Slovinsko: Porovnání verzí

{{Infobox - stát

}}

'''Slovinsko''' (''{{Vjazyce|sl}} {{cizojazyčně|sl|Slovenija}}''), oficiálně '''Republika Slovinsko''' (''{{vjazyce|sl}} {{cizojazyčně|sl|Republika Slovenija}}''; výslovnost: [[Soubor:Loudspeaker.svg|11px|link=Media:Republika-slovenija.ogg|Republika Slovenija]] [reˈpublika sloˈveːnija]), je středoevropský stát. Samostatné Slovinsko vzniklo roku [[1991]] jako první z nástupnických států [[Jugoslávie]]. Slovinsko je členem [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě|OBSE]] (od 24. 3. 1992), [[Organizace spojených národů|OSN]] (od 22. 5. 1992), [[Rada Evropy|Rady Evropy]] (od 14. 5. 1993), [[Světová obchodní organizace|WTO]] (od 30. 7. 1995), [[Evropský hospodářský prostor|EEA]], [[Severoatlantická aliance|NATO]] (od 29. 3. 2004), [[Evropská unie|EU]] (od 1. 5. 2004), [[Eurozóna|Eurozóny]] (od 1. 1. 2007), Evropské celní unie a [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]] (od 21. 12. 2007) a [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]] (od 21. 7. 2010). Jeho sousedy jsou [[Rakousko]], [[Maďarsko]], [[Chorvatsko]] a [[Itálie]].

 

 

=== Středověk ===

Existují dvě hypotézy o&nbsp;příchodu alpských Slovanů do oblasti. V&nbsp;současnosti je všeobecně přijímána a doložena teze, že prostor Slovinska byl osídlen dvěma vlnami: první vlna dorazila kolem roku 550 ze severu z&nbsp;oblastí osídlených [[Západní Slované|západními Slovany]]. Nálezy, které by tuto tezi potvrdily, byly nalezeny až na sklonku [[20. století|dvacátého století]] při výstavbě [[Dálnice ve Slovinsku|dálnice]] v&nbsp;okolí [[Maribor]]u. Druhá vlna přišla později podél řek [[Dráva|Drávy]] a [[Sáva|Sávy]] z&nbsp;jihovýchodu.<ref>Hladký (2010). s. 17.</ref> V&nbsp;minulosti – v&nbsp;dobách [[Jugoslávie]] – za neexistence nálezů, které by prokazovaly vazbu se severními oblastmi, byla podporována představa, že celý prostor byl osídlen právě z&nbsp;jihovýchodu, což mělo potvrzovat jednotný původ jižních Slovanů. Slované byli ze západu zafixování langobradským limes a ze severu [[Karavanky|Karavankami]], kam byli vytlačeni německou kolonizací, jež probíhala od [[8. století|osmého století]].

 

