Věta (lingvistika): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m formát |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 20:
Podle toho, zda věta stojí samostatně nebo je spojena s jinými větami v jeden celek, rozlišujeme:
* '''větu jednoduchou''' – větný celek vyjadřující jedinou myšlenku;
* '''souvětí''' – větný celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek. Jednotlivé věty souvětí se někdy označují jako '''klauze'''.
V souvětí se rozlišují [[hlavní věta|hlavní věty]] a [[vedlejší věta|vedlejší věty]], přičemž vztahy mezi hlavními větami a typy vedlejších vět a vztahy mezi nimi jsou kategorizovány.
Definovat přesně, co je věta, je nevyřešeným úkolem nejen české [[jazykověda|jazykovědy]].
Řádek 39:
* '''přací''' (deziderativní, optativní).
Modalitu věty rozpoznáme především podle [[slovesný způsob|způsobu]] užitého slovesa a částečně slovosledu, v mluvené řeči má navíc každý druh věty jinou intonaci, v grafické podobě se druhy vět odlišují různými interpunkčními známenky (tečka, otazník, vykřičník). Součástí '''postojové modality''' je také vyjádření, zda postoj mluvčího k obsahu věty je '''kladný''' nebo '''[[zápor]]ný''' (větný zápor).
Kromě postojové modality mluvčí může vyjadřovat také '''modalitu voluntativní''', která označuje, zda je realizace věty možná, nutná, nebo záměrná. Voluntativní modalita se vyjadřuje především pomocí [[modální sloveso|modálních sloves]] (''smět, moci, muset, mít, chtít,'' aj.).
=== Oznamovací věta ===
Oznamovací věta je věta, kterou mluvčí sděluje adresátovi určitou informaci. Sloveso je v [[oznamovací způsob|oznamovacím]] nebo [[podmiňovací způsob|podmiňovacím]] [[slovesný způsob|způsobu]]: ''Syn dostal k narozeninám míč''. ''Rád bych se zúčastnil''.
=== Tázací věta ===
Tázací větou ([[otázka|otázkou]]) se mluvčí obrací na adresáta, aby získal určitou informaci. Pro grafické odlišení tázací věty od ostatních druhů vět píšeme v češtině na jejich konci [[otazník]] ('''?'''). Rozlišujeme tázací věty:
* '''zjišťovací''' - mluvčí požaduje potvrzení nebo popření dotazované skutečnosti. Užívá se oznamovací nebo podmiňovací způsob: ''Dostal syn k narozeninám míč?'' ''Chtěl by ses zúčastnit?'' Za zvláštní typ zjišťovacích otázek se považují otázky '''vylučovací''' (disjunktivní), v nichž mluvčí dává adresátovi vybrat ze dvou nebo více možností: ''Dostal syn k narozeninám míč, nebo hokejku? Chtěl by ses zúčastnit dnešního večírku, zítřejšího nebo obou?''
* '''doplňovací''' - mluvčí požaduje rozšíření svých informací o neznámou skutečnost. Užívá se oznamovací nebo podmiňovací způsob a otázka je uvozena tázacím slovem nebo více slovy ([[zájmeno]], [[příslovce]]), jimiž se mluvčí ptá na to, co potřebuje ve svých znalostech doplnit: ''Kdo měl včera narozeniny? Kdo by se chtěl zúčastnit?''
Kromě těchto dvou základních typů rozlišujeme ještě otázky:
Řádek 89:
* souřadně ([[parataxe|paratakticky]])
* podřadně ([[hypotaxe|hypotakticky]])
Pokud souvětí obsahuje alespoň dvě věty, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé a mohly by stát jako samostatné věty (tzv. hlavní věty), jsou spojeny souřadně a souvětí označujeme jako '''souvětí souřadné''' - a to bez ohledu na to, zda obsahuje i vedlejší věty. Souvětí s jednou hlavní větou se nazývá '''souvětí podřadné'''. Souřadně mohou být ovšem spojeny i dvě vedlejší věty.
=== Vztahy mezi souřadně spojenými větami ===
Mezi dvojicemi souřadně spojených vět může být různý vztah. Ten lze odhadovat podle použité spojky nebo způsobu spojení. Před spojkami ''a'', ''i'' a ''ani'' se ve slučovacím poměru nepíše čárka, v ostatních případech spojení vět se věty oddělují čárkou. Je-li použito více spojek za sebou, čárka se píše pouze před první z nich.
