Komunistická strana Sovětského svazu: Porovnání verzí

[[Soubor:Pin of the Flag of CPSU.png|thumb|Znak KPSS ]]

'''Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků)''' [SDDSR(b)], [[1912|19031917]]–[[1918]]), '''Komunistická strana Ruska (bolševiků)''' [KSR(b)], [[1918]]–[[1925]]), '''Všesvazová komunistická strana (bolševiků)''' [VKS(b)] – [[1925]]–[[1952]]) a od [[XIX. sjezd KSSS|XIX. sjezdu KSSS]] '''Komunistická strana Sovětského svazu''' (KSSS, [[1952]]–[[1991]]), byla [[Sovětský svaz|sovětská]] [[komunismus|komunistická]] strana – ''(Коммунистическая партия Советского союза (КПСС)''.

Nejdříve, od roku 1903 existovala jako [[frakce (politika)|frakce]] uvnitř [[Ruská sociálně demokratická dělnická strana|Ruské sociálně demokratické dělnické strany]], po říjnové revoluci 1917 se stala nejsilnější politickou mocí v  [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kterou byla až do jeho zániku v  roce 1991.

[[Bolševici]] vznikli jako neformální menšinová frakce levicové strany [[SDDSR]] na jejím II. sjezdu v  roce [[1903]]. Jednalo se o  skupinu [[Radikalismus|radikálních]] [[Revoluce|revolucionářů]] uvnitř marxistické sociální demokracie Ruska. Na [[Praha|pražském]] sjezdu v  lednu [[1912]] se organizačně osamostatnili, přijali název Sociálně demokratická dělnická strana bolševiků, ale stále zůstávali formálně součástí jednotné Sociálně demokratické dělnické strany Ruska. Až po únorové revoluci v  roce [[1917]] [[Vladimir Iljič Lenin|Leninovi]] stoupenci v  srpnu 1917 formálně odešli ze strany a na slučovacím sjezdu s [[Lev Davidovič Trockij|Trockého]] frakcí založili samostatnou stranu. Měla 23 600 členů. (Rusko v té době mělo 100 milionů obyvatel.) Členové této frakce byli později neoficiálně nazýváni "„[[Stará garda bolševiků|starou gardou]]"“.

V  den Trockého narozenin ([[7.  listopad]]u  [[1917]]) bolševici provedli v  Petrohradu [[revoluce|revoluci]] a získali moc v  centrálním Rusku. Lenin vyzval rolníky, nejpočetnější část obyvatel Ruska, aby si sami zabrali půdu. Ti přestali volit [[Strana socialistů-revolucionářů|SR]] a až do kolektivizace ([[19.  únor]]a  [[1918]] byl přijat zákon o  socializaci půdy) podporovali SDDSR(b).

Lenin byl nucen vytvořit koaliční vládu SDDSR(b) a levých eserů. Dne [[12.  listopad]]u  [[1917]] se konaly svobodné volby. Ze 707 mandátů získali SR (''eseři'', socialističtí agrárníci) 410, SDDSR(b) (komunisté) 175, [[Konstitučně demokratická strana|KD]] (liberálové) 17, SDDSR (sociální demokraté) 16. Po prohraných volbách Lenin zamezil fungování parlamentu a prosadil vůdčí roli komunistické strany shora.

Dne [[3. březen|3.  března]]  [[1918]] uzavřela ruská vláda s  [[centrální mocnosti|Ústředními mocnostmi]] [[brestlitevský mír]]. Protože levicoví [[Strana socialistů-revolucionářů|eseři]] s ním nesouhlasili, museli vládu opustit. V  roce 1922 měla KSR(b) půl milionu členů.

V  prvních letech existence ruské komunistické strany, předchůdkyně pozdější KSSS, stál v  čele její první předseda a zároveň i její hlavní ideový vůdce [[Vladimir Iljič Lenin]]. Svou autokratickou moc zakládal především na své obrovské autoritě. V  bolševickém Rusku však vystupoval z  pozice předsedy [[rada lidových komisařů|rady lidových komisařů]].

