Vajnory: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m (GR) File renamed: File:Vajnory 4.JPG → File:Church of Virgin Mary of Sorrows, Vajnory, Bratislava.jpg File renaming criterion #2: To change from a meaningless or ambiguous name to a name that descri… |
m oprava odkazu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 45:
'''Vajnory''' (jiné názvy: '''Bratislava - Vajnory, Městská část Vajnory, Bratislava - městská část Vajnory''') jsou městská část [[Bratislava|Bratislavy]].
Rozkládají se na úpatí [[Malé Karpaty|Malých Karpat]] v nadmořské výšce 130-133 metrů nad mořem. S rozlohou 13,5 kilometrů čtverečních a s více než 5 000 obyvateli patří mezi menší městské části hlavního města [[Slovensko|Slovenska]]. Administrativně patří pod
Řádek 65:
</gallery>
== Dějiny ==
První zprávy o osídlení na území Vajnor jsou z mladší doby železné - laténské, tedy z doby před přibližně 2300 lety. Při výstavbě dálnice archeologové odkryli i slovansko-avarské pohřebiště s deseti kosterními hroby a šesti slovanskými popelnicemi starobylého tvaru. Naleziště se nedochovalo. Původní obec vznikla jako poddanská obec Bratislavského hradu. Její obyvatelé sloužili městu, dodávali na královský dvůr svá kvalitní vína. Nejstarší písemná zpráva je však až z roku [[1237]], kdy již byla rozvinutou vesnicí. Tehdy nesla původní, slovanský název práce resp. Pracant. Od roku 1307, kdy obec vlastnil klášter v rakouském Heiligenkreuz, se začíná používat německý název Weinern, v návaznosti na převažující činnost Vajnorčů - vinohradnictví a vinařství. Toto pojmenování se uchovalo až do současnosti v počeštěné podobě Vajnory. V 16. století vesnici odkoupilo město, aby se tak po čtyřech stoletích Vajnory vrátilo do vlastnictví svého zakladatele. Změna přišla se zrušením poddanství, když se v roce [[1851]] staly samostatnou obcí. Městskou částí Bratislavy se Vajnory staly znovu až po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], v roce [[1946]].
Řádek 84:
== Národní kulturní památka Vajnorský lidový dům ==
Vajnorský lidový dům ze začátku 19. století je ukázkou tradiční zástavby dvora typu řadových vesnic. Vertikální dělení stavebních parcel podmiňovalo orientaci domů od ulice k humnům a vinicím, čímž vznikaly dlouhé dvory nebo dlouhé domy.
Stavebním materiálem lidového domu byla zejména nepálená cihla kombinovaná s kamenem a pálenou cihlou. Stěny jsou přibližně 60 - 70 cm silné, mají nápadný strop s hrubým nosným půdním trámem a dřevěné podlahy.
Členění a interiér obytného domu byl přizpůsoben potřebám tehdejší rodiny. Sestával ze tří prostorů - kuchyně s otevřeným ohništěm, kterým se vytápěla i přední pokoj a komora, často přestavěna na zadní pokoj. Hospodářské stavby, jako stáj, maštal a stodola, byly od obytné části domu oddělené prešovnou, kde se nejen lisovaly hrozny, ale i uskladněné dodělané víno.
| |||
