Wikipedie

Liběchov: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Pamětihodnosti: + link umelecky mlyn
značka: editor wikitextu 2017
doplnění, typografie
Řádek 30:
}}
 
Město '''Liběchov''' ([[němčina|něm.]] ''Liboch'') se nachází v [[Okres Mělník|okrese Mělník]] ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]], v půli cesty mezi [[Mělník]]em a [[Štětí]]m, na pravém břehu řeky [[Labe]] při ústí potoka [[Liběchovka|Liběchovky]]. Součástí města je i vesnice [[Ješovice]]. Žije zde přes 1000 obyvatel.
 
== Historie ==
Řádek 39:
Počátek středověkého osídlení dnešní obce není historickými prameny doložen. Nejpozději na přelomu 13. a 14. století byl u Labe na zpevněném písečném ostrůvku (jesepu) vystavěn vladycký statek pánů z Liběchova, nejspíše okrouhlá dřevěná tvrz s vodním hrazením, strážící odbočku zemské polabské stezky, směřující vzhůru táhlým dubským úvalem. Protékající bujná říčka (vůči Labi „zprava přitékající“) se nazývala Desná, později Deštná a Liběchovský potok (''Libocher Bach''), dnes se jmenuje Liběchovka.
 
Do psaných dějin vstoupil Liběchov záznamem v [[zemské desky|Deskách zemských]] roku [[1311]] (dle jiného pramene [[1316]]) se zmínkou o rytíři Dominikovi (Dominovi) z Lubiechowa se syny Václavem a Jurzatou. Místní jméno Liběchov bylo odvozeno přivlastňovací příponou ''-ov'' od osobního jména L'uběch a znamenalo „L'uběchův, Liběchův (dvůr)“. Z lidového úzu Libochov vznikla i pozdější německá podoba názvu Liboch (od roku 1720).
 
Na počátku 15. století patřil Liběchov rodu Škopků z Dubé. Jindřich z Dubé, syn královského hofmistra a oblíbence krále Václava IV., byl přítelem a ochráncem kazatele [[Jan Hus|Jana Husa]]. V této spojitosti dlužno poznamenat, že v literatuře uváděný Husův pobyt na liběchovské tvrzi po vyhlášení interdiktu nad Prahou v říjnu 1412 není historicky doložen a lze jej pokládat za smyšlený.<ref>Jan Kilián, ''Dějiny Liběchova''. 2001, str. 23.</ref> Od roku 1430 Liběchovské panství střídalo majitele.
Řádek 45:
Od roku [[1438]] byl Liběchov v držení Pánů z Liběchova, od roku [[1455]], resp. od roku [[1477]] nazývaných vladyků „erbu půl jelena“<ref>August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl XV., str. 438</ref>. Polovina jelena ve skoku se stala také místní heraldickou figurou.
=== Renesance ===
Roku 1543 se připomíná Vilém Beřkovský z Šebířova. Roku [[1583]] zemřel majitel statku, slezský šlechtic Kašpar Belvic z Nostvic (Nosswitz) a společně se ženou Evou byl pohřben v kostele sv. Havla, kde se ve stěně dochovala dvojice jejich náhrobků. Po nich roku [[1603]] vlastnila liběchovské zboží Anna Belvicová ze Štampachu. Roku [[1615]] se připomíná Jan Kryštof, rytíř Belvic z Nostvic. Starou tvrz dal tehdy přestavět v renesanční, plně kamenný, dvoupodlažní opevněný objekt okrouhlého půdorysu, půl tvrz, půl zámek se štíhlou věží. Stavba byla obkroužena širokým vodním příkopem, hloubeným v původních ramenech říčky, obdobně jako to je řešeno například na zámku -– tvrzi v [[Roztoky (okres Praha-západ)|Roztokách u Prahy]]). Roku [[1623]] se připomíná tvrz pod kostelem na návrší. V roce [[1621]] je při zámku zaznamenán [[poplužní dvůr]], [[vinice]], mlýn, pivovar a ovčín. Toho roku panství převzala Magdaléna Belvicová, provdaná za Jiřího Malovce z Chýnova. Po její brzké smrti se Jiří roku 1643 oženil s její neteří Dorotou Františkou, dcerou cítovského pána Jana Kryštofa Belvice, zemřel však již roku 1647 bezdětný.
 
