Závěrečná část románu se stává jakousi ságou Gendžiho potomků, především jeho domnělého syna Vonného prince Kaorua (podle toho, že voní přirozenou vůní) a jeho skutečného vnuka Provoněného přednosty vojenského úřadu NióaNioua (ten je znám rafinovanými umělými vůněmi), kteří jsou do jisté míry přáteli, ale přesto oba obvykle neúnavně soupeří o přízeň týchž žen. Posledních deset kapitol se pak souhrnně nazývá ''Deset kapitol z Udži (Udži džúdžó)'' podle kraje ležícího nedaleko [[Kjóto|Kjóta]] a právě u nich není zcela jisté, zda je opravdu napsala paní Murasaki Šikibu, protože mají poněkud jiný styl.<ref>[http://denisa.vostry.cz/ratolesti.html FIALA Karel. Ratolesti znepřátelených rodů (poznámka překladatele)]</ref><ref>Slovník světových literárních děl 2., Praha: Odeon 1988, S. 81-82</ref>
Základní linii příběhu tvoří komplikovaný vztah Kaorua a NióaNioua ke dcerám Gendžiho zchudlého nevlastního bratra Osmého prince, který se po smrti své ženy a po vyhoření paláce usadil na horské samotě v [[Udži (Kjóto)|Udži]]. Chce se stát mnichem, věnuje se nerušenému rozjímání a výchově svých dvou dcer. Kromě nich má ale Osmý princ ještě jednu dceru, jejíž matka byla služebná a kterou proto odmítl vychovat. Do této dívky jménem Ukifune (Bludná loďka) se po jejím objevení Kaoru i Nió zamilují. Jsou tak neodbytní, že introvertní Ukifune nakonec záhadně zmizí a všichni si myslí, že skočila do řeky. Po pohřbu je však na smrt vyčerpaná nalezena v zahradě zpustlé císařské vily. Ukrývá se pak u dvou mnišek, odmítá oba nápadníky, odvrací se od pomíjivého světa a stává se také mniškou. Kaoru na to nedbá a dokonce to považuje za intriku jiného milence. A tím celé dílo v kapitole nazvané ''Bludný most snů (Jume no ukihaši)'' náhle končí.