[[Historia Francorum|Fredegardova kronika]] hovoří o&nbsp;vládě [[Valuk]]a, jenž měl být [[Sámo]]vým vrstevníkem a spojencem zapojeným do [[Sámova říše|kmenového svazu]] vzniklým k&nbsp;obraně proti [[Avaři|Avarům]]. Poprvé v&nbsp;roce 670 se o&nbsp;zemi, v&nbsp;níž žijí alpští Slované, hovoří jako o&nbsp;[[Karantánie|Karantánii]] (''{{cizojazyčně|la|Carantania}}'', ''{{cizojazyčně|la|civitas Carantana}}''), jejímž jádrem byly dnešní [[Korutany]]. Anonymní ravenský autor pro alpské Slovany použil starého keltského pojmenování. Také langobardští historici používali pro alpské Slovany pojmenování Karantánci. Centrem Karantánie byl {{cizojazyčně|sl|Krnski grad}} ({{cizojazyčně|de|Karnburg}}) ležící nedaleko dnešního [[Klagenfurt]]u. V&nbsp;čele karantánských Slovanů byl kníže, na jehož výběru se podíleli tzv. kosezové. Jednalo se o&nbsp;vojenskou družinu, která vznikla z&nbsp;někdejších svobodných sedláků.<ref>Hladký (2010). s. 18.</ref> Když kolem roku 740 zesílily útoky Avarů, požádali karantánští Slované o&nbsp;pomoc Bavory. V&nbsp;roce 745 za vlády knížete Boruta Karantánci dobrovolně přijali ochranu a politickou nadvládu Bavorů a skrze tuto nadvládu dochází k&nbsp;nové vlně [[christianizace]] (první proběhla již v&nbsp;římských dobách). Z&nbsp;Bavorska přišli do současného slovinského prostoru misionáři, jako rukojmí přijala v&nbsp;Bavorsku křesťanství i&nbsp;první karantánská knížata – Gorazd a Hotimir. Hotimir si od salcburského biskupa vyžádal chorbiskupa a touto funkcí byl pověřen Ir Modestus, z&nbsp;jehož spisů vyplývá, že vzpoury proti pokřesťanštění byly Bavory násilně potlačovány. Jakmile se v&nbsp;roce 788 stalo Bavorsko součástí Francké říše, dostala se i&nbsp;doposud v&nbsp;zásadě autonomní Karantánie pod franckou nadvládu. Z&nbsp;pramenů vyplývá, že v&nbsp;osmém století jižně od Karavanek existovalo malé slovanské knížectví – Karniola – s&nbsp;centrem v&nbsp;někdejším opevněném středisku Keltů i&nbsp;pozdějších Římanů Carnii (dnešní [[Kranj]]). V&nbsp;roce 795 spojená vojska Franků, Karantánců a Karniolců drtivě porazila v&nbsp;Panonské nížině Avary. Karantáncům i&nbsp;Karniolcům bylo tažení proti Avarům Franky přikázáno. V&nbsp;letech 819 až 823 se Slované z&nbsp;Karantánie a Karnioly připojili k&nbsp;protifranckému povstání [[Ljudevit Posávský|Ljudevita Posávského]]. Po potlačení povstání byla politická autonomie těchto knížectví fakticky zlikvidována a dosavadní slovanská knížata byla zbavena své moci. Na území někdejší Karnioly vznikla Kraňská marka. Všechny vyšší sociální skupiny byly tvořeny příslušníky nového německého etnika, Slované – označovaní jako Vindové – žili zejména na jihu jako rolníci.<ref>Hladký (2010). s. 16–26 a 156.</ref> Ze zde vládnoucích, původem zahraničních rodů, se důrazněji prosadili zejména [[Eppensteinové]]<ref name="DJZ20">{{Citace monografie | příjmení = Šesták | jméno = Miroslav a kol | rok = 2009 | titul = Dějiny Jihoslovanských zemí | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | stránky = 20 | poznámka = dále ''Dějiny Jihoslovanských zemí'' | isbn = 978-80-7106-375-9}}</ref>, [[Spanheimové]]<ref name="DJZ102">''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 102</ref> a [[Celjští]], kteří díky úspěšné sňatkové politice dosáhli hodnosti [[říšský kníže|říšských knížat]].<ref name="DJZ105">''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 105</ref>{{#tag:ref|Roku 1456 tento rod vymřel a jeho území připadlo taktéž Habsburkům, čímž byl habsburským zemím zajištěn přístup k [[Jaderské moře|Jadranu]].<ref name="DJZ105"/>|group="pozn."}} Německá nadvláda znamenala germanizaci slovinských osad na sever od [[Dráva|Drávy]]. K&nbsp;uchování národní identity přispěla místní inteligence, tvořená zejména katolickými duchovními.<ref name="EB276">{{Citace monografie | titul = The New Encyclopaedia Britannica | odkaz na titul = Encyclopædia Britannica | vydání = 15 | vydavatel = Encyclopædia Britannica Inc. | místo = Chicago | rok = 1982 | počet stran = 1025 | strany = 276 | svazek = IX | typ svazku = Volume | isbn = 0-85229-387-9 | jazyk = anglicky}}</ref> Až do 11. století si podstatná část slovanského obyvatelstva udržela do značné míry svobodné postavení a řídila se vlastními zákony. Pod tlakem feudálních vrstev se postupně svobodní rolníci měnili v&nbsp;polosvobodné či v&nbsp;poddané. Je doložena i&nbsp;existence [[Otrokářství|otroků]]. Hospodaření se soustředilo do dvorců zakládaných panovníkem a jeho velmoži.<ref>''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 20–21</ref> Podstatný rozvoj společnosti je spojen s&nbsp;[[urbanizace|urbanizací]], k&nbsp;níž docházelo od 9. a 10. století. Vznikající nebo dále se rozrůstající města a jejich obyvatelé byli svobodní, postupem času získávali další výhody a privilegia. Vedle ražení mincí a vybírání poplatků se jednalo například i&nbsp;o&nbsp;právo na stavbu hradeb, volení vlastní samosprávy a další. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím se vytvářelo na dnešním slovinském území i&nbsp;městské právo.<ref name="DJZ22"/>{{#tag:ref|K nejstarším z nich patří právo města [[Ptuj]]e, datované k roku 977.<ref name="DJZ22">''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 22</ref>|group="pozn."}} Význačným pozemkovým vlastníkem byla i&nbsp;[[římskokatolická církev|církev]], těžící z&nbsp;četných donací. Významnou pozici zde měl [[aquilejský patriarchát]] a některá biskupství, zejména [[diecéze freisinská|freisinské]] a [[diecéze bamberská|bamberské]], vedle nich vznikaly v&nbsp;zemi od roku 1000 i&nbsp;[[Řád svatého Benedikta|benediktinské]] kláštery. Tento vývoj se promítl i&nbsp;do kulturní oblasti, kde působily různé vlivy z&nbsp;okolních zemí.<ref>''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 22–23</ref> Ve vrcholném a pozdním středověku se původní dvorce rozpouštěly ve prospěch menších usedlostí, na nichž robotovali sami poddaní rolníci výměnou za finanční obnos. Rolník byl povinen omezený počet dnů v&nbsp;roce robotovat a odvádět vrchnosti naturální, později peněžité, dávky. Dosud pokračující germanizaci obyvatelstva zastavila zhruba od 15. století imigrace slovanského obyvatelstva ze zemí ohrožených Turky. Pokračoval rozvoj měst, jejichž společenské elity mluvily nejčastěji německým jazykem.<ref>''Dějiny Jihoslovanských zemí'', s. 106–107</ref>