[[Soubor:Zámek Liběchov, od Litoměřické ulice.jpg|náhled|vlevo|Zámek Liběchov]]
=== Rané baroko ===
Roku [[1648]] císařský voják, hrdina třicetileté války a zemský soudce italského původu Hyacint Karel, hrabě [[Villani]] z Pillonica (1610-16561610–1656) získal Liběchov sňatkem s již vdovou, Dorotou Františkou, rozenou Belvicovou, ovdovělou Malovcovou. Přivedl si do Liběchova Karla, mladšího ze dvou synů z prvního manželství. Z manželství s Dorotou vzešly jen dvě dcery. Roku [[1654]] dal Hyacint Villani na viničním vrchu nad řekou vystavět kamennou zdaleka viditelnou kapli Sv. Ducha a Božího Hrobu, kde byl později sám pohřben. Jeho hrob s identifikační nápisovou cedulkou objevili Veithovi dělníci roku 1823, ale náhrobní desku neopatrnou manipulací zničili.<ref>Jan Kilián, ''Dějiny Liběchova'', Liběchov 2011, str. 102-.</ref>.
 
Samostatná zvonice v půli kopce zanikla roku 1823 po přístavbě mohutné hranolové věže kostela, do které byly tři zvony přeneseny. Okrsek viniční hory byl italskými mistry domodelován terasovitě ve stylu italských zahrad a vyzděn opukou a pískovcem. Toto impozantní dílo, v současnosti silně chátrající, s již opuštěnou vinicí, patří rozlohou i objemem použitého kamene k největším stavebním počinům širokého okolí. Deska se znakem Antonína Ladislava Veitha byla odtud roku 2005 přenesena do muzea v [[Mělník]]u.
 
Roku [[1664]] zámek od Hyacintova syna, Karla Ludvíka de Villani koupil Ferdinand Kryštof von Scheidler (+1696), rovněž hrdina třicetileté války, vystudovaný právník a údajný vychovatel císaře [[Leopold I.|Leopolda I.]]. Dva oltářní obrazy do kostela sv. Ducha dodal proslulý pražský malíř [[Karel Škréta]], není však doloženo, zda byl objednavatelem Scheidler nebo již Hyacint Villani. Liběchovské nemovitosti si po otcově smrti rozdělilo pět Scheidlerových dcer, z nichž Antonie Scheidlerová se roku 1709 provdala za hraběte Jana Jáchyma Pachtu z Rájova.
 
=== Vrcholné baroko ===
Řádek 59:
Na zvelebení panství se tehdy podílely osobnosti výtvarného života evropského formátu: císařský dvorní architekt [[František Maxmilián Kaňka]] jejich sídlo přestavěl v letech 1725 - 1730 na pohodlný barokní zámek s obdivuhodným citem pro původní stavbu: podkovovité jádro bylo uzavřeno novým barokním obdélným křídlem se [[Salla terrena|sallou terrenou]] v přízemí a slavnostním sálem v patře. Malby v zámku i v kostele sv. Havla prováděli věhlasní malíři [[Václav Vavřinec Reiner]] a [[Jan Petr Molitor]]. Parter zámecké zahrady, terasa a schodiště kostela byly přetvořeny a osazeny sochami, z nichž nejvzácnější je [[Perseus]], kterého vytesal proslulý sochař [[Matyáš Bernard Braun]].
 
Roku [[1730]] byl také přestavěn pozoruhodný farní patronátní kostel [[svatý Havel|sv. Havla]]. Nad silným minerálním pramenem na blízké lokalitě Boží Voda (německy ''Geweihtenbrunn'' -– Svěcená voda) byla nad studánkou vedle lázně zřízena kaple Panny Marie. Boží Voda byla propojena se zámkem promenádní cestou se stromořadím zvaným Palouček.
 
