Hereze: Porovnání verzí

Církev předpokládá, že hereze je překážkou [[spása|spásy]], že kacíř bude věčně zatracen, pokud [[Bůh]] ve své nekonečné milosti nerozhodne jinak. Za prvního popraveného heretika lze považovat španělského [[mnich]]a [[Priscillianus z Avily|Priscilliana z Avily]], kterého nechal na formální žádost dvou biskupů popravit císař [[Magnus Maximus]] v roce [[385]]. Priscillianus na základě sporného výkladu [[Pavel z Tarsu|Pavlových]] epištol založil přísně asketickou skupinu, praktikující důsledný [[celibát]]. Zakazoval svým následníkům [[manželství]] (a pochopitelně i mimomanželský sex), slavení [[neděle|nedělí]], prosazoval rovnost pohlaví. Jeho názory byly v rozporu s učením tehdejší církve a byl proto obviněn{{Fakt/dne|20100205170311}} z [[čarodějnictví]] a zabit.<!-- tak z čarodějnictví nebo hereze?? -->

Kromě vnitřní bipolárně paradoxální struktury tajemství víry je ale třeba ještě zmínit vnější polaritou, která se projevuje mezi neměnným poselstvím zjevení a dobovou místní kulturní filozofií.

Císař Konstantin učinil z křesťanství povolené náboženství a dějiny herezí jsou úzce provázány s dějinami státu. Od 4. stol. mohli být lidé, kteří odmítali autoritu [[Církevní otcové|církevních Otců]], pronásledováni zákonem podle stejného principu jako předtím, v&nbsp;pohanském období, křesťané odmítající přijmou kult císaře. Známým případem byl hispánský biskup Priscillianus, který byl roku 385 zabit na rozkaz císaře [[Magnus Maximus|Magna Maxima]]. Je však nutné říct, že církev tak brutální postup spíše odmítala a [[Milán|milánskýmilán]]ský [[biskup]] [[Svatý Ambrož|sv. Ambrož]] i tehdejší papež [[Siricius]] císaře za tento krok tvrdě kritizovali. Po pádu římského impéria hereze z latinského Západu postupně mizí a znovu se objevuje v 10. století po zániku [[Franská říše|Francké říše]]. Nejstarší středověké zprávy o herezi pocházejí z [[Kapetovci|kapetovské]] Francie, kde za krále [[Robert II. Francouzský|Roberta II.]] došlo roku 1022 k prvnímu známému [[Upálení na hranici|upalování]] kacířů. Až do 13. stol. se však jednalo o řídký, z hlediska majoritní společnosti spíše okrajový jev.