Wikipedie

Morana: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
zbyt param
přepracování
značka: možné subjektivní formulace
Řádek 1:
[[Soubor:Letohrádek Kinských - Musaion 712.jpg|thumb|Smrtka (Morana) zdobená vejdunky]]
[[Soubor:Morana.jpg|thumb|Morana, Polsko]]
'''Morana''' nebo též '''Morena''' je jméno figury vynášené při [[Západní Slované|západoslovanském]] rituálu [[vynášení smrti]], která je často považována za [[Slovanská mytologie|slovanskou bohyni]]{{zdroj?}} [[smrt]]i. Její jméno souvisí s [[Praslovanština|praslovanskými]] výrazy ''mrěti'' a ''morъ'', která odkazují na smrt, a má mnoho variant jako '''Morjana''', '''Morěna''', '''Marzana''' a další.
 
'''Morana''' či '''Smrtka''' je figurína, často chápána jako zpodobnění smrti či zimy, která je upalována, topena či zakopávána při [[Západní Slované|západoslovanských]] jarních lidových obřadech [[vynášení smrti]] a vítání jara.
== Historie ==
 
Zmiňuje ji také polský kronikář [[Jan Długosz]] jako Marzannu a srovnává ji s [[Ceres (mytologie)|Ceres]]. Podle [[Matěj Stryjkowský|Matěje Stryjkowského]] měla velký chrám v [[Hnězdno|Hnězdně]]. V [[19. století]] padělané [[Glosa|glosy]] ve středověkém slovníku ''[[Mater Verborum]]'' ji označovaly za slovanskou [[Hekaté]] či [[Proserpina|Proserpinu]]. Kvůli podobně znějícímu jménu bývala ztotožňována s křesťanskými postavami, [[Maria (matka Ježíšova)|Pannou Marií]], [[Svatá Markéta|sv. Markétou]] či [[svatá Marina|sv. Marinou]]. O tom svědčí výrazy v některých písních jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice nebes“.<ref>{{Citace monografie
V pracích [[Mytologická škola|mytologů]] 19. století jako [[Karel Jaromír Erben]], [[Szymon Matusiak]], [[Gregor Krek]] nebo raný [[Jan Hanuš Máchal]] byla Morana chápána jako bohyně smrti. Dělo se tak na základě [[Václav Hanka|Václavem Hankou]] falšovaných glos ve staročeském slovníku [[Mater Verborum]] kde je Morana ztotožňována s [[Hekaté]] a [[Persefona|Proserpinou]]. Mimo akademické zdroje je Morana označována za bohyni nadále.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Niederle
| jméno = Lubor
| odkaz na autora = Lubor Niederle
| titul = Slovanské starožitnosti
| vydavatel = Bursík & Kohout
| místo = Praha
| rok = 1916
| strany = 177
| poznámka= Díl II., svazek I.
}}</ref><ref>https://cs.wikisource.org/wiki/Z_pohansk%C3%BDch_bo%C5%BEnic_pra%C5%BEsk%C3%BDch</ref><ref>https://www.novinky.cz/zena/styl/414113-novodobi-slovane-ti-co-vynaseji-moranu.html</ref><ref>https://www.drakkaria.cz/slovane/morana-slovanska-bohyne-smrti.html/</ref>
 
Jméno této figuríny má řadu variant. Část z nich souvisí se slovem smrt jako české Smrt, Smrtholka, Smrtolka, Smrtka nebo [[Hornolužická srbština|hornolužické]] Smjerć. Ostatní vychází z praslovanských kořenů ''*mrěti'' a ''*morъ'', které též souvisí se smrtí, jedná se jména jako Mořena, Mařena, Mařana, Morana, Morena, Mara nebo polské Marzana. V Česku jsou tato jména užívána spíše na Moravě.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Langhammerová
| jméno = Jiřina
| odkaz na autora = Jiřina Langhammerová
| titul = Čtvero ročních období v lidové tradici
| vydavatel = Petrklíč
| místo = Praha
| rok = 2008
| isbn = 978-80-7229-171-7
| strany = 21
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Váňa
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Váňa (archeolog)
| titul = Svět slovanských bohů a démonů
| vydavatel = Panorama
| místo = Praha
| rok = 1990
| strany = 212
| isbn = 80-7038-187-6
}}</ref><ref>https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Ma%C5%99ena</ref>
 