=== Klasicismus ===
Řádek 66:
=== Romantismus a národní obrození ===
[[Soubor:Antonín Pucherna - veduta Liběchova (1802).jpg|náhled|nejstarší veduta Liběchova z roku 1802 od Antonína Pucherny]]
Prvé tři čtvrtiny [[19. století]] vlastnil toto panství další slavný rod, Veithové. Roku [[1801]] panství zakoupil [[Jakub Veith]] (1758 - 18331758–1833), úspěšný průmyslový podnikatel, výrobce bavlněných tkanin pro armádu, původem z Volar, pak českobudějovický měšťan, povýšený do šlechtického stavu. Po velkém požáru v roce 1811 dal zámek upravit do klasicistní podoby. V zámecké zahradě upravené na libosad postavil rozlehlý skleník , jedna část sloužila jako [[fíkovna]] (s 25 stromy) a druhá jako [[oranžerie]]. Roku [[1823]] dal Veith ke kostelu sv. Ducha přistavět věž -– zvonici a rozšířil podzemní kryptu pro svoji rodinu.
 
Na Boží Vodě vyrostl nový lázeňský dům a roku [[1832]] byla mezi farou a kostelem sv. Havla vystavěna německá škola. V blízké obci [[Želízy]] Veith zbudoval cukrovar.
[[Soubor:Josef Linder - veduta Liběchova (1825-1855).jpg|náhled|vlevo|veduta Liběchova z první poloviny 19. století, autor Josef Linder]]
Syn [[Antonín Veith]] (1793 - 18541793–1854) a jeho bratr patřili k štědrým podporovatelům umění, vědy a kultury. Na zámku v Liběchově, upraveném do novogotické podoby, podle básníka Karla Egona Eberta vytvořili „Hnízdo romantické doby“. Veithův liběchovský salón až příliš štědře hostil po dvě desetiletí nejvýznačnější představitele českého národního obrození, umělecké a intelektuální elity: Filozof pater [[Bernard Bolzano]] zde dokončil svůj proslulý spis ''Paradoxy nekonečna'', sochař [[Ludwig Schwanthaler]] předložil skici 12 soch hrdinů české historie pro Veithův [[Slavín (zámek)|Slavín]] v [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadlech]], jehož architektonický návrh dodal [[Wilhelm Gail]], útočiště zde našel po své exkomunikaci kněz a básník [[František Matouš Klácel]]. Jako Veithovi společníci i rádci zde pobývali historik [[František Palacký]], [[Josef Jungmann]], [[Josef Václav Frič]], [[Václav Hanka]], [[Karel Sabina]], [[František Ladislav Rieger]] a mnoho dalších. O dění na Liběchově referoval samotář [[Emanuel František Velc]].
 
V obci působil vlivný vlastenecký farář, pater Filip Čermák (Tuchoměřický), který byl Veithovým společníkem stejně jako pater [[Václav Krolmus]]. Vynikající malíř [[Josef Navrátil]] (1798 - 18651798–1865) zámek obohatil velkolepou výmalbou ''[[Sala terrena|sally terreny]]'' podle eposu o Vlastě a Dívčí válce, který napsal [[Karl Egon Ebert]]. Navrátil vyzdobil také Orientální sál. S Liběchovem je spojena tvorba význačného českého sochaře, původně zámeckého kuchaře [[Václav Levý|Václava Levého]]. V blízkých lesích dodnes zachovány jeho rané monumentální romantické skalní skulptury: kaplička Máří Magdalény, Harfenice, Kazatelna, Had, [[Čertovy hlavy]], [[Klácelka]], Blaník. V nedalekých [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadlech]] započata stavba českého [[Slavín (zámek)|Slavína]]. Z důvodu nedostatku financí po Veithově smrti však zůstala nedokončena. Veithův synovec Antonín Ladislav byl nucen panství Liběchov prodat.
 
=== Střídání majitelů ===
Roku 1878 Liběchov koupil kníže Emanuel [[Collaltové|Collalto]], od něj svobodná paní z Armínu. Od poloviny 80.let 19.století do roku [[1918]] vlastnila panství pruská hraběnka Marie von Lippe z Biesterfeldu a Weissenfeldu. Na zámku nesídlila, panství pro ni kolem roku [[1884]] spravoval Alois Reichelt<ref>Schematismus Království českého na rok 1884. Praha 1883</ref> a po něm od roku [[1894]]) česká pachtýřská rodina Homolků.
 
