Ego, superego a id: Porovnání verzí

Pojmy '''ego''', '''superego''' a '''id''' jsou v  [[psychoanalýza|psychoanalýze]], tedy psychologické teorii [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]] základní složky [[osobnost]]i člověka.

'''Id''' neboli „ono“ ([[latina|latinsky]] ''to'') je podle teorie osobnosti její nejnižší složkou. Podle [[Sigmund Freud|Freuda]] je u  '''id''' všechno založeno na uspokojování slasti a '''id''' tento rys našeho [[nevědomí]] představuje a zastupuje. Je složkou vrozenou, primární je pro něj dosahování slasti – usilování o  nebo vyhledávání toho, co daného člověka uspokojuje: může jít o  základní podmínky nezbytné pro přežití (čistý vzduch, teplo, jídlo, voda), intenzivní zážitky (sexuální, adrenalinové, spirituální, zábavné) až po potřeby vlastní lidem coby vyšším společenským bytostem (peníze, touha po uznání, [[prestiž]]). Funguje v  oblasti [[podvědomí]] (nevědomí) a to bez výjimky '''iracionálně'''. „Idem v akci“ můžeme označit novorozence.

V moderní psychologii je ''id'' názvem pro vášně, pudy, přání, touhy, [[spontánnost]]… a jeho protivahou je ''ego''. Pokud dojde k  nějakému vážnému narušení ve vývoji osobnosti (s  krátkodobým i dlouhodobým trváním) následkem může být rozpolcení osobnosti na osobnost, kde převažuje ''id'' a osobnost, kde převažuje ego.

V  moderní psychologii{{Doplňte zdroj}} se tímto pojmem označuje nejen ''ego'' podle Freuda, ale i složka, kterou vydělil jako ''superego''. Jde o racionální složku, která se řídí principy svědomí, povinností a sociálních jistot. Její protivahou je stále Id.

Freudovský pojem „ego“ není zcela totožný s  obecným významem slova „já“, které je chápáno jako označení lidské jedinečnosti a odlišnosti od ostatních lidí. Též '''rozpoznání''' a '''vnímání''' osobní identity, vnímané vlastními smysly a pocity.

Řídí se principem dokonalosti: „chce“ být dokonalé z  hlediska společnosti a působí vědomě i nevědomě. Vzniká působením výchovy, neboli okolí, které na nás má vliv a snaží se nás civilizovat do standardů společnosti, ve které vyrůstáme. Prahne po ideálech a nutí osobnost snažit se jich dosáhnout. Je naší zažitou vnitřní morálkou, neboli svědomím.

V  dnešní moderní psychologii se již pojem ''superego'' nepoužívá a nahradilo ho prostě ''ego''{{Fakt/dne|20150215124617}}, které však podle [[Freud]]a existuje také a má vlastní význam.

** Jeho id mu velí na nic se neohlížet, vrhnout se ke kádi s  mlékem a pít, dokud neuhasí žízeň a neřeší, že prodavač asi bude odporovat a dožadovat se toho, aby mu za mléko zaplatil.

** Jeho ego ho uklidňuje v  tom, že z nejhoršího je venku, a radí mu ovládnout se, pokusit se využít své [[sociální inteligence]] a zkusit dát na zažité konvence ve společnosti (jako třeba pomoc bližnímu) – snad pokud vysvětlí, co se mu stalo, je pravděpodobné, že se mu dostane pomoci).

** Jeho superego ho i přes urputnou potřebu okamžitě ukojit žízeň odrazuje vůbec ukázat se před ostatními lidmi v  takto zuboženém stavu – něco takového je pro šáha jeho postavení naprosto nevhodné.