 

Podoba jazyka Karantánců je zachycena v&nbsp;tzv. [[Frisinské zlomky|Frisinských zlomcích]] pocházejících z&nbsp;období kolem roku 1000, kdy freisinské biskupství sestavilo pro potřeby svého kostela ve [[Spittal]]u převážně latinský liturgický kodex, v&nbsp;němž se nacházejí tři slovanské texty – vzorec všeobecné zpovědi, krátké kázání o&nbsp;hříchu a pokání a krátká zpovědní [[modlitba]]. Frisinské zlomky jsou nejen nejstarší literární památkou ve Slovinsku, ale také nejstarší latinkou zaznamenaný slovanský text vůbec.<ref>Hladký (2010). s. 21.</ref>

 

 

=== Novověk ===

Vymřením zdejších dynastií a získáním jejich území se utvrdilo postavení habsburské dynastie v&nbsp;regionu, zejména po roce 1526, kdy jejich vláda zahrnovala již všechny slovinské země.<ref name="DJZ105"/> Území Slovinska tak bylo po několik následujících století, s&nbsp;výjimkou let 1809 až 1814, kdy bylo součástí [[Ilyrské království|Ilyrského království]], pod vládou [[Habsburkové|Habsburků]].<ref name="PSN-150">{{Citace monografie | příjmení = Procházka | jméno = Vladimír | autor = Vladimír Procházka | spoluautoři = et al | titul = Příruční slovník naučný | vydání = 1 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1967 | počet stran = 936 | přílohy = 98 | strany = 150 | svazek = IV | typ svazku = díl}}</ref><ref name="NL-382">{{Citace monografie | příjmení = Longley | jméno = Norm | titul = Slovinsko | vydavatel = JOTA | místo = Brno | rok = 2005 | isbn = 80-7217-346-4 | strany = 382 | poznámka = [dále jen Longley (2005)]}}</ref> Od 15. století trpělo zdejší obyvatelstvo intenzivními a často se opakujícími loupeživými nájezdy [[Osmanská říše|osmanských]] jednotek. To vytvářelo, spolu se špatnými sociálními podmínkami, předpoklady k&nbsp;rolnickým povstáním.<ref name="DJZ105"/> K&nbsp;těm pak opakovaně docházelo, a to v&nbsp;letech 1473 až 1478 a 1515.<ref name="PSN-150" /> Povstání bylo vojensky potlačeno, jeho vůdcové popraveni a byla zavedena nová daň – povstalecká dávka. I&nbsp;další pokusy o&nbsp;povstání byly krvavě potlačeny.<ref>Hladký (2010). s. 30.</ref>

