Alžběta Bavorská: Porovnání verzí

Na počátku manželství měl císařský pár na programu společné cesty po zemích monarchie. Od 60. let 19. století cestovala Alžběta s oblibou sama (císař se ani nemohl připojit z pracovních důvodů). Tuto vášeň objevila po těžké bronchitidě, kdy ji lékaři doporučili pobyt v jižních krajích. V pozdějších letech se císař snažil strávit na konci zimy dva nebo tři týdny společně se svou chotí na Riviéře. Roku 1856 cestovali ještě společně do Korutan do městečka [[Klagenfurt am Wörthersee|Klagenfurtu]]u, přes [[Semmering]], [[Mürzzuschlag]]. Na každé zastávce byl pár vítán jásajícím obyvatelstvem. V Klagenfurtu navštívili hrad, divadelní představení a cestovali dál do Villachu[[Villach]]u, kde se ubytovali na zámku. Vystoupili také k nejvyššímu vrcholu Rakouska Grossglockneru[[Grossglockner]]u. Císař vystoupil na Vysoké Sedlo (2 536 m n. m.), které se teď jmenuje Návrší Františka Josefa, císařovna, která byla pár měsíců po porodu, zůstala na Laretterské plošině (2 127 m n. m.), která se teď jmenuje Alžbětino odpočívadlo. 17. listopadu téhož roku odcestoval pár do Itálie. Pobyt znamenal nepříjemný zlom v doposud klidném životě mladé císařovny, poprvé stála čelem italské antipatii vůči rakouské dynastii. Na představení v [[Teatro La Fenice]] musel pár strpět urážku v podobě poloprázdného divadla.

O čtyři roky později poprvé cestovala sama na delší dovolenou kvůli své nemoci na [[Madeira (ostrov)|Madeiru]]. Doprovázel ji zde mimořádně krásný hrabě Imre Hunyady jako čestný kavalír. O mnoho let později mu věnovala císařovna dvě sloky v básni ''Kabinet'', v nichž se všichni její ctitelé vyskytují v oslím vzezření. Po pobytu na Madeiře Hunyady vypověděl služby u rakouského dvora, údajně za nevyjasněných okolností. Po pobytu na Madeiře navštívila Císařovna [[Sevilla|Sevillu]], [[Gibraltar]] a [[Mallorca|Mallorcu]] a dojela až na [[Korfu]]. Koncem května se vrátila na [[Laxenburg]], po půlroční nepřítomnosti viděla své děti (arcivévodkyně Gisela tehdy čtyřletá a korunní princ Rudolf jedenapůlletý).

Již po měsíci odjela znovu na Korfu, kde začala budovat zámek věnovaný Achillovi. "To je umírající [[Achilles]], pravila císařovna, jemuž jsem zasvětila svůj palác, protože pro mě ztělesňuje řeckou duši a krásu krajiny i lidí. Miluji ho, protože měl tak rychlé nohy. Byl silný a vzpurný, pohrdal všemi králi a tradicemi a lidskou masu považoval za nicotnou, dobrou leda k tomu, aby ji smrt zkosila jako stébla trávy. Pouze svou vůli považoval za svatou a žil jen pro své sny, jeho smutek měl pro něj větší cenu než celý jeho život." /Christomanos- řecký učitel císařovny, str.107).

Říjen 1861 strávila císařovna v hotelu v Benátkách. Červen v lázních ve Švýcarsku. Kůru zde opakovala roku 1863, 1864 a 1865. Od roku 1866 začaly časté cesty do Uher, které znamenaly její vášeň pro tuto zem. V květnu 1867 strávila jako host na zámku [[Tokay]] u [[Gyula Andrássy starší|Gyuly hraběte Adrássyho]], jehož manželka nebyla přítomna, což později dalo podnět k mnoha dohadům. Dvě sloky v básni ''Kabinet'' mu věnovala Alžběta, týkají se jejich vřelého přátelství. Přisuzuje se mu i otcovství posledního dítěte Marie Valerie, která se narodila jako jediná v Uhrách. 15.–23. srpna 1867 se v Salzburku setkaly oba (francouzský a rakouský) císařské páry. Během tohoto pobytu proběhla i slavná soutěž měření lýtek.

