Druhá republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Malé doplnění, reference |
|||
Řádek 78:
Počátek roku [[1939]] byl ve znamení zvýšeného nátlaku na Česko-Slovensko jak ze strany nacistického [[Německo|Německa]], tak ze strany [[Maďarsko|Maďarska]]. 12. ledna dostaly vybrané jednotky [[Wehrmacht]]u tajnou směrnici o pohotovosti v nasazení v Čechách. Na nové hranici na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi probíhaly stupňující se incidenty Maďarů, kteří stříleli na československé pohraniční jednotky a vnikali na čs. území. 21. ledna [[1939]] navštívil [[Berlín]] čs. ministr zahraničních věcí [[František Chvalkovský]], který přijel jednat o vzájemných vztazích a německých zárukách pro Česko-Slovensko. Oficiální návštěva, která se konala v duchu jednání pána s nevolníkem, však dopadla velmi nepříznivě. Chvalkovský byl vypeskován jak od [[Joachim von Ribbentrop|Joachima Ribbentropa]], tak od Hitlera, který mu nadiktoval, jakým směrem se má další československá politika ubírat. Počátkem roku [[1939]] probíhala jednání Hitlera s maďarskými a slovenskými představiteli, která směřovala k úplnému rozbití čs. státu. 12. února navštívil Německo slovenský politik Tuka, který ''„odevzdával osud slovenského národa do Hitlerovy péče“.'' Nátlak Německa pokračoval i nadále ve všech oblastech. Čs. byla např. nucena povolit užívat německým občanům vlaječky s [[hákový kříž|hákovým křížem]] či Čechům naopak zakázat používat některé symboly 1. republiky. Byly zabavovány letáky, které mohly Němce „podráždit“. Čs. ministerstvo obrany bylo nuceno povolit vydat Němcům některé plány československých zbraní. Špatně dopadl pokus čs. politiků vyhlásit neutralitu, kterou Hitler z pozice síly „zatrhl“. [[Německo]] též po Česko-Slovensku požadovalo, aby vydalo alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v [[Sudety|Sudetech]]. Čs. strana souhlasila za podmínek, že Německo převezme i alikvotní část čs. státního dluhu, což Němci odmítli. Pod obrovským nátlakem nakonec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí.
Počátkem března [[1939]] obdržela československá vláda první informace o tom, že nacisté obsadí zbytek ČSR a účastníci Mnichovské dohody [[Spojené království|Velká Británie]], [[Francie]] a [[Itálie]] proti tomu nic nepodniknou. Na [[Slovácko|Moravském Slovácku]] uskutečnila akce slovenských fašistů pro připojení této oblasti ke [[Slovensko|Slovensku]]. Na samotném Slovensku došlo protičeské kampani, situace došla tak daleko, že čs. vláda vyhlásila na Slovensku výjimečný stav a v noci z 9. na 10. března převzala v této části republiky moc armáda. Vedoucí separatističtí politici Tuka, Mach a Černák byli zatčeni, zásah si nevyžádal žádné námitky ze zahraničí. 11. března 1939 dal německý ministr propagandy [[Joseph Goebbels]] pokyn říšskému tisku k vystupňování protičeské propagandy. V [[Praha|Praze]] i [[Bratislava|Bratislavě]] probíhala horečná jednání o vyřešení krize sestavením nové autonomní vlády Slovenska. V Praze vyprovokovali pražští [[Němci]] hospodskou rvačku, která skončila policejním zásahem. O den později se 80 německých studentů snažilo vykřikováním ''[[Heil Hitler]]'' vyvolat další srážku. Dne 13. března zaútočila skupina asi 600 Němců na četnickou stanici ve [[Stonařov]]ě a došlo k lynčování [[Československé četnictvo|četníků]]. Téhož dne se uskutečnil pochod asi šesti tisíc brněnských Němců směrem k [[Pohořelice (okres Brno-venkov)|Pohořelicím]], kde na nových protektorátních hranicích zapálili českou celnici a rozehnali její osazenstvo. Čs. zástupci z [[Vídeň|Vídně]] sdělili, že se k čs. hranicím blíží jednotky [[Wehrmacht]]u. K nejzásadnější události tohoto dne však došlo v [[Berlín]]ě, kam
| | | | | | místo = Praha
| rok = 2012
| počet stran = 720
| strany = 133-139
| isbn = 978-80-7243-597-5
}}</ref> Tiso předložil ihned tento Hitlerův požadavek [[Snem Slovenskej krajiny|Snemu Slovenskej krajiny]], který ho následující den [[14. březen|14. března]] krátce po 12. hodině schválil.<ref name="pacner133" /> Na [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] se téhož dne uskutečnil pokus [[Organizace ukrajinských nacionalistů|bojůvek Karpatské Síče]] o puč, který byl čs. vojenskými jednotkami potlačen. Do Prahy však dorazilo ultimátum z Budapešti, které požadovalo připojení zbytku Podkarpatské Rusi k Maďarsku. Předseda [[chust]]ské vlády Vološin sice telegrafoval Hitlerovi, aby přiměl maďarskou vládu dodržovat usnesení vídeňské arbitráže, ale marně. Čs. vojska dostala rozkaz ke stažení z Podkarpatské Rusi, přičemž sváděla s maďarskými jednotkami tuhé ústupové boje. Část československých vojsk byla nucena ustoupit na území [[Rumunsko|Rumunska]] a [[Polsko|Polska]]. Největší boje mezi jednotkami Karpatské Siče, dobrovolníky z řad obyvatelstva čerstvě vyhlášené Karpatské Ukrajiny a maďarskými Honvédy se konal na Krasném Poli u Chustu.<ref>http://www.fronta.cz/straz-obrany-statu-2-dil-od-kvetnovych-opatreni-do-konce</ref>
== Politické strany za druhé republiky ==
| |||