Guantánamo (základna): Porovnání verzí

V roce [[1934]] vyhlásil prezident americký prezident [[Franklin Roosevelt]] takzvanou doktrínu „dobrého sousedství“ ve vztahu k zemím [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]] . V souvislosti s ní byla v květnu téhož roku mezi Kubou a Spojenými státy podepsána Smlouva o vzájemných vztazích, která obsahuje i ustanovení týkající se pronájmu základen. Spojené státy vrátily Kubě přístav [[Bahía Honda]] a prosadily za to rozšíření základny Guantanámo o 10 km² na dnešních 117,6 km². V preambuli nové smlouvy se prohlašuje, že jejím smyslem je „posílení přátelských vztahů mezi oběma národy“. Obě strany zároveň potvrdily platnost smlouvy z roku [[1903]]. Pokud jde o dobu platnosti smlouvy, nový článek III stanoví: „Dokud Spojené státy americké neopustí uvedenou námořní základnu Guantanámo…“.

 

{{Podrobně|Kubánská revoluce}}

Roku [[1959]], po úspěchu [[Fidel Castro|Fidelem Castrem]] vedené [[Kubánská revoluce|kubánské revoluce]], vyjádřili nejvyšší představitelé Kuby na mezinárodních fórech nesouhlas s další existencí americké základny na svém území. Od roku [[1959]] nepřijímá Kuba americké platby za pronájem základny, které americká vláda ukládá každoročně u švýcarské banky. Převzetím šeku by totiž potvrdila, že uznává platnost smlouvy z roku [[1934]]. Kubánská ústava, schválená lidovým referendem v roce [[1976]], v kapitole I, článku 11 stanovila: „Republika Kuba odmítá a považuje za nelegální a nulitní smlouvy, dohody nebo koncese uzavřené za nerovnoprávných podmínek, jakož i ty, které neuznávají nebo omezují její suverenitu a územní celistvost.“ Podporu Kubě v tomto směru vyjádřila v závěrečné rezoluci např. i [[Hnutí nezúčastněných zemí|Konference nezúčastněných zemí]] v [[Alžír]]u a celá řada zemí v komuniké při vrcholných návštěvách.