Josef Hráský: Porovnání verzí

Narodil se v rodině venkovského učitele. Střední školu absolvoval v [[Náchod]]ě. V letech [[1924]]–[[1928]] studovalvystudoval na filozofické fakultě Karlovy univerzitě v Praze obory [[historie]] a [[zeměpis]]. Studium roku 1929 zakončil doktorátem, s disertační prací na téma ''Nové Město nad Metují v letech 1501-1634''<ref>František Holec, v předmluvě knížky Josefa Hráského ''Zlatníci pražského baroka'', UPM Praha 1987, s.3-4-</ref>. O tři roky později v době let [[1931]]–[[1934]] absolvoval kurs na [[Státní archivní škola|Státní archivní škole]].<ref>{{Citace monografie

Od roku 1931 zároveň pracoval v [[Ústřední archiv ministerstva vnitra|Ústředním archivu ministerstva vnitra]], kde setrval až do roku [[1951]]. V roce [[1937]] se stal vrchním komisařem archivní a knihovní služby a vedoucím konzervace archiválií, následně v roce [[1942]] pak odborovým radou. V období [[1946]]–[[1950]] působil na Státní archivní škole. O rok dříve se rovněž stal členem archivní komise při [[Ministerstvo školství a osvěty|Ministerstvu školství a osvěty]]. V období nacistické okupace byl pronásledován kvůli své židovské manželce sMartě, židovskýmrozené původem,Pickové (*1913). následněNásledně byl tři roky (1942–1945) umístěn v kárném a koncentračním táboře, tehdy se spřátelil s archivářem [[František Holec|Františkem Holcem]]. V roce 1951 byl propuštěn ze zaměstnání z důvodu emigrace svého bratra. Poté pracoval devět let jako dělník v podniku [[Meopta]] v [[Modřany|Praze-Modřanech]]. Zároveň se stal badatelem Archivu hlavního města Prahy, nashromáždil velké množství excerpt. V roce [[1960]] získal práci ve [[Židovské muzeum v Praze|Státním židovském muzeu]], kde setrval do roku [[1971]].