 

 

== Geografie a klima ==

Slovinsko se nachází ve [[Střední Evropa|střední Evropě]]<ref>Hladký (2010). s. 9.</ref>, má přístup ke [[Středozemní moře|Středozemnímu moři]] a na podstatné části jeho severních hranic se nachází [[Alpy]], jmenovitě horské skupiny [[Julské Alpy]], [[Kamnicko-Savinjské Alpy]], [[Karavanky]] a [[Pohorje]]. Jeho pobřeží, ležící u&nbsp;[[Jaderské moře|Jaderského moře]], se táhne přibližně 47 kilometrů<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Statistični urad Republike Slovenije | titul = Dolžina državne meje. Length of the state border | url = http://www.stat.si/letopis/2010/01_10/01-02-10.htm | datum vydání = 2010 | datum přístupu = 2011-05-11 | jazyk = anglicky, slovinsky}}</ref> od hranic s&nbsp;[[Itálie|Itálií]] k&nbsp;[[Chorvatsko|Chorvatsku]]. Jihozápadní části země vévodí [[kras]]y, jichž je registrováno necelých 6,6 tisíce<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Olešovská | jméno = Marie | titul = Možnosti cestovního ruchu ve Slovinsku | url = http://is.muni.cz/th/259628/fsps_b/BP_Olesovska.pdf | druh nosiče = pdf | rok vydání = 2011 | datum přístupu = 2011-05-12 | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | strany = 14 | poznámka = [dále jen Olešovská (2011)]}}</ref>, s&nbsp;podvodními řekami, roklinami a jeskyněmi, rozkládající se mezi Středozemním mořem a [[Lublaň|Lublaní]]. Naopak východ a severovýchod Slovinska, při hranicích s&nbsp;[[Chorvatsko|Chorvatskem]] a [[Maďarsko|Maďarskem]], je takřka rovný. Přesto je podstatná část slovinského území kopcovitá až hornatá a zhruba 90 % povrchu leží nad 200 metrů nad mořem.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Statistični urad Republike Slovenije | titul = Višinski pasovi in nakloni zemljišč. Altitude zones and inclination of the territory | url = http://www.stat.si/letopis/2010/01_10/01-04-10.htm | datum vydání = 2010 | datum přístupu = 2011-05-11 | jazyk = anglicky, slovinsky}}</ref>

 

|+ '''Historická území Slovinska'''

|-

|-

| <center> <span style=black>'''1'''</span> [[Primorska]]; <span style="color:#3f3f3f"> '''Kraňsko:''' '''2a'''</span> [[Horní Kraňsko]] <br /> <span style="color:#3f3f3f">'''2b'''</span> [[Vnitřní Kraňsko]], <span style="color:#3f3f3f">'''2c'''</span> [[Vindická marka|Dolní Kraňsko]] <br /> <center> <span style="color:#3f3f3f">'''3'''</span> [[Korutany (Slovinsko)|Korutany]]; <span style="color:#3f3f3f">'''4'''</span> [[Dolní Štýrsko]]; <span style="color:#3f3f3f">'''5'''</span> [[Zámuří]]</center>

|}

 

 

Po druhé světové válce došlo ke korektuře jugoslávsko-italské hranice, když byla k&nbsp;Jugoslávii připojena území, která po první světové válce Itálie zabrala. Istrie, kde po odsunu Italů měli většinu Chorvaté, se stala součástí [[Socialistická republika Chorvatsko|Chorvatska]].<ref>Cabada (2005). s. 215–216.</ref> V&nbsp;důsledku sovětsko-jugoslávské roztržky nebyly naplněny úvahy o&nbsp;připojení Korutan (na úkor Rakouska) a celého [[Svobodné území Terst|území Terstu]] (na úkor Itálie) k&nbsp;Jugoslávii.<ref>Cabada (2005). s. 215.</ref><ref>Hladký (2010). s. 106–107.</ref>

 

