Fidži: Porovnání verzí

Energetika je založená na ropě, v poslední době však roste podíl obnovitelných zdrojů, zejména se využívá hydroenergetického potenciálu země (v roce 2010 vyrobeno 835. 169 tis. kWh elektrické energie, z toho téměř 50 % ve vodních elektrárnách, zbytek v dieselelektrárnách), většina hustě obydlených území je elektrifikována. Stát se snaží se zahraniční pomocí zvyšovat výkon obnovitelných zdrojů energie (zejména výstavbou dalších vodních elektráren) a dosáhnout energetické soběstačnosti.

Export cukru a rostoucí turistický ruch, s 300. 000 až 400. 000 turisty ročně, jsou hlavními zdroji zahraničního obchodu. Zpracování cukru obnáší jednu třetinu průmyslových aktivit, ovládá ji státní Fidžijská cukerná společnost (FSC). Dlouhodobé problémy jsou nízké investice a problematická vlastnická práva k půdě. Politické nepokoje na Fidži způsobily krutý dopad na ekonomiku jenž znamenal propad o 2,8 % v roce 2000 a růst pouze 1 % v roce 2001. Turistický sektor se rychle zotavil, dosahujíc množství příchozích návštěvníků z doby před převratem znovu během roku 2002. Schopnost vlády ovládat rozpočet, který překročil čistý deficit 6 % v roce 2002, je závislá na návratu politické stability a důvěry investorů.

V roce [[1990]] ústava uzákonila fidžijskému etniku kontrolu v zemi, avšak vedla k silné [[Indofidžijci|emigraci Indů]]. Silný populační úbytek měl za následek ekonomické obtíže, ale byla zajištěna převaha Melanésanů.

Dodatky uzákoněné v roce [[1997]] upravily ústavu do více spravedlivéspravedlivější podoby. Svobodné míruplné volby v roce [[1999]] skončily vládou vedenou Indofidžijci. O rok později byla sesazena převratem vedeným konzervativním fidžijským nacionalistou  [[George Speight|Georgem Speightem]]. Demokracie byla obnovena koncem roku [[2000]] a [[Laisenia Qarase]], který vedl prozatímní vládu, byl zvolen premiérem. Fidžijské členství ve [[Commonwealth|Společenství národů]] bylo pozastaveno v návaznosti na protidemokratické aktivity spojené s pučem z roku 2000 a dalšího puče v roce 2006. Vzhledem k velikosti země má Fidži mimořádné ozbrojené síly a dlouhodobě patří mezi hlavním přispěvatele [[Mírové síly OSN|mírových sil OSN]].

Populace Fidži se dělí na původní [[Fidžijci|Fidžijce]] -– míšence polynéských a melanéských předků (54,3 %), a [[Indofidžijci|Indofidžijce]] -– indofidžijské potomky smluvních dělníků přivezených na ostrovy Brity v [[19. století]]. Procento populace Indofidžijců se výrazně snížilo během posledních dvou desetiletí vlivem emigrace. Okolo 1,2 procent jsou Rotumané – domorodci z ostrovů [[Souostroví Rotuma|Rotuma]], jejichž kultura má mnohem víc společného se zeměmi jako [[Tonga]] nebo [[Samoa]] nežli se zbytkem Fidži. Jsou zde též malé, ale ekonomicky významné, skupiny Evropanů, Číňanů a dalších menšin. Vztahy mezi Fidžijci a Indofidžijci jsou od koloniálních dob pokřivené, což způsobuje napětí mezi oběma komunitami, které ovládlo politiku poslední doby. Úroveň napětí kolísá mezi rozdílnými regiony země.

Nejrozšířenějším křesťanským vyznáním jsou metodisté. S 36,2 procenta v celé populaci (včetně skoro dvou třetin etnických Fidžijců) mají největší podíl v populaci ze všech národů. Římští katolíci (9 %), Assemblies of God (4 %) a křesťansko-synkretická Církev adventistů sedmého dne (2,9 %) jsou rovněž významné, působí zde též anglikáni a presbyteriáni (což je anglosaský směr kalvinistů -– reformovaných evangelíků). Tyto i ostatní vyznání mají malý počet indofidžijských členů, křesťanství všech druhů zahrnuje 6,1 % z indofidžijské populace.

Hlavou státu je prezident, volený velkou radou (Great Council of Chiefs) po pětileté období. Ačkoliv je jeho funkce převážně čestné povahy, vytvořená po vzoru britské monarchie, prezident má jisté rezervní síly jež mohou být využity v případě národní krize. Je také vrchní velitel ozbrojených sil. Velká rada uznává královnu [[Alžběta II.|Alžbětu II.]] jako svrchovanou hlavu vzhledem k členství vev CommonwealthCommonwealthu. Prezident formálně jmenuje premiéra, který se musí spoléhat na podporu většiny v poslanecké sněmovně.

[[5. prosinec|5. prosince]] [[2006]] zde došlo k vojenskému [[státní převrat|převratu]], při němž [[Ozbrojené síly Fidžijské republiky|armáda]] pod vedením [[Frank Bainimarama|Franka Bainimaramy]] svrhla údajně slabou [[Korupce|zkorumpovanou]] vládu [[Laisenia Qarase]]ho, která vzešla z demokratických [[Volby|voleb]] v květnu 2006. [[Frank Bainimarama]] dočasně převzal veškeré [[prezident]]ské pravomoci a slíbil brzké uspořádání demokratických voleb, ale jejich termín neupřesnil. 4. ledna 2007 předal prezidentský úřad zpět [[Ratu Josefa Iloilo]]vi a následující den byl ustanoven dočasným předsedou vlády. Okolní státy i mezinárodní organizace považují [[státní převrat|puč]] za nezákonný a země byla kvůli němu vyloučena z [[Commonwealth]]u.

* [[Ozbrojené síly Fidžijské republiky]] (Republic of Fiji Military Forces (RFMF) -– fidžijská armáda má 3,500 mužů v aktivní službě a 6,000 mužů v záloze, v námořnictvu slouží 300 mužů, letectvo v současné době neexistuje.

Pozemní vojsko tvoří Fidžijský pěší pluk (Fiji Infantry Regiment) -– pravidelné a teritoriální síly jsou organizovány do šesti lehkých pěších praporů, Fidžijského ženijního pluku (Fiji Engineer Regiment), jednotky logistické podpory (Logistic Support Unit) a vojenské výcvikové skupiny (Force Training Group). Dva z pravidelných praporů tradičně slouží v zahraničních mírových misích.

* Do [[19. století]] zde domorodí obyvatelé praktikovali [[kanibalismus]]. Náčelníci "trestali sněděním"„konzumací“ nepřátele zabité nebo zajaté v boji, ale také vzbouřence a někdy celé neposlušné vesnice.<ref name=stingl/> Náčelník Undre Undre si v 19. století za každého zabitého a snědeného člověka dával stranou kámen – po jeho smrti jich bylo napočítáno 872.<ref>"[http://www.lideazeme.cz/clanek/zeme-pratelskych-kanibalu Země přátelských kanibalů]". [[Lidé a země]]. 2. května 2013</ref>

{{Překlad|en|Fiji|473414157}}<references />