Space Shuttle: Porovnání verzí

'''Space Shuttle''' (oficiálně ''[[Space Transportation System]]'') byl [[Spojené státy americké|americký]] program provozovaný vládní organizací [[NASA]], v rámci kterého byly uskutečňovány pilotované lety do vesmíru za pomoci [[kosmický raketoplán|kosmických raketoplánů]]. Poslední let se uskutečnil [[8. červenec|8. července]] [[2011]].

 

 

== Popis raketoplánu ==

Kompletní raketoplán při jeho vzletu tvoří tři části:

* [[Space Shuttle Solid Rocket Booster|dva pomocné startovací stupně SRB (Solid Rocket Boosters)]];

 

=== Družicový stupeň ===

{{viz též|Družicový stupeň raketoplánu}}

Okřídlený [[Družicový stupeň raketoplánu|družicový stupeň]] vyvinul hlavní dodavatel celého raketoplánu. Jedná se o jednoplošník s deltovitým křídlem s dvojí šípovitostí o celkové délce 37,24 m, výšce 17,25 m a rozpětí 23,79 m. Jeho prázdná hmotnost je různá u jednotlivých exemplářů (''Columbia'' byla nejtěžší) a pohybuje se kolem 90 tun. Družicový stupeň tři hlavní konstrukční části:

 

=== Havárie raketoplánů ===

 

Od zahájení provozu raketoplánů v roce 1980 došlo ke dvěma [[Kosmická havárie|haváriím]], při nichž byly zcela zničeny družicové stupně ''Challenger'' a ''Columbia''. V obou případech zahynula celá posádka (7 lidí).

== Průběh typické expedice ==

=== Pozemní přípravy ===

[[Družicový stupeň raketoplánu|Družicový stupeň]] po návratu z předchozí mise je dopraven do jedné ze tří montážních hal OPF ([[Orbiter Processing Facility]]) k vyložení nákladu a odstrojení, v jehož průběhu jsou demontovány hlavní motory [[SSME]] a nahrazeny jinými, které mezitím prošly údržbou. Revizí procházejí také moduly manévrovacích motorů OMS a RCS, které jsou někdy též vyměňovány jako stavební celek. Kontrolou projde i [[systém tepelné ochrany]] TPS a je případně opraven a ošetřen. V OPF je do kabiny posádky a nákladového prostoru případně umístěna část užitečného nákladu.

 

 

=== Vzlet ===

 

V okamžiku startu je [[tah]] motorů SSME nastaven na nejvyšší možnou hodnotu (107 % nominálního tahu) a také motory SRB dávají maximální tah. V T +10 s mine raketoplán nejvyšší patro obslužné věže a stáčí se podél podélné osy tak, aby jeho vertikální osa (kolmá na rovinu křídla) ležela v rovině dráhy, do níž má být naveden. Postupně se také mění klopení, takže původně vertikální stoupání se plynule mění na dopředný let. V T +50 s se snižuje tah motorů SSME na 67 %, aby se snížilo aerodynamické namáhání během změny režimu letu raketoplánu z podzvukového na nadzvukový. Maximální aerodynamické namáhání nastává při T +54 s. Přibližně v T +65 s se opět tah motorů SSME zvyšuje na 100 až 104 % nominálního tahu.

 

=== Operace na oběžné dráze ===

 

Po odhození ET pokračuje družicový stupeň v letu po [[suborbitální dráha|suborbitální dráze]]. Po dosažení apogea této dráhy přibližně v T +40 min se zapojí oba manévrovací motory OMS, které zvýší rychlost raketoplánu tak, aby se dostala na stabilní výchozí dráhu. Po prvotní prověrce systémů jsou otevřeny dveře nákladového prostoru, aby mohly začít fungovat radiátory klimatizačního systému. Poté jsou obvykle vypojeny tři z pěti hlavních palubních počítačů pro úsporu elektrické energie.

 

=== Návrat na Zemi ===

Družicový stupeň se otočí zádí proti směru letu a jsou zapojeny motory OMS, které sníží jeho rychlost o 85 až 110 m/s. Tím se původní dráha změní na eliptickou s [[Apsida (astronomie)|perigeem]] pod horní hranicí atmosféry. Po ukončení manévru se raketoplán otočí do polohy pro vstup do atmosféry (přídí vpřed, podélnou osou asi 30º nad [[horizont]]). Do atmosféry vstupuje družicový stupeň v referenční výši 121 km rychlostí asi 7,6 km/s asi 30 až 35 min před dosednutím na přistávací dráhu a ve vzdálenosti přes 8000 km od místa přistání.

 

 

Během sestupu atmosférou ztrácí družicový stupeň rychlost díky [[aerodynamika|aerodynamickému]] odporu. Jeho [[kinetická energie]] se mění na [[teplo|tepelnou]] a okolní [[vzduch]] se v rázové vlně ohřívá na vysokou teplotu a [[ion]]izuje se. Tepelná energie z [[rázová vlna|rázové vlny]] se v prvních fázích sestupu částečně přenáší na povrch raketoplánu především [[záření|zářivým přenosem]] (radiačně). Povrch se zahřívá na nejvíce zatížených místech až na 1500 °C. V pozdějších fázích sestupu, kdy se raketoplán pohybuje v hustších vrstvách atmosféry, přechází proudění kolem něj z laminárního na turbulentní. K radiačnímu přenosu se přidává i přenos tepla vedením a náběžné hrany mohou být vystaveny teplotám až 1800 °C.

 

{{Portály|Kosmonautika}}

 

[[Kategorie:Program Space Shuttle| ]]