Wikipedie

Slovanská mytologie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m oprava odkazu na rozcestník
odstranění šabony na sloučení, nový úvod, nová sekce zakl. mýty, různé úpravy
Řádek 1:
{{Sloučit|Slovanské náboženství|sem}}
[[Soubor: Morana & Vesna.jpg|250px|right|thumb|[[Morana]] a [[Vesna]] v moderním podání]]
[[Slovanská mytologie]] je soubor [[Slovanské pohanství|předkřesťanských slovanských]] představ a příběhů o [[Kosmogonie|stvoření]] a [[náboženská kosmologie|přirozenosti světa]], [[Božstvo|bozích]], [[Démon|démonech]] a [[Hrdina|hrdinech]]. Je součástí [[Slovanské pohanství|slovanského předkřesťanského náboženství]] a sdílí mnohé společné rysy s ostatními [[Praindoevropské náboženství|indoevropskými mytologiemi]], například významné postavení [[Seznam hromovládců|hromovládného boha]]. Některé z jejích prvků se zachovaly ve slovanském [[Lidová kultura|lidové tradici]], společně s prvky [[Křesťanství|křesťanskými]] a neslovanskými, a zároveň je významnou součástí [[rodnověří]] – slovanské [[Novopohanství|novopohanské]] tradice.
'''Slovanská mytologie''' je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích vlastních [[slovanské pohanství|pohanským Slovanům]]. Vychází z [[proto-indoevropské náboženství|proto-indoevropské mytologie]] a nejblíže má k [[baltská mytologie|mytologii Baltů]]. Kromě [[indoevropané|indoevropského]] dědictví na ni měly vliv také představy [[Eurasie|eurasijské]], například [[Ugrofinové|ugrofinské]]. Je zachována pouze ve zlomcích a na rozdíl od [[řecká mytologie|mytologie řecké]] či [[severská mytologie|severské]] se nezachovala autentická verze žádného z [[mýtus|mýtů]]. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv [[křesťanství|křesťanských]] autorů brojících proti přežívajícímu [[pohanství]], [[kronika|kronikářů]], [[folklór]]u, [[lingvistika|lingvistiky]] a [[komparativní mytologie]].
 
Stav poznání slovanské mytologie je velké míře limitován vzácností a torzovitostí dobových písemných pramenů o ní. Autentické slovanské [[Mýtus|mýty]] prakticky nejsou zachovány a na její podobu se usuzuje kromě historických pramenů především z [[komparativní mytologie]], [[Lingvistika|lingvistiky]], [[Archeologie|archeologie]] a pozdního [[Folklór|folklóru]].
== Prameny ==
[[Soubor: New granite sculpture of Radegast.jpg|250px|right|thumb|Socha [[Radegast]]a, boha slunce, války a hojnosti v [[Beskydy|Beskydech]]]]
 
== Studium ==
Písemné zprávy o slovanském pohanství jsou torzovité a reagují především na přežívající kulty, navíc jsou limitovány přebíráním informací ze starších textů. Často vidí původ slovanského pohanství v antickém náboženství nebo přichází s teorií [[euhemerismus|euhemerismu]], tedy že bohové byli původně významnými lidmi. V západoslovanském a jihoslovanském prostředí s výjimkou [[Polsko|Polska]] a [[polabští Slované|polabských kmenů]] nejsou známa ani jména bohů, ačkoliv prameny se často zmiňují o lidových zvycích i [[modloslužba|idolatrii]]. Do psané historie tyto oblasti totiž významněji vstoupily až s oficiální [[christianizace|christianizací]].
[[Soubor: New granite sculpture of Radegast.jpg|250px|right|thumb|Socha [[Radegast|Radegasta]] z 20. století na [[Beskydy|beskydském]] vrchu [[Radhošť]]]]
{{Viz též|Studium slovanské mytologie a náboženství}}
 