== Marzana ==
 
V polských kronikách je tato postava poprvé zmiňována dílem ''Historiae Polonicae'' [[Jan Długosz|Jana Długosze]] sepsané v letech 1455-1480 pod jménem Marzana:
 
{{Citát|Rolníci zase uctívali [[Ceres (mytologie)|Cereru]] a obětovali jí obilná zrna.(...) Panství [[Poláci|Lechitů]] vzniklo v krajině plné lesů a hájů, o kterých předci věřili, že je obývá [[Diana (mytologie)|Diana]] a že nad nimi uplatňuje svoji vládu, Cerera zas byla považována za matku a bohyni úrody, které ten kraj potřeboval dostatek, ty dvě bohyně zvali: Dianu v jejich jazyce Dzewanou a Cereru Marzanou a ty se těšily zvláštnímu kultu a všeobecné úctě...<ref name="Téra73">{{Citace monografie
| příjmení = Téra
| jméno = Michal
| titul = Perun: Bůh hromovládce
| vydavatel = Pavel Mervart
| místo = Červený Kostelec
| rok = 2009
| strany = 73
| isbn = 978-80-86818-82-5
}}</ref>}}
 
Poté je zmiňována [[Matěj z Miechova|Matějem z Miechova]], nejspíše inspirovaným Długoszem, v ''Chronica Polonorum'' z roku 1519:
 
{{Citát|Cereru nazývali Marzanou a prosili ji o plodnost polí a stromů.<ref name="Téra73"/>}}
 
Poslední zmínka pochází z ''Kroniky Polska, Litvy, Žmudě a celé Rusi'' [[Matěj Stryjkowský|Matěje Stryjkowského]] z roku 1582:
 
{{Citát|Cereru, bohyni země a vynálezkyni obilí nazývali Marzana a byl jí v Hnězdně, jak o tom píše první polský kronikář a krakovský biskup Vincenc Kadłubek, zbudován nákladný chrám, kde k její oslavě obětovali desetinu všeho obilí po žních a prosili o bohatou úrodu na příští rok.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Téra
| jméno = Michal
| titul = Perun: Bůh hromovládce
| vydavatel = Pavel Mervart
| místo = Červený Kostelec
| rok = 2009
| strany = 75
| isbn = 978-80-86818-82-5}}</ref>}}
 
Podle [[Lubor Niederle|Lubora Niederleho]] znal Długosz jméno Marzana z lidových jarních obřadů a na základě slámy, klasů a květů při těchto zvycích užívaných jej spojil s jménem římské bohyně úrody Cerery.(s. 177)
 
Tyto kroniky však znají i božstvo podsvětí a mrtvých nazývané [[Nyja]], které srovnávají s [[Pluto (mytologie)|Plutonem]].(/s.72-75)
 
== Lidová kultura ==
 
V lidové kultuře vzhledem k podobnosti jmen splynula Morana také s některými křesťanskými postavami jako [[Panna Maria]], [[svatá Markéta]] a [[svatá Marina]]. V rozporu s původním významem se tak v písních objevily výrazy jako „Mařena překrásná“ nebo „klíčnice z nebe“, z nichž druhý je titulem právě svaté Mariny.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Váňa
| jméno = Zdeněk
Řádek 16 ⟶ 87:
}}</ref>
 
Figurína jménem Mara či Morena, nazývaná ale též Čert, Děd a nejčastěji Věďma „čarodějnice“ byla ničena i při [[Kupadelné svátky|východoslovanských oslavách letního slunovratu]].<ref name="Perun245">{{Citace monografie
== Morena v kultuře ==
| příjmení = Téra
=== Národní obrození ===
| jméno = Michal
| titul = Perun: Bůh hromovládce
| vydavatel = Pabel Mervart
| místo = Červený Kostelec
| rok = 2009
| strany = 246
| isbn = 978-80-86818-82-5
}}</ref>
 
Rituál vynášení smrti lze také spojit s pálením figury čarodějnice který byl prováděn na [[První neděle postní|první neděli postní]] v [[Belgie|Belgii]], [[Německo|Německu]] a jiných německy mluvících zemích.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Frazer
| jméno = James
| odkaz na autora = James Frazer
| titul = Zlatá ratolest
| vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk
| místo = Plzeň
| rok = 2007
| isbn = 978-80-7380-017-8
| strany = 672-676
}}</ref>
 