=== Rozkvět za 1.první republiky ===
Po rozpadu [[Rakousko-Uhersko|Rakouska - Uherska]] a vzniku [[Československo|Československé republiky]] v roce [[1918]] ing. František Homolka od hraběnky von Lippe zanedbané panství koupil a postupně obnovil jeho prosperitu. Jeho zemědělský statek a lesní správa byly nevýznamnějším hospodářským subjektem. K prosperujícím podnikům patřil také např. mlýn Jana Papouška. Státem byl roku 1935 Liběchov povýšen na město a uznán nový městský znak se lvem kráčejícím doprava a vinnými hrozny, po 2. světové válce byl statut města zpochybňován, ale od roku [[2007]] je opět platný.
 
=== Mnichov a 2.druhá světová válka ===
Pro staletí postupující germanizaci severních Čech stal se Liběchov nejjižnější výspou, vzdálenou pouhých několik kilometrů od českého královského města Mělník. V té spojitosti byl Liběchov - Liboch přirovnáván k „hrázi na Labi“. [[Mnichovská dohoda|Mnichovským diktátem]] je v říjnu [[1938]] národnostně smíšená obec (poměr Čechů a Němců 1:1) odtržena od českých zemí a začleněna do [[Říšská župa Sudety|Sudetoněmecké župy Velkoněmecké Říše]] (''Reichsgau Sudetenland''). Židé jsou deportováni do koncentračních táborů, české obyvatelstvo hrubě diskriminováno a vyloučeno z veřejného života. Zámek sloužil jako vojenský lazaret.
 
=== Od roku 1945 ===
V letech [[1945]] - –[[1946]] obec nuceně opustili jednotlivci i rodiny německé národnosti (více jak 50% obyvatel). Uvolněné nemovitosti byly dosídleny. Dlouhodobé správní napojení obce na [[Dubá|Dubou]] se po druhé světové válce změnilo, Liběchov přešel pod správu okresu Mělník. Působnost obce byla rozšířena o sousední, dříve samostatné [[Ješovice]].
 
Roku 1963 získalo několik zestátněných zpustlých objektů do správy Ministerstvo kultury: zámek, pivovar a kapli sv. Ducha propůjčilo [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] v Praze. V roce [[1975]], po osmileté generální rekonstrukci zámeckého objektu, bylo otevřeno v jeho prostorách Muzeum asijských kultur jako sekce [[Náprstkovo muzeum|Náprstkova muzea]], součásti [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze.<ref name="Máchův kraj">{{Citace monografie
Řádek 94:
| kapitola = Místopisný seznam
| strany = 162
}}</ref> . Současně byla rekonstruována barokní budova pivovaru, kterou Náprstkovo muzeum dodnes užívá jako depozitář. V první polovině 90. let na terasách pod kaplí sv. Ducha a sv. Hrobu po čtyřech stoletích zanikla viniční trať, pozemky (stejně jako budovu zámku) získala v privatizaci rodina Homolků. Výrazně se změnil krajinný kolorit, v druhé polovině 20. století silně narušený [[Elektrárna Mělník|stavbou rozlehlé elektrárny]] a později dýhárny na protějším břehu Labe. Oproti této újmě byla na konci století rekonstruována dlouho neudržovaná rozlehlá zámecká zahrada a rovněž dosud zanedbaný okrsek podmanivého kouzla s křížovou cestou a památnou lipovou alejí.
 
V srpnu [[2002]] zámek a část obce silně postihla [[Povodeň v Česku (2002)|pětisetletá povodeň]]. Výška vody při záplavě dosáhla v přízemí zámku výšky 3,2 metru. Během povodní se muzejní sbírky musely odstěhovat a expozice pobočky Náprstkova muzea v zámku již nebyla obnovena. Na přelomu tisíciletí zůstává Liběchov a jeho blízké okolí památkovou lokalitou mimořádné hodnoty kulturně - stavební, krajinné i přírodní jako jihozápadní okraj Přírodního parku Rymáň, sousedícího s [[Chráněná krajinná oblast Kokořínsko|Chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko]].
 
