Bezdýmný střelný prach: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Přesměrování na Střelný prach |
Založení stránky (původně to bylo jen přesměrování jinam) značka: článek vzniklý z přesměrování |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Powder Samples.jpg|thumb|250px| Různé druhy bezdýmných prachů]]
'''Bezdýmný střelný prach''' je označení pro skupinu [[Střelivina|střelivin]]. Používá se jako výmetná náplň [[projektil|střely]] v [[Palná zbraň|palných zbraních]]. Jedná se o kategorii do které patří vice používaných druhů střelných prachů. <ref name=StrelivoDRPZ>Caras,J. : Střelivo do ručních palných zbraní, ARS-ARM Praha (1995) , ISBN 80-900833-8-2</ref>
== Používané názvosloví ==
[[Soubor:Cordite Filled Cartridge.JPG|thumb|Výmetný náplň kordit v puškovém náboji [[.303]]]]
Až do poloviny 19. století byl používán do palných zbraní jako výmetná náplň převážně jen černý [[střelný prach]]. Mnoho pramenů uvádí označení střelný prach bez bližší specifikace a ve skutečnosti hovoří o černém střelném prachu. Podle dostupných záznamů byly první palné zbraně byly v Evropě použity ve 14. století. Označení střelný prach bylo několik století synonymem černého střelného prachu a je tak používáno i v mnoha současných pramenech.
Jednou z nevýhod čerhého střelného prachu bylo množstvý dýmu vznikajícího při výstřelu. Ve skutečnosti i dezdýmné střelné prachy produkují při svém hoření dým, ale jeho množství je ve srovnání s původním střelným prachem velmi malé. Označení bezdýmné prachy zdůrazňuje tento rozdíl a je společné pro vice jazyků. Příkladem může být angličtina – smokeless, italština - infume. V němčině je používán výraz rauchschwache, tedy v překladu slabě kouřící.
Analogicky výraz prach neodpovídá úplně skutečnosti. Střelné prachy jsou vyráběny a používány v mnoha různých tvarech zrn, ale i dalších formách. Například kordit je ve formě tyčinek. Forma v jaké je střelivina vyrobena ovlivňuje způsob jejího hoření.
== Historie ==
===Vznik===
Objev bezdýmných prachů se datuje do první poloviny 19. století. Působení kyseliny dusičné na celulózu vzniká nitrocelulóza. Poskytuje vysoký výkon, ale samotná nitrocelulóza hoří příliš rychle. Rakouské dělostřelectvo prováděly pokusy s použitím nitrocelulózy v letech 1855 až 1862, ale práce s nitrocelulózou byla nebezpečná. Docházelo k destrukci hlavní děl.
K pokroku došlo po objevu rozpouštění se v organických rozpouštědlech. Zde začala cesta ke vzniku bezdýmných střelných prachů. Používal se nitroglycerin, coř je spojeno se jménem Alfred Nobel. Později se používal také nitroglycol. Výsledek je méně stabilní, protože se glykol dále odpařuje.
===Chemická stabilita===
Chemická stabilita bezdýmných střelných prachů byl v počátcích závažný problém. Na počátku 20. století došlo k několika neštěstím v důsledku výbuchu střelného prachu. Jedním ze smutných příkladů neštěstí přičítanému na vrub samovolného výbuchu je případ francouzského křižníku Jena (francouzsky Iéna) v roce 1907. <ref name=StrelivoDRPZ/>
Stabilita prachů je ovlivňováno následujícími faktory:
*teplota,
*vlhkost,
*oxidy dusíku,
*kyselé látky,
*vlastní rozkladné produkty,
*sluneční světlo.
Rozklad může vést až k samovznícení.
Pro zvýšení chemické stability se přidávají stabilizátory (regulují chemickou degradaci a samy se spotřebovávají. Např. difenylamin, centralit.
==Regulace hoření==
===Regulace tvarem zrn===
Způsob hoření je závislý na způsobu odhořívání. Mění velikost a tvar zrn, což ovlivní plochu při odhořívání (kuličky, destičky, válečky, trubičky aj.
Degresivní : Velikost okamžitého hořícího povrchu se zmenšuje. Je charakteristické pro zrna se všemi stejnými rozměry. Dochází k nejvyššímu nárůstu tlaku s rychlým poklesem.
Konstatní : Hořící povrch je konstantní. Platí pro zrna v jedním otvorem – tvar trubky. Dosažený tlak je nižší ale dochází k němu později a celkové hoření je delší.
Progresivní: Hořící povrch se během hoření zvětšuje. Za tímto účelem se používají větší víceděrová prachová zrna. Typicky je používáno typicky u dělostřeleckého střeliva.
===Regulace povrchovou úpravou ===
Například flegmatizace prachu roztokem centralinu a jiných. Flegmatizátor působí nejvíce na povrchu a směrem dovnitř zrn jeho koncentrace a tedy i vliv klesá. Tat úprava vede k progresivnímu hoření.
==Vlastnosti==
Tabulka uvádí přibližné základní vlastnosti prachů. <ref name=KrimiBa>
{{citace monografie
| příjmení = Planka
| jméno = Bohumil
| příjmení2 = a kolektiv
| jméno2 =
| titul = Kriminalistická balistika
| místo= Plzeň
| vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk
| rok = 2010
| počet stran = 660
| isbn = 978-80-7380-036-9
| jazyk = česky
}}</ref>
<ref name=StrelivoDRPZ/>
Přesné hodnoty se liší dle konkrétního složení a hrubosti.
{| class="wikitable"
| || Nc || Ng
|-
| Síla (výbuchové teplo) v KJ/kg || 2930-4186 || 2700-5450
|-
| Výbuchová teplota ve °C || 2400 || 3300
|-
| Teplota vzbuchu ve °C|| 200 || 202
|-
| Plyny v dm3/kg
|| 830 || 840
|-
| Detonační rychlost v m/s || 3800 || 5400
|-
|}
==Druhy bezdýmných prachů==
Základní používané druhy prachů jsou:
* Nitrocelulózové (označení Nc)
* Nitroglycerinové (označení Ng)
* Diglykolové (označení Dg)
Nitrocelulózové polokoloidní prachy mají zásadní použití ve střelných zbraních.
===Další druhy prachů===
*Amonný (19. století) - účinnější než černý. Dává méně dýmu
*Pikrátový prach (19. století) jiná náhrada černého prachu.
*Nitraminový, Gudolový (2.světová válka)
Tyto prachy byly vytlačeny nitrocelulózovými prachy
Pyrodex - Střelivina vyvinutá jako náhražka černého prachu pro sřelbu historickými zbraněmi. Přísady zabezpečují efekty původního černého prachu. Výhoda je méně nespálených zbytků a méně koroze.
<ref name=KrimiBa>
{{citace monografie
| příjmení = Planka
| jméno = Bohumil
| příjmení2 = a kolektiv
| jméno2 =
| titul = Kriminalistická balistika
| místo= Plzeň
| vydavatel = Vydavatelství a nakladatelství Pavel Čeněk
| rok = 2010
| počet stran = 660
| isbn = 978-80-7380-036-9
| jazyk = česky
}}</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
=== Externí odkazy ===
[[Kategorie:Explozivní zbraně]]
[[Kategorie:Výbušniny]]
[[Kategorie:Termické procesy]]
| |||