O procesu civilizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
port, kat, typo, odkazy |
Rozšíření obsahu, oddělení obou dílů, + reference. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8:
'''''O procesu civilizace''''' (německy ''Über den Prozeß der Zivilisation'', 1939) je nejdůležitější dílo německého sociologa [[Norbert Elias|Norberta Eliase]]. Analyzuje historii Evropy přibližně od roku 800 až po rok 1900 našeho letopočtu z hlediska dlouhodobých změn struktury osobnosti Evropanů. V roce 1998 [[Mezinárodní Sociologická Asociace]] jmenovala knihu ''O procesu civilizace'' sedmou nejdůležitější sociologickou prací dvacátého století.<ref name="isa-sociology">{{cite web |url=http://www.isa-sociology.org/books/books10.htm |title=ISA - International Sociological Association: Books of the Century|publisher=International Sociological Association|year=1998 |accessdate=2012-07-25}}</ref>
Přestože kniha vyšla v roce 1939, upadla (i kvůli 2. světové válce) na dlouhý čas v zapomnění. Teprve po 40 letech přinesla tehdy již 80 letému Eliasovi slávu a úspěch.
== Obsah ==
V prvním díle tohoto spisu Elias čerpal z literatury vzniklé v rozmezí 12. až 18. století. Jeden z nejvýznamnějších dokladů představuje spis [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]], do češtiny přeložený jako O slušném chování dětí. V kapitole o proměnách chování konstatuje, že v raném středověku je chování méně omezováno a je více určováno spontánními afekty a pudy. Jí se prsty, které se nemyjí, jídlo se hltá, kosti se házejí na zem, smrká se do dlaní, šatů nebo ubrusu. ▼
V tomto díle Elias zformuloval teorii vývoje osobnostních struktur člověka a způsobů jeho chování a vývoje společenských struktur nerovnosti, moci a řádu. Elias ukazuje, že oba tyto vývojové procesy jsou oboustranně závislé. Výsledkem tohoto pohledu jsou dvě vzájemně související teorie – civilizační teorie (vztahující se na změny, jež se týkají osobnosti a chování) a teorie utváření států.
=== Díl I. Proměny chování světských horních vrstev na Západě ===
V druhém dílu spisu se Elias obrátil do hlubší minulosti, do období, v němž zanikla [[západořímská říše]], a došlo ke [[stěhování národů]]. Základním tématem této části Eliasova díla je proces tvorby států. Na samém začátku druhého díla zdůrazňuje, že celým středověkem prolíná boj mezi aristokracií, církví a panovníky o podíl na vládě a výnosy z hospodaření na půdě. V průběhu 12. a 13. století se partnerem v této mocenské hře stává nová skupina, [[měšťanstvo]]. <ref>{{Citace monografie|příjmení=Šubrt|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Civilizační teorie Norberta Eliase|vydání=|vydavatel=Acta Universitatis Carolinae|místo=Praha|rok=1996|počet stran=106|strany=|isbn=8071841978}}</ref>▼
▲V prvním díle tohoto spisu Elias čerpal z literatury vzniklé v rozmezí 12. až 18. století. Jeden z nejvýznamnějších dokladů představuje spis [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]], do češtiny přeložený jako O slušném chování dětí. Nejprve se Elias zabývá pojmy [[civilizace]] a [[kultura]] a jejich rozdíly. V kapitole o proměnách chování konstatuje, že v raném středověku je chování méně omezováno a je více určováno spontánními afekty a pudy. Jí se prsty, které se nemyjí, jídlo se hltá, kosti se házejí na zem, smrká se do dlaní, šatů nebo ubrusu.
V [[16. století]] se obnovuje pevnější sociální hierarchie a s ní se objevuje potřeba neobtěžovat svým chováním jiné, lidé se vůči projevům a hnutí jiných lidí stávají citlivější, upozornění na společensky nevhodné chování se stává součástí společenské kontroly. Ta je stále závažnější, společnost se díky ní vnitřně pacifikuje. S přetvářením společnosti zesiluje nutkání k sebekontrole, po staletí stejně opakovaná pravidla se proto mění<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Elias
| jméno = Norbert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = O procesu civilizace I., Sociogenetické a psychogenetické studie.
| vydání =
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2006
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.
