Pražská německá literatura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
linky značka: editace z Vizuálního editoru |
linky značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 43:
| strany = 14
| isbn = 978-80-86911-42-7
}}</ref> Po rozdělení [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlo-Ferdinadovy]] na českou a německou v roce 1882 byla přítomnost německých nacionálně ({{Cizojazyčně|de|[[völkisch]]}}) smýšlejících studentů z českého pohraničí dalším zdrojem napětí, který měl v už tak rozděleném městě za následek časté spory a pouliční rvačky. Také nově zrozený český nacionalismus se v té době projevoval agresivně, jeho obětí se často stávali pražští Židé, ať už si v národnostním sporu vybrali českou nebo německou stranu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Frankl | jméno = Michal | odkaz na autora = Michal Frankl | titul = "Emancipace od židů" : český antisemitismus na konci 19. století | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2007 | vydání = 1 | počet stran = 403 | isbn = 978-80-7185-882-9}}</ref>
==== Postavení pražských Židů ====
{{Citát - rámeček|''„Židé a Němci mají mnoho společného. Jsou snaživí, přičinliví, zdatní a pilní – a velmi neoblíbení u ostatních. Židé a Němci jsou vyděděnci.“''|[[Franz Kafka]] ; [[Gustav Janouch]], ''Hovory s Kafkou'', 1968, s. 135<ref>{{Citace monografie | příjmení = Janouch | jméno = Gustav | | odkaz na autora = Gustav Janouch | titul = Hovory s Kafkou: záznamy a vzpomínky | překladatelé = Eva Kolářová | vydavatel = Torst | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 320 | strany = 135 | isbn = 978-80-7215-380-0 | poznámka = Věrohodnost Janouchových ''Hovorů s Kafkou'' je nicméně řadou literárních vědců zpochybňována}}</ref>}}
Rakouští Židé byli díky [[Josefinismus|josefínským reformám]] postupně osvobozeni od některých [[Diskriminace|diskriminačních]] opatření, v rámci reforem jim však bylo nařízeno přijmout německá jména a příjmení, protože pro státní úředníky byla [[Hebrejské jméno|hebrejská jména]] nesrozumitelná.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pěkný | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Pěkný | titul = Historie Židů v Čechách a na Moravě | vydavatel = Sefer | místo = Praha | rok = 2001 | vydání = 2., přeprac. a rozš. | počet stran = 702 | strany = 107–117 | isbn = 80-85924-33-1 }}</ref> Součástí těchto změn byla také přeměna židovských výchovných zařízení, takzvaných [[Cheder|chederů]], v německé základní školy. Ve stejné době začaly na území monarchie pronikat myšlenky židovského osvícenství, to jest [[Haskala|haskaly]], reagující na probíhající [[Asimilace (sociologie)|asimilaci]], které se snažily obhájit to podstatné z [[Judaismus|judaismu]] v kontextu moderní doby. Protože Židé již ovládali [[jidiš]], nelze se divit tomu, že si jazykově příbuznou němčinu rychle osvojili a že se v zájmu svého zrovnoprávnění snadno identifikovali jak s ideály haskaly, tak s německou kulturou a literaturou. Ještě před zrušením posledních zákazů týkajících se pobytu a zaměstnání v letech 1859–1860 se Židé nejen v Praze a ostatních větších městech [[Středočeský kraj|středních Čech]] ujali vedení v zavádění novinek do obchodu a průmyslu a projevovali zájem o světskou vzdělanost.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v Praze 1861-1914''. Kapitola Zrození německé společnosti, s. 65.</ref> Pražští Židé, bohatí právě tak jako chudí, usilovali o to, aby se stali součástí vznikající podnikatelské a profesionální střední třídy. Mnozí z nich do osmdesátých let 19. století přijali kulturu rakouského německého měšťanstva. Přednostní postavení němčiny a německy mluvících zaměstnanců ve správě, velkém obchodě a vyšším vzdělání v Čechách a v celém Rakousku totiž způsobilo, že většina pražských Židů dávala přednost německému jazyku, německému studiu, a kde to bylo možné i německým společenským vztahům.<ref name="Cohen67">COHEN, Gary B. ''Němci v Praze 1861-1914''. Kapitola Zrození německé společnosti, s. 67.</ref>
| |||