Bitva o pevnost William Henry: Porovnání verzí

'''Bitva o pevnost William Henry''' (1757; též '''obléhání pevnosti William Henry''') byla jedním z klíčových střetnutí mezi [[Britové|Brity]] a [[Francouzi]] v [[SedmiletáFrancouzsko-indiánská válka v Americe|sedmileté válce v Americe]]. Skončila sice jednoznačným úspěchem Francouzů, ale mělo se ukázat, že šlo o vítězství značně problematické a nevyužité. Některé její události jsou známy z románu [[James Fenimore Cooper|Jamese F. Coopera]] ''[[Poslední Mohykán]]''.

Francouzi vedení nově jmenovaným velitelem [[Louis-Joseph de Montcalm|markýzem Montcalmem]] dobyli v srpnu 1756 britskou [[Bitva o pevnost Oswego|pevnost Oswego]] na břehu [[OntarijskéOntario (jezero)|Ontarijského jezera]], což je výrazně povzbudilo. Měli skrze domovskou zemi zprávy od informátorů v Londýně, že britským cílem pro rok 1757 bude pevnost Louisbourg. Díky tomu a také díky důkladnému průzkumu věděli, že Fort William Henry a Fort Edward budou bráněny relativně menšími silami. Nicméně vojenské kruhy ve Francii doporučovaly spíše defenzivní taktiku, s tím že o osudu Nové Francie rozhodne evropské bojiště. Montcalm nějakou dobu váhal, ale po poradě s guvernérem [[Pierre de Rigaud, Marquis de Vaudreuil-Cavagnial|markýzem de Vaudreuilem]] se rozhodli, že udeří na William Henry. [[Guvernér]] Kanady Vaudreuil, který byl velký příznivce zapojení Indiánů do válečného úsilí Francouzů, začal již koncem roku 1756 s náborem domorodých bojovníků. Mezi jezerními kmeny velmi zapůsobil francouzský úspěch u Fort Oswego a výrazně vzrostl zájem podílet se na dalších kampaních, které mohly válečníkům přinést slávu, skalpy, zajatce a lup. Nakonec se podařilo získat pozoruhodnou sílu - téměř 1000 Indiánů z oblasti Velkých jezer ([[Ottawové]], [[Odžibvejové]], [[Potawatomiové]], [[Winnebagové]], [[Menominiové]], [[Saukové]], [[Foxové]], [[Miamiové]], [[Lenapové|Delawarové]] a dokonce vzdálení [[Ajovové|Iowové]] aj.) a přes 800 z misií v údolí Sv. Vavřince (katoličtí [[Irokézové]], [[Abenakiové]], [[Nipissingové]], [[Huroni]] z Lorette, [[Algonkinové]], [[Mikmakové]], [[Malecitové]] aj.)

V dubnu 1757 shromáždil Montcalm tak velké množství Indiánů a kanadských hraničářů, že s jejich pomocí dokázal rozvinout rozsáhlou [[ZáškodnictvíSabotáž|záškodnickou]] kampaň v okolí pevností William Henry a Edward. Tyto nepravidelné oddíly operovaly na velkém prostoru, podnikaly překvapivé útoky, napadaly zvědy a zásobovací skupiny a téměř úplně odřízly britské pevnosti od jakýchkoliv zdrojů informací. Rogersovi rangeři - jediná anglická jednotka, která by jim v tomto dokázala konkurovat a na tento styl boje případně reagovat - byli velmi oslabeni lednovou bitvou sněžnic a museli zastavit jakékoliv akce. Výsledkem toho bylo, že Angličané neměli až do června ponětí o tom, co Francouzi připravují. Až teprve koncem června přinesli dva uprchlí britští zajatci zprávy o ohromné síle 8 000 mužů, která se shromáždila v pevnosti Carillon a chystala se na jih. Montcalm dokázal seskupit na poměry Severní Ameriky obrovskou armádu. Většinu tvořili vojáci pravidelných jednotek pěších bataliónů, teprve loni přivezených z Francie, dále zde byli muži z kanadské milice, již zmiňovaní Indiáni (z nich bylo nejvíce Ottawů - přes 300) a pěchota z tradičních koloniálních oddílů ''[[Troupes de la Marine]]''.

Situace obránců byla špatná, ale nikoliv zoufalá. Byli sice obklíčeni a ve více než trojnásobné početní nevýhodě, ale přesto měli šanci bránit se nějaký čas účinně. Monro disponoval desítkami kanónů různých ráží, zásobárny byly plné jídla a munice. Z dlouhodobého hlediska však obléhaní měli minimální šanci na úspěch, neboť Montcalm s sebou přitáhl mnoho obléhacích děl a Francouzi záhy začali s budováním [[okop]]ů, v nichž také své [[Dělostřelecká baterie|baterie]] postupně umístili. Od 6. srpna se pevnost stala cílem soustavného ostřelování. Již od začátku Monro doufal, že mu generál Webb pošle posily, v nichž viděl jedinou šanci na úspěch. Za tímto účelem vyslal i mnoho poslů, ale prorazili jen někteří. Webb ale odmítl. Nechtěl oslabit svou pozici, kterou považoval za poslední výspu Britů před hrozbou napadení [[Albany (New York)|Albany]] a centrálního New Yorku. I když si vyžádal od massachussetského provinčního sněmu další posily v podobě milice, bylo více než zřejmé, že bude trvat poměrně dlouho, než dorazí. Za nečinností Webba mohly být i čistě povahové důvody. Sir William Johnson, ho charakterizoval jako ''„jediného Angličana, o němž vím, že byl zbabělec.“''<ref>STARBUCK. ''Massacre at Fort William Henry'', s. 14.</ref> Webb napsal Monroovi dopis, v němž mu doporučil, aby ''„dosáhl nejlepších možných podmínek kapitulace.“''<ref>ANDERSON. ''Crucible of War'', s. 194.</ref> Posla nesoucího tento dopis zabil jeden z indiánských spojenců Francouzů a list se dostal do rukou Montcalmovi. Markýz měl v ruce hlavní trumf při vyjednávání s Angličany. Do 8. srpna přišli Angličané o téměř polovinu kanónů, přičemž mnohé z nich explodovaly kvůli únavě materiálu a zranily či zabily svou obsluhu. V té době se také začala projevovat francouzská palba. Ačkoliv pevnost zatím neutrpěla zásadní škody a západní zeď by ještě nějakou dobu zřejmě vydržela, morálka obránců byla silně podlomena mj. i kvůli několika bezesným nocím. 9. srpna ráno se Monro po poradě s důstojníky rozhodl vyslat [[Emisaři|emisary]] k Montcalmovi. Ten nabídl podmínky vskutku velkorysé a v zásadě v souladu s evropským "[[gentleman]]ským" stylem válčení poloviny 18. století. Posádka pevnosti se měla zavázat, že nebude proti Francouzům 18 měsíců bojovat, opustí pevnost a zanechá zde veškerý válečný materiál kromě jednoho kanónu a osobních zbraní (šavle, nože, bajonety, pušky a pistole bez munice). Velitelé zajistí, že Britové do listopadu propustí všechny francouzské zajatce. Za to poskytnou jednoho důstojníka jako rukojmí. Na oplátku jim byl garantován bezpečný odchod do pevnosti Edward. Francouzi rovněž přislíbili, že se postarají o raněné a nemocné, jejichž stav nedovoloval opustit William Henry. Monro sice poněkud váhal, zda má na podmínky přistoupit, ale poté co mu Francouzi ukázali zachycený dopis od generála Webba, z něhož bylo jasné, že žádné posily nepřijdou, souhlasil s kapitulací.