Písemné prameny o slovanské mytologii jsou velmi chudé, jak co do množství tak co do obsahu. Veškeré prameny, s výjimkou několika z [[Arabové|arabského]] prostředí, také pochází od [[Křesťanství|křesťanských]] autorů a jsou zatíženy jejich vírou a znalostí [[antické náboženství|antického náboženství]]. Mnoho pramenů je také dílem autorů, kteří neuměli slovanský jazyk.<ref>{{Citace monografie
=== Homiletická tvorba ===
| příjmení = Máchal
| jméno = Jan
| odkaz na autora = Jan Hanuš Máchal
| titul = Bájesloví slovanské
| vydavatel = Votobia
| místo = Olomouc
| rok = 1995
| strany = 3
| isbn = 80-85619-19-9
}}</ref> Dalším problémem je že až na výjimky prameny pochází až z doby [[christianizace]] či doby těsně předcházející nebo následující. V té době už byly náboženské a mytologické představy [[Slované|Slovanů]] diferencovány a tak nelze tyto zprávy vztáhnout na celé slovanské náboženství. Ve [[Východní Slované|východoslovanském]] prostředí je hlavním pramenem [[Pověst dávných let]] z 12. století a různá díla církevní literatury, především [[kázání]], pro mytologii [[Polabští Slované|Polabských Slovanů]] zase různé kroniky křesťanských autorů z 11. a 12. století, například [[Dětmar z Merseburku|Dětmara z Merseburku]] nebo [[Helmold z Bosau|Helmolda z Bosau]].
 
Akademický zájem o slovanskou mytologii se počal rozvíjet především s nástupem [[Romantismus|romantismu]] na počátku 19. století v rámci takzvané [[Mytologická škola|mytologické školy]] vycházející z díla [[Bratři Grimmové|bratří Grimmů]]. Od poloviny 19. století počal nastupovat do této oblasti [[Pozitivismus|pozitivistický]] přístup vymezující se proti spekulativním hypotézám a nekritické čerpání z pozdní lidové kultury. Od poloviny 20. století byla tato oblast zájmu silně ovlivněna [[Archeologie|archeologickými]] poznatky a srovnávací mytologií založenou na [[Trojfunkční hypotéza|trojfunkční hypotéze]].
Do této kategorie náleží kázání (zvaná ''Slova'') obsahující kritiku pohanství, které přes úsilí církve a státu přežívalo mezi obyvatelstvem. Často vychází z [[Byzantská říše|byzantských]] vzorů přepracovaných pro [[Rusko|ruské]] poměry a jejich tvorba pokračovala až do [[raný novověk|raného novověku]]. Ve Slovech jsou často vyjmenováváni pohanští bohové, ovšem bez bližších informací a není jasné, zda byla v době psaní textu skutečně uctívána nebo jsou přejata ze staršího textu či přímo vymyšlena.<ref>TÉRA, Michal, ''Perun - bůh hromovládce'', Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 18</ref> V českém prostředí je tato kategorie představována například [[Opatovický homiliář|Homiliářem Opatovickým]].
 
=== Kroniky ===
 
Staroruské kroniky, vycházející především z kyjevské tradice, jsou v raně středověké Evropě svým rozsahem a množstvím výjimečné a patří mezi ně především [[Něstor|Povest vremenných let]] a [[Novgorodský letopis]] z [[12. století]]. Informace o pohanských božstvech obsahují také byzantsko-kyjevské smlouvy z [[10. století]] a novověké kroniky jako je [[Hustýnský letopis]] který interpretuje slovanské pohanství analogicky k antickému.
 
Ve větší míře se o pohanských božstvech zmiňují kroniky týkající se Polabských Slovanů. Patří mezi ně především zprávy [[Merseburg|merseburského]] biskupa [[Dětmar z Merseburku|Dětmara]], [[Helmolda]] a [[Saxo Grammaticus|Saxa Grammatica]] z 10. až 12. století. Polské kroniky chápou slovanské pohanství jako zkomolení antického a patří mezi ně kronika [[Jan Długosz|Jana Długosze]] a [[Matěj z Miechova|Matěje z Miechova]] z [[15. století]] a kronika [[Matěj Stryjkowský|Matěje Stryjkowského]] ze sklonku [[16. století]]. [[Kosmas]] používá pro bohy pohanských Čechů antická jména, ta však nemusí{{Zdroj?}} s funkcí skutečně ctěných bohů mít nic společného.
 
{{Citát|Obětujte tedy svým bohům osla, aby se jich ochrana u vás octla. Tuto oběť káže učiniti nejvyšší bůh Jupiter i Mars sám a jeho sestra Bellona, též Cereřin zeť…|Kosmas}}
 
=== Epická tvorba ===
 
Slovanské [[epos]]y bezesporu alespoň zčásti vycházejí z archaické tradice, mytologické prvky lze spatřit především v [[bylina (pověst)|bylinách]] o [[Ilja Muromec|Iljovi Muromci]]. Sporé zmínky obsahuje [[Slovo o pluku Igorově]], který je však podle některých badatelů podvrh.<ref>http://www.dejiny.nln.cz/archiv/05-2003/d1-52003.html</ref> Jihoslovanská epika je na specificky slovanské mýtické motivy chudá, její hrdinové jsou typicky eurasijští.
 