'''Politické byro (bolševiků)''' neboli [[politbyro]], které ve svých rukou soustřeďovalo nejvyšší moc (zabývalo se řízením ekonomiky, zahraniční politiky, otázkami obrany a politickým řízením země. V  letech 1952–1966 bylo nazýváno předsednictvo ÚV.

'''Organizační byro''' neboli orgbyro, které se zabývalo organizačními otázkami vedení strany, rozmísťování kádrů a obsazování klíčových funkcí. V  roce 1952 bylo zrušeno a jeho pravomoci přešly na sekretariát ÚV.

Od počátku dvacátých let začal stále větší úlohu hrát [[sekretariát ÚV KSSS|sekretariát ÚV]], který se skládal z  tajemníků ÚV. Ti řídili samotný aparát ÚV (jednotlivá oddělení a správy). Aparát strany měl realizovat usnesení politbyra a orgbyra.

Nejvýznamnějšími částmi stranického aparátu byly: agitačně-propagační oddělení, administrativní oddělení (řídilo [[KGB]] a armádu), oddělení stranických orgánů či oddělení s  hospodářským zaměřením atd.

Od roku 1922 stál v  čele stranického aparátu ''generální tajemník'', který stanul na špici mocenského uspořádání sovětského stranicko-státního systému. V  ideálním případě se dařilo generálním tajemníkům získat do svých rukou i funkci ze státní správy.

'''[[Josif Vissarionovič Stalin]]''' – od roku 1922 generální tajemník KSR(b) – VKS(b), po roce 1941 zakládal [[J.  V.  Stalin]] svou mocenskou pozici především na funkci předsedy [[rada lidových komisařů|rady lidových komisařů]] či od roku 1946 rady ministrů a ve stranickém aparátě se řadil mezi ostatní tajemníky až do své smrti v březnu 1953.

'''[[Georgij Maximilianovič Malenkov]]''' – [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinův]] designovaný nástupce, zprvu řídil stranu jako její tajemník, ale od 14.  března  1953 vykonával pouze funkci předsedy rady ministrů; ještě několik měsíců předsedal zasedáním předsednictva strany a byl pokládán za hlavního Stalinova dědice a nástupce;

'''[[Nikita Sergejevič Chruščov]]''' – po Stalinově smrti se stal jediným ze členů politbyra, který kromě předsednictva ÚV zasedal i v  sekretariátu ÚV a tím pádem do svých rukou převzal řízení stranického aparátu. Ostatní přesunuli svou pozornost do resortů v  sovětské vládě. V  mocenském boji o  nástupnictví se tak [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščov]] v  letech [[1953]]–[[1957]] prosadil jako nový vůdce strany a tím i státu. Od září [[1953]] do října [[1964]] vykonával funkci prvního tajemníka ÚV, vedle toho v  letech [[1958]]–[[1964]] zároveň řídil i sovětský kabinet neboli radu ministrů.

'''[[Leonid Iljič Brežněv]]''' – v  říjnovém převratu v  roce [[1964]] společně se svými spojenci sesadil [[Chruščov]]a. Předsednictvo ÚV se znovu přihlásilo k  politice kolektivního vedení a rozdělení funkcí, prvním tajemníkem ÚV se stal [[Leonid Iljič Brežněv|L.  I.  Brežněv]]. Ten stál v  čele strany následujících 18 let, kterých využil k  upevňování svých pozic. V  roce [[1966]] se nechal zvolit generálním tajemníkem ÚV. V  roce [[1977]] převzal i on post ve státních orgánech – byl zvolen předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR.

'''[[Michail Sergejevič Gorbačov]]''' – 1985–1991 nejprve byl zvolen generálním tajemníkem a v  roce 1988 převzal i funkci předsedy prezidia Nejvyššího sovětu, kterou o  rok později vyměnil za nově zavedený úřad prezidenta SSSR.