Messerschmitt Bf 109: Porovnání verzí

Přidáno 1 733 bajtů ,  před 4 lety
m
Úvod byl špatně, stodevítka nebyla nahrazována, uvedená letadla pouze doplnila "portfolio" Luftwaffe, příkladem třeba Spitfire, taky nebyl nahrazován Tempestem a Meteorem.
(typo)
m (Úvod byl špatně, stodevítka nebyla nahrazována, uvedená letadla pouze doplnila "portfolio" Luftwaffe, příkladem třeba Spitfire, taky nebyl nahrazován Tempestem a Meteorem.)
| více uživatelů = [[Španělsko]], Jugoslávie, Itálie
}}
'''Messerschmitt Bf 109'''<ref group=pozn.>Původní firma výrobce byla Bayerische Flugzeugwerke A.G., proto typová zkratka '''Bf'''. Některé zahraniční prameny či uživatelé typu užívali i označení "Me-109" ([[Jugoslávské královské letectvo]]) či "Me 109" ([[bulharské letectvo|Královské bulharské letectvo]]), "Me 109" se ale v Německu objevovalo jen někdy na výrobních štítcích licenční výroby typu u společnosti [[Erla Maschinenwerk|Erla]].</ref> byl [[Nacistické Německo|německý]] [[stíhací letadlo|stíhací letoun]] zkonstruovaný pod vedením prof. [[Willy Messerschmitt|W. Messerschmitta]] u společnosti [[Bayerische Flugzeugwerke]] v polovině 30.let dvacátého století. Byl standardním stíhacím letadlem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] před a v průběhu celé [[Druhá světová válka|druhé světové války]], a sloužil v mnoha zemích i kdyžpo bylskončení oddruhé rokusvětové [[1942]]války. částečněJde nahrazovánzatím stíhačem [[Focke-Wulfo Fwnejvíce 190]]vyráběný stíhací letoun a kezároveň koncico válkydo téžsestřelů proudovýmprotivníka stíhačemvůbec [[Messerschmittnejúspěšnější Metyp 262]]historie.
 
== Vývoj ==
[[Soubor:Me109 clip.ogg|vlevo|náhled|Bf 109 během letu]]
[[Soubor:Bf109V1 3Seiten neu.jpg|náhled|Bf 109 V1]]
Firmy [[Arado Flugzeugwerke|Arado]], [[Focke-Wulf]] a [[Heinkel]] obdržely v únoru roku [[1934]] požadavky [[RLM]] na vývoj jednoplošné stíhačky, která by nahradila [[dvouplošník]] [[Heinkel He 51]], požadavek byl neochotně předán i tehdejší firmě [[Bayerische Flugzeugwerke]], kde pracoval i [[Willy Messerschmitt]] a na konci léta začal vývoj letounu '''Bf 109''', který vycházel hlavně z typu [[Messerschmitt Bf 108|Bf 108]], ale jehož zárodky se formovaly již u sportovního Messerchmittu M 35.{{Fakt/dne|20170728225936|}}<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Frank.
| jméno = Vann,
| titul = Willy Messerschmitt : první úplná biografie leteckého génia
| url = https://www.worldcat.org/oclc/38974305
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Laser
| místo = Plzeň
| počet stran = 357 s.
| isbn = 8071930318
}}</ref>
 
Záměrem bylo postavit co nejmenší a nejlehčí letadlo s nejsilnějším možným motorem s důrazem na nenáročnost výroby
 
Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie<ref>{{Citace monografie
Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie{{Fakt/dne|20170728225936|}} třeba jako celokovovou konstrukci, [[Slot (letectví)|sloty]] na náběžných hranách křídel, jednonosníkové křídlo což byl přímo patent prof. Messerschmitta, zatažitelný podvozek, plně zakrytou pilotní kabinu a další, s důrazem na snadnou, lehkou výrobu a promyšlený pozemní servis.{{Fakt/dne|20170728225936|}}
| příjmení = Frank.
| jméno = Vann,
| titul = Willy Messerschmitt : první úplná biografie leteckého génia
| url = https://www.worldcat.org/oclc/38974305
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Laser
| místo = Plzeň
| počet stran = 357 s.
| isbn = 8071930318
Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie}}</ref>{{Fakt/dne|20170728225936|}} třeba jako celokovovou konstrukci, [[Slot (letectví)|sloty]] na náběžných hranách křídel, jednonosníkové křídlo což byl přímo patent prof. Messerschmitta, zatažitelný podvozek, plně zakrytou pilotní kabinu a další, s důrazem na snadnou, lehkou výrobu a promyšlený pozemní servis.<ref>{{Fakt/dne|20170728225936|}}Citace monografie
| příjmení = Frank.
| jméno = Vann,
| titul = Willy Messerschmitt : první úplná biografie leteckého génia
| url = https://www.worldcat.org/oclc/38974305
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Laser
| místo = Plzeň
| počet stran = 357 s.
| isbn = 8071930318
}}</ref>{{Fakt/dne|20170728225936|}}
 