* '''slučovací:''' čárka bez spojky, a, i, ani, nebo, také, též, ani - ani, hned - hned, jednak - jednak, napřed - potom
* '''stupňovací:''' ba, ba - i, ba - ani, nejen - ale, nejen - i, nejen - nýbrž, dokonce, (nejen) – ale i; ve stupňovacím významu se často používají i slučovací spojky, v takovém případě se před nimi píše čárka (tedy přidáním čárky se možnosti uvedené později zdůrazňují)
* '''odporovací:''' ale, však, avšak, (sice) – ale, nýbrž, leč, jenže
* '''vylučovací:''' nebo, anebo, buď – nebo, buď - anebo, či
Řádek 107:
Vedlejší věty se rozlišují podle toho, jaký větný člen vyjadřují (zastupují). Některé věty mohou být víceznačné, tj. lze je vykládat různými způsoby (například zároveň jako časovou i podmínkovou větu), přičemž pokud jsou tyto různé významy slučitelné, nemusí být taková víceznačnost chybou.
Obvykle se rozlišují tyto druhy vedlejších vět:
* [[podmět]]ná, zastupuje [[podmět]] („''Kdo je osel'', nechť se přihlásí.“)
* [[přísudek|přísudková]], vyjadřuje jmennou část [[přísudek|přísudku]] jmenného se [[spona|sponou]]. („Jsem, ''kdo jsem''.“ „Dědeček je z těch, ''kdo se nemýlí''.“)
Řádek 121:
** účelová, zastupuje příslovečné určení účelu („Oblékl jsem se velmi teple, ''abych nenachladl.''“)
** přípustková, zastupuje příslovečné určení přípustky („Šel tam, ''přestože se to nesmí''“)
* [[doplněk (větný člen)|doplňková]], závisí zároveň na slovese i podstatném jménu, zastupuje [[doplněk (větný člen)|doplněk]].
Vedlejší věty se někdy dělí také podle způsobu spojení, a to na:
Řádek 129:
=== Větosled ===
Stejně jako [[slovosled|pořadí slov]], řídí se i pořadí jednotlivých vět souvětí (klauzí) určitými gramatickými pravidly. Závislá věta může po řídící větě následovat, předcházet ji nebo být do ní vložená:
* ''S Míšou jsme se schovali do opuštěného krmelce, protože začalo pršet.''
* ''Protože začalo pršet, schovali jsme se s Míšou do opuštěného krmelce.''
* ''Cestou domů, když začalo pršet, schovali jsme se s Míšou do opuštěného krmelce.''
Někdy je pořadí klauzí volné a je možné je zaměňovat v závislosti na [[aktuální členění větné|aktuálním větném členění]] - obvykle tedy tak, že známá část výpovědi (téma) je zařazena jako první, nové skutečnosti (réma) následují po ní:<ref>{{Citace monografie
Řádek 148:
| jazyk =
}}</ref>
* ''Jirka překvapeně zíral, když z vlaku vystoupil dědeček.'' (Zdůrazňuje skutečnost, že z vlaku vystoupil dědeček.) x ''Jelikož z vlaku vystoupil dědeček, Jirka překvapeně zíral.'' (Zdůrazňuje skutečnost, že Jirka zíral.)
Někdy je ovšem větosled závislý na dalších faktorech - především některé spojky vyžadují určité konkrétní pořadí vět. Spojky ''přesto, avšak'' nelze postavit na začátek souvětí; spojka ''však'' musí stát uvnitř klauze apod.:
* ''Přestože z vlaku vystoupil dědeček, Jirka nevypadal překvapeně.'' - ''Z vlaku vystoupil dědeček, avšak Jirku to nepřekvapilo.'' - ''Z vlaku vytoupil dědeček, Jirku to však nepřekvapilo.''
== Odchylky od pravidelné větné stavby ==
* [[Elipsa (lingvistika)|Elipsa]] (výpustka) - nevyjádření slov, která jsou součástí větné stavby, ale adresátovi jsou známa z kontextu: ''Můžeš mi pomoci?'' - ''Nemůžu'' (ti pomoci). ''Nevím, co'' (mám dělat) ''dřív''.
* [[Anakolut]] - opuštění větné stavby v průběhu výpovědi: ''Člověk, když není dost opatrný, může se mu něco přihodit.''
* [[Zeugma]] - spojení dvou členů stejnou vazbou, i když každý z nich má mít jinou vazbu: ''před i po obědě''.
Řádek 206:
== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo=věta}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Větná stavba| ]]
| |||