Sinice: Porovnání verzí

Systém [[National Center for Biotechnology Information|NCBI]] prakticky přejímá Cavalier-Smithovo uspořádání, ale s jedním rozdílem. Zde figuruje skupina [[Prochlorofyty|Prochlorales]] jako samostatný řád.<ref>{{citace elektronické monografie | url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/Taxonomy/Browser/wwwtax.cgi?mode=Undef&id=1117&lvl=3&keep=1&srchmode=1&unlock | titul = Taxonomy Browser (Cyanobacteria) | vydavatel = [[National Center for Biotechnology Information|NCBI]]}}</ref> Naopak velmi odlišné je pojetí systému sinic v publikaci [[Bergey's Manual of Systematic Bacteriology]]. V této knize je rozdělen kmen sinice na pět sekcí (I-V) bez taxonomického označení,<ref>{{citace monografie | příjmení = Castenholz | jméno = R. W. | kapitola = Phylum BX. Cyanobacteria. Oxygenic Photosynthetic Bacteria: The Archaea and the Deeply Branching and Phototropic Bacteria | titul = Bergey's Manual of Systematic Bacteriology | rok = 2001 | vydání = 2 | korporace = G. Garrity, D. R. Boone, and R. W. Castenholz | nakladatel = Springer-Verlag | místo = New York}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie | url = http://tolweb.org/Cyanobacteria/2290 | titul = Cyanobacteria - Tree of Life Web Project}}</ref> které v určitých ohledech korespondují se systémem Cavalier-Smithe.<ref name="flores">{{citace monografie | titul=The Cyanobacteria: Molecular Biology, Genomics and Evolution | url=http://books.google.com/books?id=xgMahO1BXrQC&printsec=frontcover&dq=The+Cyanobacteria&hl=cs| příjmení=Flores | jméno = Enrique | příjmení2 = Herrero| jméno2 = Antonia|rok=2008| vydavatel=Horizon| isbn=1904455158 | jazyk=anglicky}}</ref> Zmíněný systém pěti sekcí vyjmenovává jen [[rod (biologie)|rody]] sinic, [[Druh|druhy]] podle autora u sinic nelze rozlišit.<ref name="kalina" /> V literatuře se přiklání k tomuto typu klasifikace i další autoři.<ref name="rippka">{{citace elektronické monografie | url = http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/taxon79.html | titul = The Cyanobacteria and Their Taxonomy}}</ref> Tak či onak, molekulárně biologické studie některé navrhované taxony nepotvrdily a označují je za nepřirozené z hlediska vývoje života na Zemi.<ref name="flores" />

Sinice vstupují velmi často do [[symbióza|symbiotických svazků]] s jinými organismy, a to zejména do [[mutualismus|mutualistických]] (oboustranně prospěšných) vztahů, kde sinice zpravidla hraje roli [[fotobiont]]a. V některých případech vstupují sinice přímo do cizích eukaryotních buněk. Pozůstatkem minimálně jedné takové události jsou [[plastid]]y – organely mnoha eukaryot připomínající v mnohém své prapředky, sinice. Jinou, ale podobnou, událostí vznikly primitivní plastidy u prvokaprvoků rodu ''[[Paulinella chromatophora|Paulinella]]'', které mají dodnes patrnou [[peptidoglykan]]ovou stěnu. Tyto mezičlánky na cestě mezi endosymbiontem a organelou se často nazývají [[cyanela|cyanely]]. Poněkud známějším příkladem symbiózy sinic jsou [[lišejník]]y (konkrétně cyanolišejníky), které asi v 8–15 % obsahují sinice, například rodu ''[[Jednořadka|Nostoc]]'' či ''[[Calothrix]]''. ''Nostoc'' žije v symbiotickém svazku také s houbou ''[[Geosiphon pyriformis|Geosiphon pyriforme]]'', sinice ''[[Richelia]]'' uvnitř některých [[rozsivky|rozsivek]] (Diatomeae) a jiný rod zase uvnitř buněk [[obrněnky|obrněnek]] (Dinoflagellata). Také rostliny mohou hostit sinice: ''Nostoc'' žije v [[krytosemenné|krytosemenných]] rostlinách rodu ''[[Barota|Gunnera]]'', ale i v kořenech mnohých [[cykasy|cykasů]].<ref name="kalina" /> Jiné sinice žijí uvnitř těl kapradinek rodu ''[[Azola]]''.<ref>{{Citace periodika| doi = 14659541