Neposkvrněné početí Panny Marie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Protestantismus: upřesnění, oprava |
m →Okolnosti početí: linky |
||
Řádek 5:
== Okolnosti početí ==
Za rodiče Panny Marie jsou v církevní tradici považování svatí Jáchym a Anna. Jméno Jáchym se vykládá jako „příprava na Pána“ a jméno Anny jako „milostná, milostiplná, laskavá“. V kanonických [[evangelium|evangeliích]], která tvoří [[Nový zákon]], o nich ani o okolnostech Anina narození zmínky nejsou. Jako Mariini rodiče jsou uvedeni v [[
Podle Jakubova evangelia manželé Jáchym a Anna výtěžek svého pasteveckého hospodářství dělili mezi jeruzalémský chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Neměli však děti a protože neplodnost byla u Židů považována za výraz nepřízně Boží, chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho důvodu odmítli přijmout jejich oběti. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl, oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim narození dítěte. Skutečně se jim pak přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie. Jáchym zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku.
Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař [[Justinián I.]] na její počest vystavět chrám. V západní církvi je doložen je až dopis papeže [[Urban VI.|Urbana VI.]] z roku [[1378]], kde povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v [[15. století|15.]] a [[16. století]], když papež [[Sixtus IV.]] přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců [[Řehoř XIII.]] ustanovil její slavnost v roce [[1584]] na [[26. červenec|26. července]]. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíni]], [[Řád karmelitánů|karmelitáni]], [[Řád svatého Benedikta|benediktini]] a [[Řád augustiniánů|augustiniánští]] kanovníci.
Scény z tohoto příběhu byly velmi oblíbeným tématem malířů až do [[Tridentský koncil|Tridentského koncilu]], který se konal v letech [[1545]] až [[1563]] a na němž bylo zabrazování apokryfních scén zakázáno.
| |||