=== Doprava ===

[[Slovenske železnice|Slovinské železnice]] provozují 1&nbsp;228 kilometrů trati<ref name="DŽPLT">{{Citace elektronické monografie | autor = Statistični urad Republike Slovenije | titul = Dolžina železniških prog. Length of tracks | url = http://www.stat.si/letopis/2010/21_10/21-02-10.htm | datum vydání = 2010 | datum přístupu = 2011-05-09 | jazyk = anglicky, slovinsky}}</ref>, [[Rozchod koleje|rozchod kolejí]] je 1&nbsp;435&nbsp;mm, 330 kilometrů<ref name="DŽPLT" /> je [[Dvoukolejná trať|dvoukolejných]]. Železnice protíná všechny části země. [[Elektrování tělesa|Elektrifikace]] je poskytována prostřednictvím systému 3kV DC a pokrývá 503&nbsp;km.<ref name="DŽPLT" />

 

== Věda a školství ==

{{Podrobně|Školství ve Slovinsku}}

 

Jediným slovinským nositelem [[Nobelova cena za chemii|Nobelovy ceny]] je [[Fritz Pregl|Friderik Pregl]], jenž však pracoval v&nbsp;rakouském Grazu.<ref name="scienvrs" />

== Kultura ==

{{Podrobně|Kultura ve Slovinsku}}

Slovinská národní identita je postavena především na slovinském jazyce.<ref name="hla10-175">Hladký (2010). s. 175.</ref> První dvě knihy vydané ve slovanském (slovinském) jazyce vydal v&nbsp;roce 1550 [[Primož Trubar]].<ref>Hladký (2010). s. 33.</ref> Knižní standard jazyka položil v&nbsp;roce 1584 svým překladem Bible [[Jurij Dalmatin]].<ref>Hladký (2010). s. 34.</ref> K&nbsp;utlumení dochází v&nbsp;období protireformace. V&nbsp;roce 1768 vydal [[Marko Pohlin]] německy psanou ''Kraňskou gramatiku'', jež je považována za počátek slovinského národního probuzení.<ref>Hladký (2010). s. 40.</ref> V&nbsp;letech 1784 až 1802 je znovu přeložena Bible, přičemž tento počin má ukázat, že jazyk Slovanů žijících v&nbsp;Kraňsku, Korutanech a Štýrsku představuje jeden celek.<ref name="hlad10-41">Hladký (2010). s. 41.</ref> V&nbsp;roce 1797 začaly vycházet první slovanským (slovinským) jazykem psané [[Lublanske novice]].<ref name="hlad10-41" /> Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století Slovinci převzali ze sousedních jihoslovanských jazyků označení ''Slaven'' a začali ho používat pro obecné označení slovanské identity. Původní označení ''Sloven'' a ''slovenski jezik'' se začala chápat jako Slovinci a slovinský jazyk.<ref>Hladký (2010). s. 42.</ref> Významnou postavou devatenáctého století byl právník a básník [[France Prešeren]]. Dalšími významnými literáty byli [[Ivan Cankar]], [[Oton Župančič]], a [[Edvard Kocbek]].<ref name="hla10-175" /> Osvícencem a bojovníkem za slovinštinu byl básník [[Valentin Vodnik]]. Romantismus v rovině umělecké a ilyrismus v rovině politické reprezentoval básník [[Stanko Vraz]]. Představitelem neoavantgardy byl [[Tomaž Šalamun]], modernismu básník [[Srečko Kosovel]]. Spisovatel [[Vladimir Bartol]] patřil ke slovinské menšině v Itálii, stejně jako [[Boris Pahor]]. Nejvýznamnějšími autory současnosti jsou [[Aleš Debeljak]], [[Drago Jančar]] a [[Tomaž Šalamun]].<ref>Hladký (2010). s. 176.</ref> V&nbsp;roce 2009 bylo ve Slovinsku vydáno 1473 titulů.<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Statistični urad Republike Slovenije | titul = Leposlovje - število izdanih naslovov, 2009. Literature - number of titles published, 2009 | url = http://www.stat.si/letopis/2010/08_10/08-03-10.htm | datum vydání = 2010 | datum přístupu = 2011-05-12 | jazyk = anglicky, slovinsky}}</ref>

 

== Sport ==

{{Podrobně|Sport ve Slovinsku}}

 

== Odkazy ==

 

{{Portály|Slovinsko}}

 

[[Kategorie:Slovinsko| ]]