Podle [[Čeněk Zíbrt|Čeňka Zíbrta]] je vynášení smrti nejstarším českým lidovým jarním obřadem. Je doložen již v církevních zápovědích z roku 1366 a 1384 a řadou dalších dokladů až do 19. století kdy zvyk začal mizet a zároveň se stal předmětem výzkumu [[etnografie]]. V Česku na počátku 20. století byl zvyk již na mnoha místech zaniklý. Probihá či probíhal Během postních nedělí, především na [[pátá neděle postní|pátou zvanou též smrtná]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Zíbrt
| jméno = Čeněk
| odkaz na autora = Čeněk Zíbrt
| titul = Veselé chvíle v životě českého lidu
| vydavatel = F. Šimáček
| místo = Praha
| rok = 1910
| kapitola = Smrt nesem ze vsi...pomlázka se čepejří
| strany = 41-77
}}</ref>
 
== Kultura ==
=== Literatura ===
 
Morana se objevuje již v zmiňovaných falšovaných glosách v Mater Verborum a taktéž ve falzu Rukopis Královédvorský. Tato díla měla vliv na rozšíření formy jména Morana oproti staršímu Morena.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Frinta
| jméno = Antonín
| odkaz na autora = Antonín Frinta
| titul = Rukopisné podvrhy a naše spisovná řeč
| periodikum = Naše řeč
| odkaz na periodikum = Naše řeč
| rok = 1918
| ročník = 2
| strany = 1-4
| url = http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=163#_ftn2
}}</ref>
 
V době [[České národní obrození|národního obrození]] vystupovala jako [[personifikace]] [[smrt]]i a [[Zima|zimy]], jak ukazuje například následující ukázka z [[Alois Jirásek|Jiráskových]] ''[[Staré pověsti české|Starých pověstí českých]]'':
 
{{Citát|V ten čas sněhů a ledu, dlouhých soumraků a nocí vládla Mořena, až bůh slunce počal déle, vlídněji a tepleji hleděti na tvář země. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dědinách, po všem plemeni. Za zpěvu brali se k vodám, k volným teď potokům, řekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali [[Vesna|Vesnu]], líbeznou bohyni jara.|[[Alois Jirásek]], [[Staré pověsti české]] – O Čechovi<ref>{{Citace monografie|jméno=Alois|příjmení=Jirásek|odkaz na autora=Alois Jirásek|titul=Staré pověsti české|kapitola=O Čechovi|strany=9–16|vydavatel=Státní pedagogické nakladatelství|místo=Praha|rok=1959|url kapitoly=http://cs.wikisource.org/wiki/Star%C3%A9_pov%C4%9Bsti_%C4%8Desk%C3%A9/O_%C4%8Cechovi}}</ref>}}
 
Amatérský badatel Josef Růžička na počátku 20. století píše o Moraně jako o krásné bohyni smrti a zimy spojené také s plodností.<ref>{{Citace monografie
=== Literatura 20. a 21. století ===
| příjmení = Růžička
Ve [[20. století|20.]] a [[21. století]] dochází ke znovuobjevování slovanských bohů. Začaly se objevovat knihy populárně naučné, ale [[slovanští bohové]] začali být zmiňováni také v literatuře [[Pohádka|pohádkové]] a [[science-fiction]].
| jméno = Josef
| titul = Slovanské bájesloví
| vydavatel = Knikupectví R. Prombergera
| místo = Olomouc
| rok = 1907
| strany = 173-176
| isbn = 80-7277-219-8
}}</ref>
 
