Safvet-beg Bašagić: Porovnání verzí

Dr. '''Safvet-beg Bašagić-Redžepagić''' ([[6. květen|6. května]] [[1870]] [[Nevesinje]], [[osmanská říše]] – [[9. duben|9. dubna]] [[1934]] [[Sarajevo]], [[Království Jugoslávie]]), často pod pseudonymem '''Mirza Safvet''', byl bosenskohercegovský básník, novinář, překladatel, historik, politik a kulturní organizátor [[Bosňáci|bosňáckého]] původu.

V letech [[1900]]–[[1906]] Bašagić působil jakožto profesoremprofesor [[Arabština|arabského jazyka]] v sarajevském Vyšším gymnáziu. V roce [[1903]] spoluzaložil a čtyři roky vedl studentské podpůrné sdružení ''[[Gajret]]'' (Úsilí), nedlouho poté sportovní klub ''El-Kamer'' (Měsíc), nominálně zaměřený na cyklistiku, a kulturně společenské Sdružení islámské mládeže (''Udruženje islamske omladine'' ([[1908]]–[[1910]] jako ''Muslimanski klub''). V roce [[1907]], kdy se vyhrocují spory mezi muslimskou světskou inteligencí a vůdci boje o vakufsko-mearifskou autonomii, krátce vydával politické noviny ''Ogledalo'' (Zrcadlo). Konzervativní autonomisté nakonec ovládli i jím vedený ''Gajret'' a ''Udruženje islamske omladine'', a tak se Bašagić stáhl do ústraní. O rok později se vrátil zpět do [[Vídeň|Vídně]], aby dokončil disertační práci na téma ''Die Bosniaken und Hercegovcen auf dem Gebiete der islamischen Literatur'' (Bosňáci a Hercegovci v islámské literatuře, [[bosensky]] ''Bošnjaci i Hercegovci u islamskoj književnosti,'' čsp. 1910 a knižně 1912 v Sarajevu), kterou obhájil a v květnu [[1910]] byl promován na doktora filozofie ''ex linguis islamiticis''.[[Soubor:Sarajevo Safvetbeg Basagic Gravestone.JPG|thumb|Bašagićův hrob ve dvoře [[Gazi Husrev-begova mešita|Gazi Husrev-begovy mešity]]|300x300pixelů]]V květnu [[1910]] byl jako nezávislý kandidát za město [[Banja Luka|Banja Luku]] v prvních volbách zvolen do bosenského zemského sněmu, saboru, kde po smrti předáka [[Muslimská národní organizace|Muslimské národní organizace]] [[Ali-beg Firdus|Ali-bega Firduse]] obsadil místo předsedy (1910 a 1914, jinak místopředseda). A přestože Bašagić formálně neměl žádný společenský vliv, politické kariéře dal přednost před nabídkou založit a vést katedru orientalistiky v [[Záhřeb|Záhřebu]].<ref name=":0" /> Za války se nijak veřejně neexponoval, třebaže i nadále zůstával formálním předsedou rozpuštěného saboru.