První prototyp, označený jako '''Bf 109 V1''' (Werk-Nr.758, D-IABI), vzlétl 28. května [[1935]] z továrního letiště v Augsburgu. Jelikož se upustilo od motoru [[BMW]] 116 a motor [[Junkers Jumo 210]]C ještě nebyl k dispozici, byl stroj poháněn [[Spojené království|britským]] motorem [[Rolls-Royce Kestrel]] V o výkonu 695 koní. Druhý prototyp Bf 109 V2 (Werk-Nr.759, D-IUDE) poháněný motorem Junkers Jumo 210 A vzlétl 12. prosince 1935. 8. dubna [[1936]] vzlétl Bf 109 V3 (Werk-Nr.760, D-IOQY), jenž nesl i výzbroj tvořenou dvěma [[Synchronizátor střelby|synchronizovanými]] kulomety [[MG 17]] ráže 7,92 mm. Po vzletu prototypu Bf 109 V4 (Werk-Nr.878, D-IALY) 23. září 1936 byl letoun Bf 109 V3 poslán do Španělska. 30. listopadu 1936 ho následoval prototyp Bf 109 V4. Exempláře V5 (Werk-Nr.879, D-IIGO) a V6 (Werk-Nr.880, D-IHHB) byly místo dřevěných vrtulí Schwarz vybaveny stavitelnými kovovými vrtulemi VDM. V soutěži zůstala nakonec dvě letadla, zprvu favorizovaný Heinkel He 112 a "outsider" Bf 109. Ve vzájemném porovnání se komise nakonec přiklonila k Messerschmittově konstrukci, zvláště po posledních ukázkách kdy pilot Bf 109 předvedl dokonalou akrobacii letadla, schopnost letadla velice dobře vybírat vývrtku (což byl jeden z požadavků RLM) a ve střemhlavém letu dosáhl až 700 km/h, což pilot [[Heinkel He 112|Heinkelu He 112]] odmítl provést.{{Fakt/dne|20170728235021|}} Nová standardní stíhačka nově vzniklé Luftwaffe ale nebyla bez chyb, pilotní prostor byl z důvodu co nejlepší aerodynamiky<ref>{{Fakt/dne|20170728235021|}}Citace těsný a [[Podvozek letadla|podvozek]] byl hodně úzký - což zavinilo mnoho nehod.monografie
| příjmení = Frank.
| jméno = Vann,
| titul = Willy Messerschmitt : první úplná biografie leteckého génia
| url = https://www.worldcat.org/oclc/38974305
| vydání = Vyd. 1
| vydavatel = Laser
| místo = Plzeň
| počet stran = 357 s.
| isbn = 8071930318
}}</ref>{{Fakt/dne|20170728235021|}} těsný a [[Podvozek letadla|podvozek]] byl hodně úzký - což zavinilo mnoho nehod.
 
== Nasazení ==
V bojích proti [[sovětské letectvo|sovětskému letectvu]] dosahovali němečtí stíhači zprvu obrovského počtu sestřelů. Zkušení piloti Bf 109 likvidovali sovětské letouny v poměru ztrát cca 1 : 20 (rok 1941). I když se postupně kvalita sovětského letectva zvyšovala, udrželi si piloti Bf 109 převahu nad svými protivníky přinejmenším do poloviny roku 1943 a i později byli sovětskému letectvu rovnocennými soupeři. A to i přesto, že museli čelit často značné přesile, neboť množství stíhačů bylo staženo v letech 1943-1944 na obranu Říše před spojeneckými nálety. O kvalitách těchto letadel hovoří i fakt, že na nich létala až do konce války většina z nejlepších německých stíhacích letců. Například nejúspěšnější stíhač války [[Erich Hartmann]] dosáhl na strojích Bf 109 od konce roku 1942 do května 1945 neuvěřitelných 352 sestřelů.
 