=== Ostatní tvorba ===
 
Mezi další písemné prameny ke studiu slovanské mytologie patří [[legenda|legendy]], různé [[apokryf]]y nebo ruská redakce [[Bulharsko|bulharského]] překladu [[Alexandreida|Alexandreidy]]. Některé informace obsahují také zprávy [[Arabové|arabských]] cestovatelů jako byl [[Ibn Fadlán]]a a [[Abú al-Hasan 'Alí al-Mas'údí|al-Masúdí]] nebo byzantského historika [[Prokopios z Kaisareie|Prokopia z Kaisareie]]. Mýtické rysy také vykazují pověsti o vzniku [[Kosmova kronika česká|českého]] a [[Kronika polska|polského]] státu.
 
=== Folklór ===
 
Folklór, písemně zaznamenaný [[etnografie|etnografy]] v [[19. století|19.]] a [[20. století]], je nejrozsáhlejším pramenem ke studiu slovanské mytologie. Vztahují se většinou na představy týkající se nižších bytostí a [[magie]]. Dříve však byl mnohými badateli folklór jako pramen odmítán, a to kvůli časové vzdálenosti mezi původním pohanstvím a lidovou vírou a zvyky. Některé prvky lidové kultury jsou však velmi archaické.
 
Mezi folklórní prameny vhodné k studiu slovanské mytologie patří například ''byličky'', ruská lidová vyprávění o nadpřirozených bytostech jako jsou [[rusalka|rusalky]] či [[lešij]]ové. Mýtické motivy obsahují také čistě fiktivní vyprávění zvané ''skazky'', především ty, které jsou nazývány „zázračnými“ či „čarodějnými“ (''volšebnaja skazka''). Nacházejí se také v zaklínadlech a zaříkadlech, [[píseň|písních]], [[pohádka|pohádkách]], na tradičních [[výšivka|výšivkách]] a řezbách a v rodinných a sezónních [[rituál]]ech.
 
== Výzkum ==
 
Zájem o slovanskou mytologii se objevil v raném novověku, když už bylo pohanství až na relikty vymýceno. Jednalo se především o kronikářskou tvorbu, jakou byla německá Kronika Konráda Bothona z roku [[1492]], Kronika česká [[Václav Hájek z Libočan|Václava Hájka z Libočan]] z roku [[1541]] nebo [[Gustinský letopis]] z [[17. století]]. Tato díla však mísí staré prameny s autorskou [[Literární fikce|fikcí]], díky čemuž v tomto směru ztrácejí vědeckou hodnotu.<ref>VÁŇA, Zdeněk, ''Svět slovanských bohů a démonů'', Panorama, Praha 1990, ISBN 80-7038-187-6 s. 19</ref>
V druhé polovině [[19. století]] a na počátku [[20. století|20.]] výzkum dále rozvíjel ruský zastánce [[mytologická škola|mytologické školy]] [[Alexandr Afanasjev]], francouzský [[slavistika|slavista]] [[Louis Léger]] nebo polský slavista [[Aleksander Brückner]], který k tématu přistupoval až příliš skepticky. Na začátku 20. století přispěli k bádání srovnávací lingvisté [[Roman Jakobson]], [[Václav Machek (jazykovědec)|Václav Machek]], Maks Fasmer a v tomto také český [[archeologie|archeolog]] [[Lubor Niederle]]. V druhé polovině na výzkum navázali především ruští badatelé, [[Boris Rybakov]], [[Vjačeslav Vševolodovič Ivanov|Vjačeslav Ivanov]] a [[Vladimir Toporov]].
 
=== České země ===
 
Kritický přístup k tématu poprvé vznesl [[Josef Dobrovský]] a na něj navázal [[Pavel Josef Šafařík|Pavel Šafařík]] v roce [[1836]] svým dílem Slovanské starožitnosti a také [[Ján Kollár]]. Nekritický přístup zachovával například [[Ignác Jan Hanuš|Ignác Hanuš]] ovlivněný mytologickou školou se svým dílem Bájeslovný kalendář z roku [[1860]]. Na konci 19. století vznikají skutečná kritická díla díky badatelům jako [[Čeněk Zíbrt]] a [[Jan Hanuš Máchal]].
 