30. 9. 2015 byl zapsán do spolkového rejstříku spolek Liběchov sobě – spolek pro záchranu kostelíčka, jehož základní myšlenkou jako dobrovolného nepolitického spolku založeného podle občanského zákoníku je především podpora při získání kaple sv. Ducha a sv. Hrobu do vlastnictví města Liběchova, jeho oprava, udržování a úprava přilehlých pozemků a zeleně, dále osvětové působení na veřejnost zaměřené na vytváření vztahu ke kostelíčku a na rozvoj kulturního a společenského života ve městě.
 
Status [[město|města]] byl Liběchovu udělen 26. dubna [[1935]] ,<ref>Úřední sdělení o povýšení na město: Vláda republiky Československé povýšila usnesením ze dne 26. dubna 1935 osadu Liběchov v politickém okrese Dubá na město. (K. č. 33.524/1935-7.)</ref>, v polovině 20. století o něj město přišlo a obnoven byl [[23. leden|23. ledna]] [[2007]].<ref name="status">[http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?C=16&T=k2006psp5r Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi], [[Miloslav Vlček]], 23. ledna 2007</ref>
 
Sídlí zde [http://www.iapg.cas.cz/[Ústav živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republikyR|Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR]], kde působil [[Karel Fortýn]] a kde působí [[Milan Blaha]].
 
== Územněsprávní začlenění ==
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v&nbsp;roce, kdy ke změně došlo:
 
V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v&nbsp;roce, kdy ke změně došlo:
* 1850 země česká, kraj Česká Lípa, politický okres Dubá, soudní okres Štětí<ref name="ck">[http://www.cisleithanien.eu/ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918]</ref>
* 1855 země česká, kraj Litoměřice, soudní okres Štětí
Řádek 118 ⟶ 116:
 
=== Rok 1932 ===
V obci Liběchov ''(něm. ''Liboch'', přísl. Boží Voda, 1344&nbsp;obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů)'' byly v&nbsp;roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:<ref>''Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství'', sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha&nbsp;1932, svazek&nbsp;I, str.&nbsp;694. (česky a německy)</ref> 2&nbsp;lékaři, 3&nbsp;autodopravci, 4&nbsp;pekaři, 2&nbsp;stavební družstva, stavební hmoty, stavitel, pivovar Homolka, pokrývač, mlýn na barevná dřeva Pecher, 3&nbsp;řezníci, 3&nbsp;holiči, 7&nbsp;hostinců, 3&nbsp;porodní asistentky, 3&nbsp;obchody se smíšeným zbožím, obchod s&nbsp;obilím, velkostatek Homolka, obchod s&nbsp;dřívím, obchod s&nbsp;chnelem, biograf Sokol, pohřební ústav, 2&nbsp;malíři, Umělecký mlýn, velkoobchod s&nbsp;ovocem, 2&nbsp;sadaři, pila Pecher, Lidové sanatorium dělnictva krejčovského, 2&nbsp;sedláři, 2&nbsp;zámečníci, kovář, 2&nbsp;krejčí, 3&nbsp;obuvníci, Občanská záložna pro Liběchov, Spar- und Darlehenskassenverein Liboch, výčep lihovin, 2&nbsp;trafiky, 2&nbsp;truhláři, kolář, cukrář.
 