V červenci 1874 odcestovala císařovna poprvé do Anglie, kde navštívila anglickou [[Viktorie (britská královna)|královnu Viktorii]] na zámku [[Osborne House|Osborne]] (vděčila ji za vypůjčení britské královské jachty), navštívila i ústav pro choromyslné a zúčastnila se loveckých akcí. Po delším pobytu ve Vídni a Bad Ischlu prožila léto roku 1875 ve Francii. Při příležitosti pohřbu Franze Deáka navštívila 28. ledna 1876 Uhry. V březnu 1876 odcestovala na jezdecké hony do Anglie, také v červenci 1877 s doprovodem neteře hraběnky Marie Wallersee. K velkým obdivovatelům patřil Kníže Eduard z Walesu, pozdější král [[Eduard VII.]] (Alžběta napsala k příležitosti soukromého setkání úsměvnou báseň ''There is somebody coming upstairs''). V březnu sem jela se svým synem Rudolfem. Na přelomu března 1879 to sem táhlo Alžbětu kvůli možnosti zúčastnit se ještě nebezpečnějších honů v Irsku. V dubnu odjela do Vídně, aby oslavila stříbrnou svatbu. V dubnu 1883 navštívila lázně [[Baden-Baden]]. Pro stupňující se revmatické potíže podnikla cestu v březnu 1884 do Wiesbadenu[[Wiesbaden]]u, aby se svěřila do rukou doktora Metzgera. Když začala být na jeho masážních kůrách Alžběta závislá, přesídlil do [[Amsterdam|Amsterodamu]], kam ho císařovna následovala. Císař František Josef její nadšení pro tohoto lékaře nesdílel a varoval ji, že ji používá jako vývěsní štít pro svou praxi. Navíc si i sama císařovna stěžovala v dopise na jeho hrubé metody. Patřilo ale k rysům Alžběty, že hrubé zacházení – spíše než mírnost a shovívavost manžela- – snášela bez velkého odporu. „Lankraběnka Fürstenbergová na jedné z cest, byla udivena, když viděla, jak se její paní dá ovlivnit neotesaným doktorem a poslušně dbá jeho rad (což u ní žádný lékař ještě nedocílil) a dokonce si od něho nechá do očí líbit, že je zestárlá a vrásčitá a že za dva roky z ní bude stařena, pokud si neuspořádá život jinak“. Když císařovna léčbě Metzgera unikla, upadla znovu do starého způsobu života s hladověním a cestováním.

V říjnu 1884 se císařovna v Budapešti setkala se spřízněnou duší, veršující královnou [[Alžběta zu Wied|Alžbětou Rumunskou]], která pod pseudonymem Carmen Sylva publikovala pohádky a pověsti.

Říjen 1885 trávila Alžběta měsíc na palubě jachty Murammare. Léto 1886 střídala lázně kvůli bolesti nohou, podzim strávila na zámku [[Gödöllö]], zimu ve Vídni, jaro 1887 na jihu Uher potkala opět rumunskou královnu. Rumunský zámek [[Peleš]] byl jako první v Evropě elektrifikován (u příležitosti návštěvy příznivce korunního prince Rudolfa a korunní princezny Štefanie). Léto strávila v lázních v [[Norfolk (anglické hrabství)|Norfolku]], v Hamburku[[Hamburk]]u se setkala se sestrou Heina, podzim v Řecku. V dalších letech cestovala v intervalech do stejných míst.

V roce1896roce 1896 přerušila cestu kvůli miléniu milovaného uherského království. 7. září 1898 se konalo její poslední velké mytí vlasů a 9. září se přesunula do Ženevy, kde rukou vraha skončil její neklidný život.