Na počátku 20. století přispěl [[pozitivismus|pozitivistický]] archeolog Lubor Niederle, nekritický [[Josef Růžička (mytolog)|Josef Růžička]] a v roce [[1947]] [[Záviš Kalandra]] se svým dvojdílným dílem České pohanství, kde se pokusil identifikovat postavy Kosmovy kroniky jako historizovaná božstva. V současnosti Kalandru přehodnotil historik [[Dušan Třeštík]] svým dílem Mýty kmene Čechů a v duchu trojfukční ideologie problém zpracoval [[Zdeněk Váňa (archeolog)]].
 
== Mytologické představy ==
Řádek 76 ⟶ 52:
 
Podsvětí zvané ''nav'', někdy ležící za mořem, je chápáno jako klidné a vlhké místo. Vládl mu nejspíš [[Veles]]. Jakožto [[ráj]] bývá někdy označován jako [[Irij]] nebo ztotožňován s ostrovem [[Bujan]]. V pohádkách se často Onen svět vyskytuje spíš jako říše přízračných bytostí než mrtvých duší. Bývá také nazýváno „Třikrát desáté království“, které leží za hranicemi lidského světa. Cesta hrdiny do něj se většinou neobjede bez průvodce, který může být třeba [[čarodějnictví|čarodějnice]], [[kůň]] či [[Ptáci|pták]], případně bez pomoci kouzelného předmětu. Tento motiv může být ovlivněn [[Sibiř|sibiřským]] [[šamanismus|šamanismem]] a průvodce pak má funkci [[psychopomp]]a.<ref>WARNEROVÁ, Elizabeth, ''Ruské mýty'', Levné knihy KMa, Praha 2006, ISBN 80-7309-359-6, s. 55</ref>
 
=== Zakladatelské mýty ===
 
Ve slovanském prostředí lze nalézt celou řadu pověstí o počátcích kmenů či [[Dynastie|dynastií]], které vykazují rysy mýtu. Byly zaznamenány středověkými křesťanskými kronikáři, jejichž dílo bylo ovlivněno biblickými a antickými motivy, přesto se v nich objevuje řada prvků které vychází z předkřesťanských tradic. Ve své původní formě mohly mít podobu [[Epos|eposu]], jako například [[Slovo o pluku Igorově]], ruské [[Bylina (pověst)|byliny]] a jihoslovanské junácké písně.
 
V českém prostředí představuje zakladatelský mýtus příběh zaznamenaný [[Kosmas|Kosmou]] ve 12. století o příchodu bezejmenného lidu k hoře [[Říp]], který si zvolí po svém vůdci [[Praotec Čech|Čechovi]] jméno [[Češi|Čechové]]. Následuje vyprávění o soudci [[Krok (vojvoda)|Krokovi]] a jeho dcerách [[Kazi]], [[Teta (mytologie)|Tetce]] a [[Libuše (kněžna)|Libuši]], z nichž poslední jmenovaná zdědí po svém otci soudcovskou funkci a nakonec si bere za manželka oráče [[Přemysl Oráč|Přemysla]], s kterým zakládá [[Přemyslovci|přemyslovskou dynastii]]. Příběh o bezejmenné panně hadačce, která si bere Přemysla, už je však zaznamenán z [[Kristiánova legenda|Kristiánově legendě]] z konce 10. století. V Kosmově díle se objevuje ještě epizoda o [[Dívčí válka (pověst)|Dívčí válce]], [[Lucká válka|Lucké válce]] a [[Seznam mytických postav české historie|seznam legendárních přemyslovských knížat]]. Tyto pověsti byly dále přepracovávány a doplňovány v dalších dílech, především [[Dalimilova kronika|Dalimilově kronice]], [[Hájkova kronika|Hájkově kronice]] a [[Staré pověsti české|Starých pověstech českých]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Váňa
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Váňa (archeolog)
| titul = Svět slovanských bohů a démonů
| vydavatel = Panorama
| místo = Praha
| rok = 1990
| strany = 250-255
| isbn = 80-7038-187-6
}}</ref>
 