Spisovatelka Popelka Biliánová ve svém článku v Národních listech z roku 1932 uvádí že Morana byla ctěna v místech pražské ulice Na Moráni.<ref>https://cs.wikisource.org/wiki/Z_pohansk%C3%BDch_bo%C5%BEnic_pra%C5%BEsk%C3%BDch</ref>
Ucelenou knihou 20. století pojednávající o slovanských bozích je pohádková kniha Ivana Hudce <ref name="hudec">*Ivan Hudec, ''Báje a mýty starých slovanů'', Slovart, 1994</ref>, která obsahuje znovu vymyšlené báje a mýty s odkazem na archeologické nálezy a kde se Morena objevuje jako bohyně zimy, smrti a odpočinku. Je zde popisována jako [[archetyp]] ženy stařeny. Jako takovou ji můžeme využít pro práci s [[archetyp]]y,<ref>[http://www.centrum-mandala.cz/slovanske-bohyne-v-psychoterapii Slovanské bohyně v psychoterapii]</ref> neboť spolu s [[Živa (bohyně)|Živou]] a [[Vesna|Vesnou]] tvoří trojici bohyň, které jsou v souladu s jednotlivými životními etapami životního cyklu ženy, tedy za [[archetyp]] [[Panna|panny]] (mladé [[Dívka|dívky]]), matky a stařeny.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Řezáčová|jméno=Zuzana|příjmení2=Lukášková|jméno2=|titul=Bohové a bohyně v nás|vydání=1.|vydavatel=Zoner Press|místo=Brno|rok=2016|počet stran=176|strany=99 - 104|isbn=978-80-7413-324-4}}</ref> Obdobnou trojici tvořily v Řecku bohyně [[Démétér]], [[Persefona]] a [[Hekaté]], v [[Hinduismus|hinduismu]] to pak jsou Sarasvantí, [[Lakšmí]] a [[Párvatí]] <ref>Madonna Gaulingová, ''Mandaly od A do Z'', Metafora, 2011</ref>
 
V pohádkové knize [[Ivan Hudec|Ivana Hudce]] ''Mýty a báje starých Slovanů'' se Morena objevuje jako bohyně odpočínku a matka [[Trihlav|Triglava]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hudec
| jméno = Ivan
| odkaz na autora = Ivan Hudec
| titul = Mýty a báje starých Slovanů
| vydavatel = Slovart
| místo =
| rok = 2004
| strany = 1994
| isbn = 80-7145-111-8
}}</ref>
 
Zuzana Řezáčová Lukášková srovnává Moranu s archetypem bohyně stařeny a považuji ji za vhodnou postavu pro psychoterapeutickou práci s archetypy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Řezáčová|jméno=Zuzana|příjmení2=Lukášková|jméno2=|titul=Bohové a bohyně v nás|vydání=1.|vydavatel=Zoner Press|místo=Brno|rok=2016|počet stran=176|strany=99 – 104|isbn=978-80-7413-324-4}}</ref>
Morena je také zmiňována v knize ''Slovanské bájesloví'' Josefa Růžičky <ref>http://tyfoza.no-ip.com/vestnik/html/knihy/vestnik02/texty/vest02-0047.htm</ref>, kde jsou popisovány různé [[rituál]]y prováděné na konci zimy. Kromě známého vynášení Moreny lidé dříve, při první jarní bouřce, která symbolizovala konec zimy a začátek jara, klekali na zem a líbali ji, přemísťovali nejrůznější předměty od [[Nábytek|nábytku]] po [[hospodář]]ské náčiní nebo zasekávali [[Sekera|sekery]] před [[vrata]]. Tím vyjadřovali osvobození od zimy, od [[Zimní spánek|zimního spánku]]. Všechny tyto obřady [[symbol]]izující konec nadvlády Moreny v krutém zimním období vždy přinášely všem zúčastněným osvobozující pocit [[radost]]i z vítězství nad smrtí a měly zároveň magicky zajistit obrat v rytmu přírodního dění a příchod [[Jaro|jara]] v jeho plné síle.<ref name="hudec">*Ivan Hudec, ''Báje a mýty starých slovanů'', Slovart, 1994</ref>
 
=== V malířství ===
Řádek 37 ⟶ 177:
 
Je rovněž uvedena v ruském [[fantasy]] filmu [[Vlkodav z kmene Šedých psů]]. Ten byl natočen podle knižní série "Vlkodav" a Morana zde vystupuje jako bohyně hlavních záporáků, kterou se pokoušejí oživit.<ref>http://www.csfd.cz/film/226713-vlkodav-z-kmene-sedych-psu/</ref>
 
=== Písně ===
Mezi [[Píseň|písně]] spojené s vynášením Morany patří např.:
 
{{Citace|<poem>
Morena, Morena,
za koho umreła,
za pána Martina,
s čérnýma očima.
 
Buďte baby vesełé,
nové léto neseme.
Kvítíčko, listíčko!<ref>[http://www.hrubavrbka.cz/news/vynasani-moreny-2011/ Vynasani moreny 2011]</ref></poem>}}
 
== Odkazy ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Morana“