Elektrostatika: Porovnání verzí

Již od [[starověk]]u, přesněji od 6. století př. n. l., kdy [[Starověké Řecko|řecký]] filozof [[Thales]] pozoroval přitažlivé síly, vznikající jako následek tření [[jantar]]u <ref>Odmaturuj z fyziky, DIDAKTIS 2004, ISBN 80-86285-39-1 strana 104.</ref>, jsou popsány projevy '''přitažlivých a odpudivých sil''' mezi zelektrovanými tělesy. [[Řečtina|Řecké]] slovo pro jantar je ήλεκτρον ([[elektron]]), toto slovo se posléze stalo zdrojem pro novější slovo "[[elektřina]]". V současném pojetí označujeme jako zdroje těchto sil [[elektrický náboj|elektrické náboje]], které třením na površích některých materiálů vznikají. Platí přitom, že existují dva druhy elektrického náboje (kladný a záporný), přičemž dva náboje stejného druhu se odpuzují, dva náboje opačného druhu naopak přitahují. Dva druhy „elektřiny“ poprvé rozlišil [[Charles Francois Dufay]].

 

 

Třebaže elektrostatické síly se zdají býti dosti slabé, elektrostatická síla působící mezi [[elektron]]em a [[proton]]em v jádře [[vodík]]ového [[atom]]u je asi o 40 [[Řádová velikost|řádů]] silnější než jejich vzájemné [[gravitační síla|gravitační přitahování]].