Mědiryt: Porovnání verzí

Nejstarší mědiryty pocházejí z poloviny 15. století a jsou většinou dílem umělců vyškolených zlatníkůve zdobení kovu. Mědirytu zřejmě předcházela praxezkušenost zlatníků, kteří užívali techniku [[niello]] pro zvýraznění rytých linií ve zlatě, stříbře nebo jiných kovech a postup práce při rytí kontrolovali zkušebními otisky černou barvou.<ref>Blažíček O J., Kropáček J, 1991, s. 127</ref> Podle Vasariho dalbyl podnětjedním kz využitíprvních této techniky k rozmnožení rytiny v kovumědirytců florentský zlatník Tommaso Finiguerra (r. 1452). O rozvojzavedení mědirytu se v Itálii se zasloužil zejména [[Andrea Mantegna]].<ref>Krejča A, 1981, s. 67</ref>

Mědiryt se rozšířil z Německa. Prvním doloženým mědirytcem byl anonym označovaný jako [[Mistr hracích karet]] ("Meister der Spielkarten"), aktivní v jihozápadním Německu v letech 1425-1450, vyškolený spíše v malířství a kresbě než ve zlatnickém řemesle. Celkem je známo 106 jeho rytin, z nichž soubor karet pochází z doby před rokem 1440. Nejstarším datovaným mědirytem je ''Bičování Krista'' z roku 1446. Anonymní autor označovaný někdy jako "Mistr 1446" mohl být žákem Mistra hracích karet.

Prvním významným umělcem, který tvořil technikou mědirytu, byl [[Martin Schongauer]] (1448-1491), syn zlatníka Caspara Schogauera pocházejícího z Augsburgu. Ve své dílně v Colmaru založil významnou ryteckou školu. K jeho následovníkům patřil [[Albrecht Dürer]], který na počátku renesance techniku mědirytu dovedl k dokonalosti, a tzv. "Malí mistři" činní v Norimberku před polovinou 16. století. V Nizozemí byl počátkem 16. století nejvýznamnějším rytcem [[Lucas van Leyden]], který však neměl žádné pokračovatele.

S rozšířením knihtisku nastal velký rozvoj mědirytu jako reprodukční techniky. V Německu vznikla řada dílen, které se specializovaly na mědirytinu, ale zároveň došlo k úpadku umělecké úrovně. Na přelomu 16. a 17. století se technika mědirytu rozšířila do dalších zemí. Významné rytecké školy vznikly v Nizozemí kolem Rubensovy malířské školydílny (Pieter Soutman, Lucas Vosterman, Paul Pontius)<ref>Marco J, 1981, s. 163</ref> nebo u dvora Rudolfa II. ([[Aegidius Sadeler]], [[Jan Harmensz. Muller]]). Ve Francii byla rytecká škola u královského dvora Ludvíka XIII a XIV., proslavená propracovanými portréty (Jean Morin, Gérard Edelinck, Robert Nanteuil, Antoine Masson). Významnou inovaci techniky mědirytu přinesl svou metodou rytí s proměnnou šířkou souvislé linie [[Hendrick Goltzius]] a k dokonalosti ji dovedl [[Claude Mellan]] ve svém grafickém listu [[Tvář Kristova na roušce Veroničině (Claude Mellan)|Tvář Kristova na roušce Veroničině]]. Kristova tvář je vytvořena jedinou souvislou linií která začíná na špičce nosu a odtud pokračuje ve spirále.

V období [[renesance]] a [[baroko|baroka]] byl mědiryt užíván především jako reprodukční technika a sloužil ke kopírování děl starých mistrů. Jedním z nejlepších italských mědirytců byl [[Marcantonio Raimondi]], který zprvu kopíroval díla [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]] a [[Lucas van Leyden|Lucase van Leyden]], později zejména kresebné předlohy [[Raffael]]a. Dalším významným reprodukčním mědirytcem byl [[Agostino Carracci]], který kopíroval díla [[Veronese]] nebo [[Tintoretto|Tintoretta]]. V Německu působil významný nakladatel a zakladatel rytecké dílny a nakladatelškoly [[Matthäus Merian]]<ref>Marco J, 1981, s. 166</ref> , u kterého v letech 1631-1632 pracoval [[Václav Hollar]]. Hollar a po něm idalší většinaangličtí dalších britských grafikůgrafici pracovali smíšenou technikou mědirytu a leptu. V 18. století mělprovozoval [[William Hogarth]] velkou ryteckou dílnu, která kopírovala jeho vlastní malby, [[William Hogarth]]. V Anglii a v Německu vznikla na přelomu 18. a 19. století technika ''obrysové rytiny'', která měla být pokusem o záchranu uměleckého mědirytu jako volné umělecké disciplíny (John Flaxman, Bonaventura Genelli).<ref name= Marco>Marco J, 1981, s. 170</ref>

Jako volná uměleckágrafická technika se udržel mědiryt až do 20. století ve Francii, díky podpoře sběratelů a znalců umění. Jinde byl mědiryt vytlačen zprvu [[čárový lept|čárovým leptem]] a od 30. let 19. století litografií a xylografií.<ref name= Marco /> V Československu tvořili technikou mědirytu mj. [[Cyril Bouda]], [[Karel Svolinský]], [[Bohdan Lacina]].