V roce 1942 došlo k nahrazení verze F verzí G. Gustavy se používaly dlouho a prošly mnoha změnami, měly silnější motor DB 605A, mohly nést množství různých výstrojních a výzbrojních sad podle druhu mise (kamery, různé kanóny, přídavné nádrže...), zlepšila se ochrana pilotního prostoru, zvýšily se výkony a letadla byla více optimalizovaná do vyšších rychlostí které stále narůstaly vlivem vyšších výkonů motorů.<ref>{{Fakt/dne|20170728225936|}}Citace Aleelektronického celková sladěnost byla u verze Friedrich o něco lepší, alespoň oproti prvním verzím G.periodika
| titul = virtualpilots.fi: 109myths
| periodikum = www.virtualpilots.fi
| url = http://www.virtualpilots.fi/feature/articles/109myths/
| datum přístupu = 2017-07-29
}}</ref>{{Fakt/dne|20170728225936|}} Ale celková sladěnost byla u verze Friedrich o něco lepší, alespoň oproti prvním verzím G.
 
V bojích proti západním [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] v letech 1942-1945 musely stroje Bf 109 postupně čelit rostoucí početní převaze protivníka. Ačkoliv zůstával až do konce války nebezpečným soupeřem, nedokázal letoun Bf 109 a ostatně ani [[Fw 190]] či [[Me 262]] ohrozit spojeneckou nadvládu ve vzduchu. Ta se od roku 1944, zejména s masivním nasazením výkonných stíhaček [[P-51 Mustang]], [[P-47 Thunderbolt]], [[Spitfire]] Mk.XIV a [[Hawker Tempest]], stala trvalou. Důvodem byla nejen značná kvantitativní převaha a víceméně technická rovnocennost,<ref name=":0" />{{Fakt/dne|20170728225936|}} ale i rostoucí kvalita spojeneckých letců a naopak úpadek německého leteckého výcviku v důsledku velkých ztrát a nedostatku času.
 
Verze K, která se k jednotkám dostávala od podzimu 1944, již nemohla zvrátit poměr sil. Ačkoliv se vyrovnala nejlepším stíhačkám Spojenců,<ref>{{Fakt/dne|20141111164209}}Citace drtivé početní převaze vzdorovat nedokázala.monografie
| příjmení = Poruba
| jméno = Tomáš
| příjmení2 = Janda
| jméno2 = Aleš
| titul = Messerschmitt Bf 109 K
| vydání =
| vydavatel = JaPo
| místo =
| rok =
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>{{Fakt/dne|20141111164209}} drtivé početní převaze vzdorovat nedokázala.
 
Celková bilance všech verzí Bf 109 je rekordní. Jednalo se o stíhačku, která sestřelila nejvíc letadel protivníka v dějinách.{{Fakt/dne|20141010162438}}
=== Verze K (Kurfürst) ===
[[Soubor:Bf109K-4 Gelbe1 JG3 kl96.jpg|náhled|Bf 109 K-4, 11./JG 3]]
Logickou realizací změn na verzi G (v tomto případě G-6) bylo vytvoření nové kompaktní verze, která by zahrnovala všechny důležité změny z předchozího modelu a přidala další krok dál. Vznikl nový Bf 109K109 K. Výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu [[MG 151]]/20 kanónem [[MK 108]] v duté hřídeli motoru a dvou 13 mm kulometů nad motorem. Ze vnějšku bylo letadlo rozpoznatelné díky plně zakrytému podvozku. Posunutí plnících a přístupových otvorů pro servis a provozní kapaliny. Překryt motoru odpovídal posledním verzem G-10 a G-14 stejně tak jako překryt Erla Haube, vyšší směrovka a větší chladič oleje. Podvozek Kurfürsta jak se nová verze jmenovala byl o něco rozšířen a upravilo se jeho uchycení, nově byl na vrchní ploše křídla mechanický ukazatel, který pilotovi ukazoval zatažení podvozku. Došlo k úpravě křídélek kdy nově měly Flettnerovy plošky. Z důvodu lepšího vyvážení letadla byla posunuta rádiostanice v trupu a kyslíkové bomby se přesunuly do křídla. V kokpitu došlo k přepracování rozvržení přístrojů. Nově se mohl model K střemhlavě dostávat k rychlosti blízké 850 km/h. První stroje verze K-4 přišly k bojovým jednotkám na podzim [[1944]]. Z důvodu postupného rozkladu výrobních a servisních sítí v německu koncem války se část nově zavedenných věcí dostalo na novou verzi K v malém počtu, to se týká přednostně Flettnerových plošek a mechanických ukazatelů vysunutí/ zasunutí podvozku. Tato poslední válečná verze Messerschmittu Bf 109 byla plnohodnotným stíhacím strojem, který se mohl postavit i těm nejlepším stíhačům protivníka. Celkem bylo vyrobeno asi 1 700 kusů této verze.
 
* '''Bf 109 K-2''' – vyroben pouze 1 kus.
47

editací