Italo Svevo: Porovnání verzí

'''Italo Svevo''', rodným jménem '''Aron Ettore Schmitz''' ([[19. prosinec|19. prosince]] [[1861]], [[Terst]] – [[13. září]] [[1928]], [[Motta di Livenza]]), byl [[Itálie|italský]] [[spisovatel]] a [[dramatik]] [[Židé|židovského]] původu narozený na území [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].

Byl představitelem [[Modernismusmoderní (umění)|modernismu]]. Nejznámější jsou jeho romány ''Vědomí a svědomí Zena Cosiniho'' a ''Senilita''. Napsal i třináct divadelních her, za jeho života však byla inscenována jen jednoaktovka ''Roztříštěné trio''. Jeho divadelní tvorba byla objevena až v 60. letech. Divadelní recenze psal pod [[Pseudonym|pseudonymempseudonym]]em '''Ettore Samigli''' (do terstského deníku ''L’Indipendente''). Jeho dílo je hluboce spjato s Terstem, který je významným prvkem všech autorových textů. Do [[Italská literatura|italské literatury]] Svevo uvedl nový typ hrdiny, v ní do té doby zcela neznámý - "inetta", neschopné a zneuznané budižkničemu.

Jeho nejznámější prací je román ''La coscienza di Zeno'', který v českém překladu vyšel pod názvem ''Vědomí a svědomí Zena Cosiniho''. Hlavní hrdina Zeno Cosini v ní píše paměti, které mu mají pomoci v jeho [[Psychoanalýza|psychoanalýze]]. Čtenáři je řečeno, že paměti zveřejňuje Zenův psychoanalytik, a že Zeno v nich mnohokráte lže. (Sám Svevo psychoanalýzu podstoupil, když chtěl pochopit svou závislost na [[Nikotin|nikotinunikotin]]u, ze které se mu nikdy nepodařilo osvobodit. O dílo [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]] se velmi zajímal, dokonce do italštiny přeložil jeho knihu ''O snu'').

''Vědomí a svědomí Zena Cosiniho'' vyšlo roku 1923 a nevzbudilo naprosto žádný zájem u italské kritiky, ani u čtenářů, z velké části byla překážkou Svevova italština, která se italským čtenářům zdála zvláštně "tuhá" a "úřední", což byl dojem správný, pro Sveva byla italština až druhým jazykem, běžně hovořil tzv. terstským nářečím a italštinu nasával v úředním a obchodním prostředí (byl mj. úředníkem Unionbanky a zaměstnancem tchánovy továrny na podmořské lazury). Opomíjené knize však velmi pomohl irský spisovatel [[James Joyce]], který ji považoval za výjimečnou a prosadil její vydání ve [[Francie|Francii]]. Zde kniha došla ohlasu a teprve poté byla objevena i v Itálii, zejména díky kritikovi [[Eugenio Montale]]mu. Joyce posléze uvedl, že Zeno Cosini byl jedním z modelů pro postavu Leopolda Blooma v jeho nejslavnějším románu [[Odysseus (Joyce)|Odysseus]].

* ''Vědomí a svědomí Zena Cosiniho'' (''La coscienza di Zeno''), přeložil [[Jan Vladislav]], [[Odeon (nakladatelství)|Odeon]], [[Praha]] 1975 (v tomto vydání překladatel pokryt jménem Hany Benešové) a Tichá Byzanc, Kutná Hora 2005.

* ''Senilita'' (''Senilità''), přeložila Alena Hartmanová, [[Československý spisovatel]], Praha 1971.

* ''Život pana Alfonsa'' (''Una vita''), přeložil Vladimír Horáček, [[Melantrich]], Praha 1974.

* ''Povedený kousek'' (''Una burla riuscita a jiné povídky''), přeložil Jaromír Fučík, [[Odeon (nakladatelství)|SNKLHU]], Praha 1962.

* M. Lavagetto, ''L'impiegato Schmitz e altri saggi su Svevo'', Einaudi, Torino 1975.

* B. Maier, ''Italo Svevo'', Mursia, Milano 1980.

* S. Maxia, ''Svevo e la prosa del Novecento'', Laterza, Roma-Bari 1984.

[[Kategorie:Úmrtí 1928]]