2&nbsp;lékaři, 3&nbsp;autodopravci, 4&nbsp;pekaři, 2&nbsp;stavební družstva, stavební hmoty, stavitel, pivovar Homolka, pokrývač, mlýn na barevná dřeva Pecher, 3&nbsp;řezníci, 3&nbsp;holiči, 7&nbsp;hostinců, 3&nbsp;porodní asistentky, 3&nbsp;obchody se smíšeným zbožím, obchod s&nbsp;obilím, velkostatek Homolka, obchod s&nbsp;dřívím, obchod s&nbsp;chnelem, biograf Sokol, pohřební ústav, 2&nbsp;malíři, Umělecký mlýn, velkoobchod s&nbsp;ovocem, 2&nbsp;sadaři, pila Pecher, Lidové sanatorium dělnictva krejčovského, 2&nbsp;sedláři, 2&nbsp;zámečníci, kovář, 2&nbsp;krejčí, 3&nbsp;obuvníci, Občanská záložna pro Liběchov, Spar- und Darlehenskassenverein Liboch, výčep lihovin, 2&nbsp;trafiky, 2&nbsp;truhláři, kolář, cukrář
 
== Pamětihodnosti ==
[[Soubor:Libechov-pomnik.JPG|náhled|upright|Pomník obětem světových válek a komunismu]]
{{Viz též|Seznam kulturních památek v Liběchově}}
* [[Liběchov (zámek)|Zámek Liběchov]] barokně přestavěný z renesanční tvrze podle plánů [[František Maxmilián Kaňka|F. M. Kaňky]] z let 1725 - 17301725–1730, se zámeckým parkem a sochami F. M. Brauna a I. F. Platzera.
* Kostel svatého Havla z let 1738-17411738–1741, obdélná stavba s příčnou lodí, bohatým sloupovým průčelím a zvlněnou římsou. Fresky od [[Jan Petr Molitor|J. P. Molitora]] z roku 1741, vnitřní zařízení: oltáře dřevořezby, většinou rokokové, nebo klasicistní z konce 18. století, dva mramorové náhrobníky Belviců z Nostvic. Na schodišti ke kostelu byla socha sv. Antonína z roku 1739, roku 2000 ukradená.
* [[Kaple svatého Ducha (Liběchov)|Kostel svatého Ducha]] na vrchu nad vsí, stavěný v letech 1654, 1680 a kolem 1730, se zvonicí z roku 1823, s prázdnými hrobkami Villaniů, Veithů a Waagnerů; poprvé zrušen a odsvěcen roku 1782, podruhé roku 1950, v souvislosti s akcí Kláštery; zpustl v letech 1950-19891950–1989, vnitřní zařízení chybí.
* [[Křížová cesta (Liběchov)|Křížová cesta]] z obce ke kostelu sv. Ducha, 14 výklenkových kaplí z roku 1780.
* Kaple Boží Voda, barokní kolem 1750.
Řádek 133 ⟶ 129:
* Socha žehnajícího Krista Spasitele u silnice k Mělníku, dílo [[Franz Xaver Linn|Franze Xavera Linna]] z roku 1842
* [[Klácelka|Jeskyně Klácelka]] vytesaná v pískovci ve stráni při silnici do [[Tupadly (okres Mělník)|Tupadel]] s fantastickými figurami od [[Václav Levý|Václava Levého]] z roku 1845.
* Nedaleko je ve skále vytesaný [[Blaník]] od téhož autora z let 1845-18501845–1850 s nadživotními reliéfy Zdeňka Zásmuckého, Jana Žižky, Prokopa Holého a trpaslíků.<ref>E. Poche a kol., ''Umělecké památky Čech'' II., str. 235n.</ref>
* [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Liběchově|Sbor Českobratrské církve evangelické]] (bývalá škola)
* Pivovar -– barokní budova, nyní slouží jako depozitář [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze
* Katolická fara
* Empírový Papouškův mlýn <ref>[http://umeleckymlyn.libechov.cz/ Umělecký mlýn Liběchov]</ref>
* Secesní Janouškova vila
* Moučkova vila ve slohu art deco s okny podle návrhu J. Kaplického, dnes Rezidence Liběchov
Řádek 145 ⟶ 141:
[[Soubor:Liběchov, Pražská, zatáčka.jpg|náhled|vlevo|Průjezd silnice I. třídy v nejužším místě se zde neřešil demolicí historických budov, ale omezením rychlosti.]]
'''Dopravní síť'''
:* Pozemní komunikace – Městem prochází [[silnice I/9]] Zdiby - Mělník - ''Liběchov'' - Česká Lípa - Nový Bor - Rumburk, z města vychází [[silnice II/261]] ''Liběchov'' - Štětí - Litoměřice - Ústí n. L.-Střekov - Děčín.▼
* Pozemní komunikace
▲:Městem prochází [[silnice I/9]] Zdiby - Mělník - ''Liběchov'' - Česká Lípa - Nový Bor - Rumburk, z města vychází [[silnice II/261]] ''Liběchov'' - Štětí - Litoměřice - Ústí n. L.-Střekov - Děčín.
* Železnice
:Město Liběchov leží na železniční trati [[Železniční trať Lysá nad Labem – Ústí nad Labem|072]] Lysá nad Labem - Mělník - Litoměřice - Ústí nad Labem západ. Jedná se o dvoukolejnou elektrizovanou celostátní trať zařazenou do evropského železničního systému, doprava byla zahájena roku 1874. Na území města leží železniční stanice ''Liběchov'', rychlíky jí projíždějí.▼
 
