Říjnová revoluce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Pozadí: úpravy
→‎Pozadí: úpravy
Řádek 37:
 
[[File:Kerensky--russianrevolutio00leviuoft.png|thumb|right|upright 0.8|Premiér Alexandr Fjodorovič Kerenskij]]
Radikalizace mas se odrazila ve ztrátě moci umírněných politiků nad hlavními sověty země: [[Moskevský sovět]] ovládli bolševici {{JULGREGDATUM|18|9|1917}} a [[Petrohradský sovět dělnických a vojenských delegátů|petrohradský]] následoval {{JULGREGDATUM|8|10|1917}} po opakovaných porážkách umírněných v různých hlasováních.{{sfn|Chamberlin|1976|p=278}} Bolševický politik [[Lev Davidovič Trockij|Trockij]], nedávno propuštěný z vězení, se stal předsedou sovětu hlavního města. Více než sto sovětů z celé země žádalo, aby [[Všeruský ústřední výkonný výbor]] – stále pod kontrolou umírněnýcheserů a socialistůmenševiků – převzal moc, zatímco v jiných významných lokalitách ovládli bolševici místní sověty.{{sfn|Chamberlin|1976|p=278}} Baltské loďstvo, jež bylo velmi blízko od hlavního města, odmítlo uznávat Kerenského.{{sfn|Chamberlin|1976|p=279}} Rolníci v oblasti Petrohradu si zvolili bolševického delegáta pro připravovaný [[předparlament]] (Prozatímní radu Ruské republiky).{{sfn|Chamberlin|1976|p=279}} Ve velkých městech značně vzrostla podpora bolševiků.{{sfn|Chamberlin|1976|p=279}}
 
Předparlament se sešel krátce poté, aby diskutoval o tom, jaká vláda by měla nahradit nouzový kabinet (direktorium) vytvořený Kerenským po Kornilovově puči. Bolševici prosazovali konec koalic s buržoazními stranami a vytvoření nového, výhradně socialistického kabinetu; tuto pozici zastávali [[Lev Kameněv|Kameněv]] a Trockij.{{sfn|Rabinowitch|1978|p=178}} I přes rozdíly mezi nimi – Trockij vnímal novou vládu jako první krok k přenesení moci na sověty, zatímco Kameněv jako způsob, jak zajistit konání [[Všeruské ústavodárné shromáždění|Ústavodárného shromáždění]] – oba stále spoléhali na možnost prohloubit revoluci mírovými prostředky.{{sfn|Rabinowitch|1978|p=178}} Tento postoj, původně podporovaný Leninem, byl vážně ohrožen náhlou změnou Leninova postoje, jež se {{JULGREGDATUM|28|9|1917}} promítla do dvou dopisů adresovaných ústřednímu výboru bolševické strany, ve kterých Lenin odmítl umírněnost a požadoval okamžité povstání.{{sfn|Rabinowitch|1978|p=178}}{{sfn|Chamberlin|1976|p=288}} Ústřední výbor, překvapený novým postojem, se rozhodl požadavky Lenina ignorovat a zabránit tomu, aby byla podkopána shoda levice nastolená spoluprací socialistů během konfrontace s Kornilovem.{{sfn|Rabinowitch|1978|p=181}}{{sfn|Chamberlin|1976|p=288}}