Dobré mravy začaly jako dvorská [[Panovnický dvůr|kurtoasie]]. Ta se posléze rozšiřuje do měšťanských vrstev a s tím vychází z módy. Podobný osud potkal o dvě století později pojem ''civilité'', ten je nahrazen pojmem [[civilizace]]. Sama proměna chování probíhá nejvíce v době užívání druhého z trojice pojmů a fází ''kurtoazie – civilité – civilizace''. Od [[19. století]] se na civilizaci pohlíží jako na cosi hotového, co je nyní třeba šířit, přičemž se minimálně na jednu fázi celého procesu zapomíná. Proces přitom probíhá různým tempem a jeho fáze lze těžko odlišit.
V průběhu procesu civilizace se mění postoje k tělesným potřebám. Zpočátku se o nich bez ostychu mluví, i když jsou lidé v rámci kurtoazie nabádáni je provádět v ústraní, později ale ze spisů mizí, nebo se na ně odkazuje jen narážkami. Provádět tělesné úkony lze před osobami níže postavenými, někdy toto sebeodhalování slouží jako vyjádření jistého stupně důvěry a rovnosti. Prstenec příkazů a zákazů se tak kolem dnešního člověka utáhl natolik úzce, že, nechce-li být vyloučen ze společnosti druhých, má jen jedinou možnost – poslechnout je. Míra potlačování vlastních [[Pud (psychologie)|pudů]] a [[Afekt|afektů]] formuje dnešní dítě do společensky přijatelného člověka, ve srovnání se středověkem se však mezi dítětem a dospělým člověkem nachází obrovská kulturní vzdálenost. Pudové sklony jsou potlačeny do [[nevědomí]] a označeny za [[Infantilismus|infantilní]].
Jestliže se za oponu studu dostává tělesné chování, dostává se tam i vybíjení [[Agrese|agresivity]]. Ta je ve středověku formou sociálně účelného chování, společnost, která si hospodářsky ani nemůže dovolit živit zajatce, vybíjí svou agresivitu na jejich mrzačení a mučení, vítězství dává opojný pocit moci, která ospravedlňuje agresi na životech druhých. Rozkoš z týrání živých tvorů se projevuje veřejným upalováním koček v Paříži [[Karel IX. Francouzský|Karla IX]]., stejně jako se projevuje dnes v boxerských zápasech. Mění se pouze standard, který daná společnost vyznává a který již považuje za nechutný, nestandardní. Proces utváření takové sebekontroly je součástí civilizačního procesu, civilizovaný však neznamená dokonalejší<ref name=":0" />.
=== Díl II. Nástin teorie civilizace. ===
▲V druhém dílu spisu se Elias obrátil do hlubší minulosti, do období, v němž zanikla [[západořímská říše]], a došlo ke [[stěhování národů]]. Základním tématem této části Eliasova díla je proces tvorby států. Na samém začátku druhého díla zdůrazňuje, že celým středověkem prolíná boj mezi aristokracií, církví a panovníky o podíl na vládě a výnosy z hospodaření na půdě. V průběhu 12. a 13. století se partnerem v této mocenské hře stává nová skupina, [[měšťanstvo]]. <ref>{{Citace monografie|příjmení=Šubrt|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Civilizační teorie Norberta Eliase|vydání=|vydavatel=Acta Universitatis Carolinae|místo=Praha|rok=1996|počet stran=106|strany=|isbn=8071841978}}</ref> .