▲:* Železnice – Město Liběchov leží na železniční trati [[Železniční trať Lysá nad Labem – Ústí nad Labem|072]] Lysá nad Labem - Mělník - Litoměřice - Ústí nad Labem západ. Jedná se o dvoukolejnou elektrizovanou celostátní trať zařazenou do evropského železničního systému, doprava byla zahájena roku 1874. Na území města leží železniční stanice ''Liběchov'', rychlíky jí projíždějí.
'''Veřejná doprava 2012'''
:* Autobusová doprava – Městem projížděly dálkové autobusové linky Praha-Jablonné v Podještědí, Nový Bor-Česká Lípa-Praha a Jablonné v Podj.-Doksy-Dubá-Mělník-Praha. Ve městě měly zastávky příměstské autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Dobřeň, Kokořín, Mělník, Praha, Štětí {{Malé|(dopravci ČSAD Střední Čechy,&nbsp;a.&nbsp;s. a Kokořínský SOK,&nbsp;s.&nbsp;r.&nbsp;o.)}}.▼
* Autobusová doprava
:Městem projížděly dálkové autobusové linky Praha-Jablonné v Podještědí, Nový Bor-Česká Lípa-Praha a Jablonné v Podj.-Doksy-Dubá-Mělník-Praha.
▲:Ve městě měly zastávky příměstské autobusové linky jedoucí do těchto cílů: Dobřeň, Kokořín, Mělník, Praha, Štětí {{Malé|(dopravci ČSAD Střední Čechy,&nbsp;a.&nbsp;s. a Kokořínský SOK,&nbsp;s.&nbsp;r.&nbsp;o.)}}.
* Železniční doprava
:V železniční stanici Liběchov zastavovalo v&nbsp;pracovních dnech 10&nbsp;osobních vlaků, o&nbsp;víkendech 7&nbsp;osobních vlaků.▼
 
▲:* Železniční doprava – V železniční stanici Liběchov zastavovalo v&nbsp;pracovních dnech 10&nbsp;osobních vlaků, o&nbsp;víkendech 7&nbsp;osobních vlaků.
== Turistika ==
:* Cyklistika – Městem vedou cyklotrasy Labská vinařská cesta z Mělníka, č.&nbsp;0057 do Tuhaně a Lhoty, č.&nbsp;0012 do Dobřeně a č.&nbsp;0010 na Kokořín.▼
* Cyklistika
▲:Městem vedou cyklotrasy Labská vinařská cesta z Mělníka, č.&nbsp;0057 do Tuhaně a Lhoty, č.&nbsp;0012 do Dobřeně a č.&nbsp;0010 na Kokořín.
* Pěší turistika
:Územím města vedou turistické trasy {{Turistická značka|modrá}} Liběchov - Želízy - Tupadly - Had - Liběchov a {{Turistická značka|zelená}} Mělník - Liběchov - Tupadly - Dubá.▼
 
▲:* Pěší turistika – Územím města vedou turistické trasy {{Turistická značka|modrá}} Liběchov - Želízy - Tupadly - Had - Liběchov a {{Turistická značka|zelená}} Mělník - Liběchov - Tupadly - Dubá.
== Odkazy ==
=== Reference ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Liběchov“