Mezinárodní červený kříž: Porovnání verzí

'''Mezinárodní Červený kříž''' je název pro mezinárodní hnutí, které organizuje národní společnosti Červeného kříže. Tyto jsou právně nezávislé, ale pracují na základě společných zásad. Mají stejné cíle, předpisy, symboly a jejich řídící orgány jsou spojeny. Celosvětové působení je nezávislé na státních institucích a je založeno na dobrovolné činnosti - pomoci. Chrání životy, zdraví, důstojnost a snižuje utrpení lidí v nouzi následkem [[Válka|válek]], přírodních nebo technických katastrof a epidemií bez ohledu na [[národnost]], původ, [[náboženství]] nebo politický názor postižených.

Až do poloviny 19. století neexistovala žádná systematická péče o válkou zraněné, žádná zařízení pro umístění a ošetřování, natož ošetřující personál s odpovídajícím zařízením a vzděláním. Roku 1859 navštívil švýcarský obchodník [[Henri Dunant]] v [[Itálie|Itálii]] francouzského císaře [[Napoleon III.|Napoleona III.]] za účelem obnovení obchodních povolení v [[Alžírsko|Alžírsku]]. Při této návštěvě zažil 24. března 1859 [[Bitva u Solferina|bitvu u italského městečka Solferino]]. V této bitvě bylo během jednoho dne zabito 6000 vojáků a 25000 zraněno. Nedostatečná lékařská péče a utrpení zraněných na něj tak zapůsobilo, že zapomněl na své záměry a několik dní se plně věnoval organizaci a ošetřování zraněných. Své zážitky sepsal roku 1862 v knize „Vzpomínky na Solferino“, kterou pak poslal politikům a vojenským hodnostářům celé Evropy. Jedna z jeho myšlenek byla výzva ke zřízení organizací, jež by se v míru připravily na pomoc zraněným v příštích válkách.<ref name=":0">{{Citace monografie

To se z jeho iniciativy s jeho pěti známými 9. 2. 1863 v [[Ženeva|Ženevě]] stalo. Byla založena Ženevská veřejněprospěšná společnost. Pět dní po založení se přejmenovala na „Konfederaci mezinárodních společností pro pomoc zraněným“. V říjnu téhož roku se svolané konference zúčastnilo 36 osob, z toho 18 delegovaných z osmnácti zemí, např. C. K. Monarchie, Rusko, Itálie, Francie, Holandsko. V přijatých resolucích najdeme např.:

Henri Dunant musel v roce 1867 ohlásit bankrot (nevěnoval se svým obchodům) a Červený kříž opustit. Roku 1871 pomáhá v pařížských ulicích raněným komunardům. V roce 1894 jej ve švýcarském Heidenu v útulku pro chudé objevuje novinář Georg Baumbarger. Jeho články o smutném osudu proběhnou tiskem. Světová veřejnost je alarmována. K narozeninám mu gratuluje anglická královna a papež. Roku 1901 dostává jako první člověk [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]]. Umírá o devět let později ve věku 82 let. 35 let žil roztrpčen a zklamán.<ref name=":1">{{Citace monografie

První národní organizace pod Červeným křížem byla založena koncem roku 1863 ve [[Stuttgart|Stuttgartu]] (Württembergische Sanitätsverein).

V srpnu 1864 byla švýcarskou vládou svolána do Ženevy další konference a 22. 8. 1864 byla podepsána šestnácti státy tzv. [[První Ženevská úmluva|První ženevská úmluva]]. Na základě této jsou např. zařízení, vozidla, personál označeny červeným křížem považovány za neutrální. První aktivity pod symbolem červeného kříže proběhly roku 1867 v německo - dánské válce na bojišti u Langensalza.

V následujících letech pak vznikly národní Červené kříže skoro ve všech evropských zemích. Německo - francouzská válka v letech 1870 - 1871 pak demonstrovala jejich potřebu.

V roce 1876 se Mezinárodní výbor přejmenoval na dodnes platný název: Mezinárodní výbor červeného kříže (MVČK), francouzsky: Comité international de la Croix-Rouge (CICR), anglicky: International Committee of the Red Cross (ICRC) a německy: Internationales Komitee vom Roten Kreuz (IKRK).