Sociogenezi západní civilizace vidí autor v zápase o moc mezi [[Šlechta|šlechtou]], [[Církev|církví]] a [[Kníže|knížaty]]. Proměna západní civilizace je pak nejpregnantněji vyjádřena v období [[Absolutismus|absolutizmu]], v němž – ne náhodou – vrcholí proces zadržování a kontroly [[Afekt|afektů]], o němž autor hovořil v prvním díle knihy. Proces proměny západní civilizace a proces odstupu od vlastních afektů je nejlépe viditelný v dvorské společnosti a podle autora jej nejlépe lze pozorovat ve [[Francie|Francii]], odkud potom ovlivňoval celou Evropu. Samotný proces civilizace ale nelze pochopit odděleně od utváření státní moci a absolutizmu. Moc absolutistického vládce se utváří postupně, s narůstajícím sektorem peněžního hospodářství roste i podíl, který prostřednictvím daní připadne panovníkovi a jeho dvoru. Panovník pak díky těmto příjmům může financovat armádu, s níž dochází k posílení centrální moci. Od 13. století se navíc rozvíjí [[měšťanstvo]], jehož boje se šlechtou následně panovník podporuje, protože oba stavy zaměstnává a udržuje je v závislosti.
Nejprve lze v konstrukci středověké společnosti sledovat ''odstředivé síly''. Snahou [[Léno|leníků]] ovšem bylo ovládat dané území natrvalo a vymanit je z dosahu královské moci, o což se opakovaně pokoušeli. Zpočátku velké říše se tak záhy rozpadají. Ústřední moc je v této feudální fázi nestabilní, převládá naturální hospodářství s nerozvinutou [[Dělba práce|dělbou práce]]. Elias zde rozlišuje ''fázi dobyvačných ústředních vládců'', kteří moc díky válce a novým územním ziskům posilují a ''fázi konzervujících vládců'', kteří nezískávají novou půdu<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Elias
| jméno = Norbert
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = O procesu civilizace II., Sociogenetické a psychogenetické studie.
| vydání =
| vydavatel = Argo
| místo = Praha
| rok = 2007
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>.
Později se panovníci věnují zvětšování osobního majetku. Nositel koruny, sám ne víc než velký [[feudál]], začíná s pomocí daní pomalu vytvářet monopol finančních a vojenských prostředků, zisk z takového [[hegemonie]] mu dává sílu k zápasu s velkými teritoriálními soupeři. Daně se později stávají běžnými, postupně se díky nim odděluje hospodářství společnosti od hospodářství jednotlivých osob spravujících [[monopol]]. Král disponuje stále většími příjmy, což jej zbavuje nutnosti rozdávat půdu. Centrální moc je udržována výběrem daní, ona sama pak daňový monopol udržuje pomocí monopolu vojenského.
V reálné situaci navíc nedochází jen k soupeření okolních států a procesu centralizace jednoho velkého státu, ale také ke změně závažnosti vrstev uvnitř jediné správní jednotky. Z původních bojů na život a na smrt vyrůstá díky dělbě práce situace, kdy jsou jednotlivé sociální vrstvy vázané na centrální moc poskytující jim jistou míru spokojenosti, nic je tedy nenutí k povstání, které by samu tuto moc odstranilo, zároveň však každá strana trne nad možným posílením druhé strany.<ref name=":1" />
Procesu civilizace se vedle racionalizace účastní i [[stud]] a pocit trapnosti. Stud vzniká, když jiní jedinci jednají v souladu s Nad-Já stydícího se člověka, vede ke strachu z překročení společenských názorů. Trapnost je protipólem studu, vzniká při prolomení škály povinností a zákazů, které Nad-Já reprezentuje. Hranice studu i trapnosti se postupně posouvají. Strach obecně se mění, ubývá vnějšího nebezpečí a tudíž i vnějšího strachu, přibývá naopak vnějšího napětí mezi jednotlivými složkami osobnosti. S ústupem zbraní a násilí se lidé stávají citlivějšími na vše, co připomíná útok. Proto například omezují pravidly použití jídelního nože.
Kniha končí tvrzením, že v tuto chvíli tedy nejsme na vrcholu civilizace, jsme pouze v jejím procesu<ref name=":1" />.
== Česká vydání ==
* ''O procesu civilizace'' : sociogenetické a psychogenetické studie. I., Proměny chování světských horních vrstev na Západě. Praha: Argo, 2006
* ''O procesu civilizace'' : sociogenetické a psychogenetické studie. II., Proměny společnosti. Nástin teorie civilizace. Praha: Argo, 2007
==
=== Reference ===
<references />
=== Související články ===
* [[Norbert Elias]]
* [[Ego, superego a id]]
{{Portály|Literatura|Sociologie}}
| |||