V Polsku existuje o počátcích polského národa a dynastie více verzí. Legendární praotec [[Kníže Lech|Lech]] se objevuje až v [[Kronika velkopolská|Kronice velkopolské]] z 13. a 14. století. Kronika [[Wincenty Kadłubek|Vincenta Kadlubka]] z 13. století vypráví o [[Krak (kníže)|Krakovi]], [[drakobijce|drakobijci]] zakladateli [[Krakov|Krakova]], jeho stejnojmenném synovi a dceři [[Wanda (krakovská)|Wandě]]. Až poté uvádí knížete [[Popel (mytologie)|Popela]], uváděného již [[Gallus Anonymus|Kronikou Galla Anonym]]a z 12. století, po jehož smrti nastoupil na trůn [[Siemomysł|Zemomysl]], syn oráče [[Piast|Piasta]] a zakladatel dynastie [[Piastovci|Piastovců]]. Přestože tyto příběhy obsahují některé mytické motivy, například oráče – zakladatel dynastie jako v českých pověstech, mají spíše podobu dvorské pověsti ovlivněné cizími prvky.<ref name="Váňa257">{{Citace monografie
| příjmení = Váňa
| jméno = Zdeněk
| odkaz na autora = Zdeněk Váňa (archeolog)
| titul = Svět slovanských bohů a démonů
| vydavatel = Panorama
| místo = Praha
| rok = 1990
| strany = 257
| isbn = 80-7038-187-6
}}</ref>
 
Již ze 7. století je doložena ruská pověst o založení [[Kyjev|Kyjeva]] třemi bratry jménem Kyj, Šček a Choriv, společně s jejich sestrou Lybeď´.<ref name="Váňa257"/> Podle [[Jaan Puhvel|Jaana Puhvela]] jsou mytickým eposem také dějiny [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]] až do roku 988, a postavy jako [[Rurik]], [[Oleg]], [[kníže Igor|Igor]] a [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslav]] nejsou historické.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Puhvel
| jméno = Jaan
| odkaz na autora = Jaan Puhvel
| titul = Srovnávací mytologie
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 1997
| strany = 274
| isbn = 80-7106-177-8
}}</ref>
 
=== Mýtické bytosti ===
 
{{Viz též|SeznamSlovanští slovanských mýtických bytostídémoni}}
Kromě bohů znali pohanští Slované i celou řadu nižších bytostí, nazývány byly většinou slovem [[běs]] či ''div'', které souvisí s indickým [[déva]].<ref name="Slovanske_pohanstvi-21">{{Citace elektronické monografie
| titul = Jiří Atweri, Slovanské pohanství dnes, Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce, Magisterská diplomová práce, 2007, s. 21
Řádek 155 ⟶ 171:
=== Prototeismus ===
 
Polský historik [[Henryk Łowmiański]] vyslovil teorii o slovanském [[prototeismus|prototeismu]], tedy že Slované znali pouze jedno božstvo, a to nebeské, u západních Slovanů nazývané Svarog, u východních, kde byly akcentovány hromovládné aspekty, zvané Perun. Podle této teorie se až od 6. století rozvíjel slovanský panteon, [[hypostáze]] nejvyššího boha začali být považováni za samostatná božstva a také byly zbožštěny nižší démonické bytosti. Až poté se ze Svaroga stal unavený nebeský [[deus otiosus]].
 
Tato teorie se opírá o zprávu Prokopia pocházející z 6. století ve které se uvádí „Věří, že je jediný bůh, tvůrce hromu, a jediný pán všech věcí, a obětují mu býky a jiná zvířata všeho druhu.“<ref>TÉRA, Michal, ''Perun - bůh hromovládce'', Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 65</ref> Tato teorie však odporuje tomu, že [[Polyteismus|polytheismus]] a trojfunkční struktura existoval už v době indoevropské jednoty, tvrzení Prokopia tedy nejspíš je křesťanskou či řeckou interpretací skutečnosti nebo může být způsobené akcentem na válečného boha u Slovanů, se kterými se setkal.<ref>TÉRA, Michal, ''Perun - bůh hromovládce'', Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2009, ISBN 978-80-86818-82-5, s. 66</ref>
 
== Související článkyOdkazy ==
* [[Slovanské pohanství]]
 
=== LiteraturaReference ===
<references />
 
=== Literatura ===
 
* MÁCHAL, Jan, ''Bájesloví slovanské, Votobia'', Olomouc, 1995, ISBN 80-85866-91-9
Řádek 170 ⟶ 188:
* VÁŇA, Zdeněk, ''Svět slovanských bohů a démonů'', Panorama, Praha 1990, ISBN 80-7038-187-6
 
=== Související články ===
== Reference ==
* [[Slovanské pohanství]]
<references />
 
* {{Commonscat|Slavic mythology}}
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
 
{{Slovanská mytologie}}
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovanská_mytologie“