Pro mědiryt se užívají poměrně tenké desky (1-2 mm), které je třeba předem dokonale vyleštit, včetně faset podél okraje. Vhodnější jsou malémenší formáty desek, kdykteré rytec levou rukou pootáčí matricí na koženém polštářku naplněném pískem a rydlo v pravé ruce udržuje ve stejném sklonu, téměř vodorovně vůči desce. Práce vyžaduje soustředěnost, zručnost v zacházení s rydlem a dobrý zrak.<ref>Krejča A, 1981, s. 70</ref> Opravy jsou velmi obtížné, protože vyryté linie nelze ničím zaplnit, ani vyříznout a nahradit novým materiálem. Chybné linie se musí škrábáním a jemným broušením odstranit, až je nahradí opět hladká plocha.<ref>Michálek O, 2014, s. 50</ref>

Hlavními nástroji jsou ocelová rydla zasazená do dřevěného držátka, z jedné strany seříznutého, dále jehla, hladítko a trojhranná škrabka. Rydla jsou dlouhá kolem 12 cm a na konci čepele mají šikmo zbroušený štítek, který brání hlubšímu proniknutí rycí špičky do kovu. Používají se nástroje různého tvaru a průřezu: jejich profil může být oválný, kapkovitý, trojúhelníkový, kosočtvercový nebo čtvercový. Některá rydla jsou prohnutá (šavlovitá), nebo mohou mít více hrotů k rytí paralelních linií (stužková). Stopy rydel jsou nejprve velmi jemné a až podle potřeby se prohlubují nebo rozšiřují, obvykle stejným rydlem nebo větším rydlem o stejném profilu.<ref>Michálek O, 2014, s. 49-50</ref><ref>Krejča A, 1981, s. 71-72</ref>

Kresbu je možno na desku přenést, zejména pokud obsahuje písmo, které byse bylo třeba vyrýtryje stranově obráceně. Desku je třeba natřít slabou vrstvou damarového laku, ještě před zaschnutím na ni přiložit kresbu na průsvitném papíru pokreslenou stranou dolů a přejíždět kostkou tak dlouho, až se kresba přilepí. Podle Baleky je možné desku před rytím potáhnout tenkou vrstvou vosku, která se zabílí křídou a pak začerní sazemi. Pak se do ní ryje zrcadlově obrácená kresba.<ref>Baleka J, 1997, s. 218</ref>

K základním znakům mědirytu patří lineární systém zobrazení, ostrá čára, kresebná až geometrická přesnost, jasnost, vzdušnost a bohatost. Technika umožňuje podat objem, obrys, světlo, stín, plochu a prostor. U starých rytin lze pozorovat velmi živé obrysové a kresebné jemné čáry, které vybíhají ve světlech do ztracena řadou bodů, ve stínech se naopak prohlubují, rozšiřují a jsou překryty zkříženými šrafurami. Až manýrovitě jsou podány např. vlasy krouživými pohyby rydla.<ref>Jánská P, 2010, s. 44-45</ref>

File:Martyrium des hl. Sebastian (Meister der Spielkarten).jpg|[[Mistr hracích karet]], Utrpení Sv. Šebestiána, kol. 1440

File:Vogel Drei (Meister der Spielkarten).jpg|[[Mistr hracích karet]], studie ptáků, kol. 1450

File:Christ as Man of Sorrows between Four Angels.jpg|[[Monogramista E.S.]], Bolestný Kristus s anděly, 1460

File:'Bacchanal with Wine Press' by Andrea Mantegna, c. 1470s, engraving, Honolulu Museum of Art, accession 13069.JPG|[[Andrea Mantegna]], Bakchanálie, c. 1470

File:Martin Schongauer, Martin - AdorationSt of the MagiAntonius - WGA21023hi res.jpg|[[Martin Schongauer]], KlaněníPokušení třísv. králůAntonína, 14751470

File:Lucas van Leyden 027.jpg|thumb|[[Lucas van Leyden]], Odpočnek na útěku do Egypta, 1506

File:Albrecht Dürer - Madonna by the Wall - WGA7319.jpg|[[Albrecht Dürer]], Madonna u hradeb, 1514

File:AgostinoLucas Carraccivan -Leyden Titian - WGA04405017.jpg|Agostino[[Lucas van CarracciLeyden]], TitianGolgota, 15851517