Trolejové vedení: Porovnání verzí

== Trolejový drát ==

 

 

Na trolejový drát se vztahuje mezinárodní norma, která byla do českého prostředí převedena jako '''ČSN EN 50149''' ''Drážní zařízení – Profilový trolejový vodič z mědi a slitin mědi'' (edice 2, platná od 1. 4. 2013). Před mezinárodní harmonizací byla v ČR (a ČSSR) platnou normou ČSN 34 1558.<ref>ČSN EN 50149 ed.2</ref>

== Stožáry ==

 

 

Nejstarším materiálem pro výrobu sloupů trolejového vedení bylo [[dřevo]]. Dnes se již dřevěné sloupy používají zřídka. Poslední dřevěný sloup v Čechách se nacházel na dráze Rybník - Lipno v Loučovicích, dnes je k vidění před depem ve Vyšším Brodě.

=== Prosté vedení ===

 

 

Prosté vedení tvořené samostatně zavěšeným drátem se používá především u tramvají. Ani v případě kompenzovaného, čili napínaného vedení není možné tento způsob zavěšení použít pro rychlosti vyšší, než 100 km/h, jinak vlivem zlomů drátu na jednotlivých úchytech dochází k odskakování sběrače. Pro tyčové sběrače je drát zavěšen v ose koleje, oblouky musí být plynulé a místa odbočení nebo křížení musí být opatřena výhybkami a křižovatkami, aby nedošlo k vypadnutí kladky nebo botky sběrače. Pro lyrové a pantografové sběrače je naopak kvůli stejnoměrnému opotřebení kontaktní plochy sběrače trolejový drát veden klikatě, speciální konstrukce křižovatek a výhybek odpadají, pouze je třeba vhodným vedením jednotlivých drátů zajistit plynulý přechod kontaktu sběrače z jednoho drátu na druhý.

=== Vedení s trojúhelníkovými závěsy ===

 

 

Toto vedení poněkud vylepšuje prosté vedení tím, že trolejový drát je zavěšen na sloupu pomocí lana, které tvoří nad drátem trojúhelník. Drát visí na tomto laně pomocí několika laníček, čímž odpadá zlom v místě sloupu. Takovéto vedení je použitelné pro rychlosti do 120 km/h

=== Řetězovkové vedení ===

 

 

 

Tento typ vedení se skládá z nosného lana a trolejového drátu zavěšeného na nosném laně pomocí laníček. Tímto způsobem je zajištěna téměř konstantní výška drátu nad kolejí a víceméně stejná pružnost v celé délce, což přispívá ke stabilnímu kontaktu sběrače i při vysokých rychlostech. Jednotlivé úseky mezi napínacími stožáry mohou být až 1500 m dlouhé. Uprostřed každého úseku se nachází kotevní stožár, na kterém je vedení pomocí lan uchycených k sousedním sloupům ukotveno, takže nemůže dojít k podélnému posunu vedení v celém úseku. Kratší úseky, např. ve stanicích, jsou napínány pouze jednostranně. K napínání se na českých železnicích obvykle používají [[kladkostroj]]e se závažími. Druhý obvyklý způsob napínání je pomocí navijáků. Tento způsob je k vidění například v Německu nebo Rakousku. Na menším kole navijáku je navinuto lano napínající trolejové vedení, na větším kole lano, na kterém je zavěšeno závaží. Větší kolo je zároveň na obvodu vybaveno zuby, takže při přerušení a odlehčení trolejového vedení nedojde k pádu závaží, ale kolo se zachytí o západku. Jako závaží slouží obvykle betonové prefabrikáty, někdy lidově nazývané "acylpyriny".

==== Postranní vedení ====

 

 

V některých případech nebyl trolejový drát veden nad kolejí ale stranou od koleje. V Praze byl tento způsob napájení použit u [[Elektrická dráha Smíchov–Košíře|Hlaváčkovy tramvaje na Smíchově]], neměl však dlouhého trvání. V Americe byl použit pro napájení v tunelech společnosti [[Baltimore and Ohio]]. V Německu v třívodičové podobě u vojenské dráhy Marienfelde - Zossen, kde byla poprvé překročena rychlost 200 km/h. Postranní vedení se používá u důlních drah pod násypkami, lokomotivy jsou v tom případě kromě sběračů na střeše vybaveny i malými postranními sběrači.

==== Vícepólové vedení ====

 

 

 

 

Trolejové vedení u železnice se zpravidla používá jednopólové. Přesto se najdou případy použití dvoupólového vedení - již [[Elektrická dráha Tábor–Bechyně|první elektrická dráha v Čechách (Tábor - Bechyně)]] byla elektrifikována systémem 2× 700 V. Dvoupólové trolejové vedení je použito i u třífázových systémů a také u trolejbusů. Dvoupólové vedení přináší nutnost izolovaných křížení vodičů rozdílné polarity, které nesmí být propojeny ani při průjezdu sběrače. Jednodušší je provedení izolací pro tyčové sběrače - tyto krátké izolované úseky projíždějí vozidla setrvačností. Při použití sběračů s ližinami (lyra, pantograf) jsou izolované úseky delší. Vozidla jsou pak vybavena dvěma sběrači pro každý pól, jejichž vzdálenost je taková, aby alespoň jeden byl vždy v kontaktu s drátem pod napětím. Dvouvodičové systémy pro třífázové napájení se používají dnes již jen na několika [[Ozubnicová dráha|ozubnicových drahách]], kde tento systém přináší jisté výhody. Rozsáhlá síť severoitalských železnic byla postupně elektrifikována třífázovým systémem od roku 1902. Tento systém přetrval až do roku 1975, napájení bylo postupně přestavěno na stejnosměrný systém 3 kV, který je v Itálii obvyklý.

 

==== Pevné vedení ====

 

V případě nedostatku prostoru je možné nahradit trolejový drát pevnou konstrukcí. Tento způsob napájení se používá v [[Metro v Budapešti|budapešťské podzemní dráze]] na lince 1 nebo na většině linek [[Metro v Madridu|madridského metra]].

==== Trolejové kontakty ====

 

 

Trolejové kontakty se používají zejména u [[tramvaj]]í, případně [[trolejbus]]ů. Kontakty jsou podle účelu dvojího druhu. Jeden druh slouží pro obsluhu (přestavování) [[výhybka|výhybek]], druhý druh pro detekci průjezdu vozů v rámci zabezpečovacího nebo signalizačního zařízení (blokování a odblokování výhybky, zabezpečení provozu na jednokolejné trati nebo rozestupu vlaků v rizikovém úseku, [[světelné signalizační zařízení|světelná signalizace]] na [[Železniční přejezd|přejezdech]], [[přechod pro chodce|přechodech]] a [[křižovatka|křižovatkách]]).

== Externí odkazy ==

* {{commonscat|Overhead lines|Trolejové vedení}}

 

[[Kategorie:Elektrická trakce]]