|
'''Hegemonie''' (z řeckého slova[[Řečtina|řec.]] ''hegemon'' =– vládce„vládce“) je proces působení mocenských praktik, kterými vládnoucí skupiny ve společnosti udržují [[status quo]], a to za pomoci budování preventivního souhlasu společensky podřízených skupin se společenským řádem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Irena.
| jméno = Reifová,
| strany = 73
| isbn = 8071789267
}}</ref> Lze ji též popsat jako uspořádání sil skupin způsobem, kdy jedna skupina – ať už přímo, či nepřímo – vládne ostatním bez potřeby použití hrubé síly.
}}</ref>
Též ji lze popsat jako uspořádání sil skupin, kdy jedna vládne (ať už přímo či nepřímo) ostatním bez potřeby použití hrubé síly. Vládnoucí [[Sociální skupina|skupina]] či [[jedinec]] se nazývá hegemon. Pojem ve 20. století rozšířil marxistický filozof [[Antonio Gramsci]].
== Sociální vědy ==
Ve 20. století se tento pojem hegemonie rozšířil díky práci italského levicového[[Marxismus|marxistického]] [[Filosof|filozofa]] a [[Teoretik|teoretika]] [[Antonio Gramsci|Antonia Gramsciho]],. kterýTen považoval hegemonii za schopnost dominujících tříd reprodukovat sociální a kulturní převahu nejen prostřednictvím násilí, ale též prostřednictví [[Manipulace|manipulativních praktik]] (tzv. [[kulturní hegemonie]]). HegemonieStojí stojípodle u Gramscihoněj na třech pilířích:
* ideový pilíř – vychází z tradice,
* institucionální pilíř zajišťují– je zajišťovaný například církevcírkví, médiamédii či vzdělávacívzdělávacím systém,systémem
* procesuální pilíř – zajišťuje vtažení radikálních, reformních či opozičních hnutí do systému.
Tento Hegemoniefenomén však udle Gramsciho nemá nezvratné trvání,; podřízené sociální skupiny si mohou vytvářet kontra-hegemonní sociální a mocenské formace, a vyzývat tak vládnoucí hegemonii na "ideový„ideový souboj"souboj“.
Gramsciho koncept hegemonie, ovlivnil zejména od [[70. letléta 20. století,|70. ovlivnillet 20. století]] [[Neomarxismus|neomarxistickou]] a kulturální tradici výzkumu kulturních a [[Média|mediálních]] témat v (pozdně)[[Moderní společnost|moderních]] a pozdněmoderních společnostech.
== Příklady ==
Ve [[starověk]]u lze za hegemonii označit [[Peloponéský spolek]], kterému vládla [[Sparta]]; dělo se tak v [[6. století př. n. l.]]
Ve [[20. století]] byla [[studená válka]] také ukázkou boje o světového hegemona [[studená válka]], kdy o tuto roli bojovalymezi sebou soupeřily [[Spojené státy americké|Spojené státy]] na jedné straně a [[Sovětský svaz]] na straně druhé. Společenství, která tyto země vytvořily, například ([[Severoatlantická aliance|NATO]], [[EHS]] (Evropské hospodařské společenství, pozdějikteré měla následovatpřed EU,změnou jenžeekonomických sezájmů ekonomickéna zájmy změnilypolitické vnásledovat politické[[EU]]), [[Varšavská smlouva]], či [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]]), ve velkém hegemonii připomínala (např. [[Sovětský svaz|SSSR]] vůči zemím tzv. „[[Východní blok|socialistického tábora]]“). Po rozpadu Sovětského svazu jako jediná velmoc zůstaly [[Spojené státy americké|USA]];, jejichjejichž vliv neoslábl, a naopak narostl. Proto jsou někdy převážně [[antiamerikanismus|antiamerikanisty]] právě ony označovány za hegemona celého [[svět]]a, tato tvrzení propagují hlavně [[antiamerikanismus|antiamerikanisté]].
Současný příklad hegemonie je vláda [[buržoazie]] a [[Kapitalismus|kapitalistický systém (režim)]]. Šíření prvků hegemonie, čilitzv. zachování[[mediální statutu quomanipulace]], se děje též skrze [[masová média]].
=== Média jako nostilé hegemonie a idelogie ===
[[Tisk]] je dle Gramsciho nositelem manipulativních sdělení, které ovladají masy. Takto se: udržuje status quo a občanům se dává vědět, jakco je tosprávné, správněco není a pročže je dobré se proti současnému systému nebouřit, jelikož poskytuje řadu výhod.
Teprve Althausser však plně poukázal na to, že média jsou nositeli hegemonie a idejí s ní spjatými. Poukázal na toVysvětlil, že společenské instituce, jako jsou školy, média, náboženství a dalšíaj., jsou tzv. ideologickým státním aparátem, zatímco armáda, policie, byrokracie a další jsou státním represivním aparátem. Přes ně je tedy udržován souhlas s hegemonií.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Irena.
| jméno = Reifová,
=== Hegemonismus ===
JdeHegemonismus oje „dominancipojem označující [[Dominance (psychologie)|dominanci]] nad skupinou lidí, jiným národem nebo skupinou národů, která je zdůvodňována kulturní nebo civilizační nadřazeností dominujícího subjektu (národa, státu)“.<ref name="Kubát">Kubát 2004: 17</ref> Zároveň může být hegemonismus vnímán jako „protiakceprotiakce s cílem odvrátit reálné nebo domnělé nebezpečí“nebezpečí.<ref name="Kubát" /> PojemToto hegemonismusoznačení je tedy spojenspojeno s mezinárodní politikou, a proto je jeho časté používání k označení typu nedemokratické vlády je nesprávný, ačkoliv často (chybně) používanýchybné.
=== Hegemonie v beletrii ===
[[Termín]] hegemonie je použit v [[science- fiction]] knize amerického spisovatele [[Dan Simmons|Dana Simmonse]] [[Kantos Hyperionu|''Hyperion'']],'':'' ''Hegemonie člověka''. Tam označuje [[federace|federativní]] společenství asi sto padesáti [[planeta|planet]].
Taktéž Vv románech [[Orson Scott Card|Orsona Scotta Carda]] o Enderovi se objevuje termín Hegemon, kde jde o označení voleného vládce světa., jenž Spoluspolu s [[polémarchos|Polemarchem]] a [[stratég|Stratégem]] tvoří mocenský [[triumvirát]].
== Reference ==
|
