

| isbn = 8371203543}}</ref>

 

Huineng (601 – 674), šestý [[patriarcha]], založil jižní školu, od níž se vyvíjejí všechny linie tradice [[čchan]]u.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Scott a Doubleday

| místo = Poznań

| vydavatel = Zysk i S-Ka, 1995

| strany = 53

| isbn = 8371203543}}</ref> Cílem [[čchan]]u nebo [[zen]]u, jak byl nazván v [[Japonsko|Japonsku]], je poznání přirozenosti mysli. [[Bódhidharma]], 28. [[patriarcha]] [[čchan]]u, ho charakterizoval ve čtyřech bodech takto:

* 1. ojedinělý odkaz mimo ortodoxní učení (kyoge – betsuden)

* 2. nezávislost na svatých textech (furyu – monji)

Tato škola se vyznačovala velkou neortodoxností i v rámci [[čchan]]u. Zdůrazňovala učení o náhlém probuzení (tongo) a prioritu bezprostředního vhledu do přirozenosti mysli (kensho) před intelektuálními analýzami [[sútra|súter]]. Její největší rozvoj nastal v dynastii Tang a Song. V té době se objevilo mnoho mistrů, mezi nimi Mazu Daoyi (jap. Baso Doitsu), Zhaozhou Congshen (jap. Joshu Jushin), Linji Yixuan (jap. Rinzai Gigen) a jiní.

 

Druhá škola [[čchan]]u, pojmenovaná západní, pochází od Shenxiu, který učil postupnou stezku k probuzení (zengo). Prioritou bylo studování svatých textů, hlavně Lankávatára sútry, a důraz na indické tradice. Po několika pokoleních nakonec vyhasla. Jižní škola se zatím rozdělila na sedm směrů.

* 1. [[Sótó]], pocházející od Dongshana Liangjie (jap. Tozan Ryokai)a jeho žáka Caoshana Benji (jap. Sozan Honjaku).

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 55

 

=== Škola Čistá země ===

 

Díky velkému bohatství [[buddhismus|buddhistických]] [[klášter]]ů a s tím souvisejícímu velkému vlivu došlo v roce [[845]] k jejich pronásledování. Kláštery byly rozpuštěny a [[mnich]]ové a [[mniška|mnišky]] se museli vrátit do světského života. Mezi [[10. století]] a [[13. století]] se [[buddhismus]] začal mísit s [[konfucianismus|konfucianismem]] a [[taoismus|taoismem]].

(1966–76) bylo zničení mnoha [[klášter]]ů. Škola [[čchan]] a škola [[Čistá země]] přetrvaly na [[Tchaj-wan]]u, kde se mezi světskými lidmi rozvinul takzvaný lidový buddhismus – Zhaijiao (vegetariánské náboženství) s prvky [[taoismus|taoismu]] a [[konfucianismus|konfucianismu]].<ref>{{Citace monografie

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 157

 

=== Japonsko ===

{{Podrobně|[[Buddhismus v Japonsku]]}}

[[Buddhismus]] se do [[Japonsko|Japonska]] dostal v roce [[522]] z Koreje. Po počátečním odporu jej uznal císař Yomei [[585]] a za vlády prince Šotoku se stal oficiálním náboženstvím Japonska. Šotoku se stal známým svými komentáři k [[sútra|sútrám]] a založením známého [[klášter]]a ve městě [[Nara]]. V té době bylo do [[Japonsko|Japonska]] pozváno hodně čínských a korejských učitelů a největší popularitu získala škola Sanroh, kterou přinesl Korejec Ekvan v roce [[625]]. Učení této školy bylo studováno z pohledu bodů důležitých k porozumění mahájány představiteli všech dalších škol.

* 6. Kegon – pokračování Huayan, přinesl ji Shenxiang (jap. Shisho). Těšila se podpoře císaře Šómua ([[724]]–[[748]]), který chtěl vládnout Japonsku podle zásad politicky vysvětlené [[avatansaka sútra|Avatansaka sútry]].

 

V pozdějších letech období Heian ([[794]]–[[1184]]) se do popředí dostaly dvě školy. První byla [[Tendai]], která je prodloužením čínské Tiantai, kterou přinesl v [[8. století]] [[Saičó]] (Dengó daiši). V rámci této školy vznikly tři směry – Sanmon, Džimon a Šinsei. Poslední z nich byl zaměřen na vzdávání poct [[buddha|buddhovi]] [[Amitábha|Amitábhovi]]. Druhá škola byla [[Šingon]], škola opravdového slova, prodloužení školy Mizong.

Od poloviny [[10. století]] se začal v [[Japonsko|Japonsku]] rozvíjet amidismus, který se v období Kamakura přetvořil ve dvě školy:

| titul = Encyklopedie východní moudrosti

| strany = 233–234

 

=== Korea ===

{{Podrobně|Buddhismus v Koreji}}

 

 

=== Indonésie ===

Mahájána má své místo také v [[Indonésie|Indonésii]]. Nejstarší stopy [[buddhismus|buddhismu]] jsou tady datovány do [[3. století]] a [[7. století]]. [[Jáva]] a [[Sumatra]] byly důležitými centry učení [[buddhismus|buddhismu]] mahájány. Stala se tu hlavním směrem, i když existovala také sangha [[hinajána|hinajány]]. Největší rozvoj prožívala v [[8. století]], kdy byla vybudována velká [[stúpa]] v [[Borobudur]]u. Od [[8. století]] do [[15. století]] se začíná rozvíjet [[vadžrajána]]. Nápis z poloviny [[14. století]] hlásá, že král Áditjavarman praktikoval učení [[kálačakra|Kálačakry]] a byl považován za inkarnaci [[Avalókitéšvara|Lókéšvary]]. Vlivem expanze [[islám]]u byl [[buddhismus]] nejprve na [[Sumatra|Sumatře]] a [[Jáva|Jávě]] a poté v celé [[Indonésie|Indonésii]] zlikvidován. V dnešní době jsou [[buddhista|buddhisté]] v této zemi většinou čínští vystěhovalci.<ref name="EVM_55" />

 

 

== Principy mahájány ==

{{Buddhismus Mahájána}}

{{Portály|Buddhismus|Jóga|Historie|Tibet}}

 

[[Kategorie:Buddhismus]]