Střelivo: Porovnání verzí

vzdálenosti od střelau. Tyto podmínky platí také pro nemilitární střelaystřely a pskladysklady s municí. Interiér střelaustřely musí být dobře průchozí i za špatnénšpatné viditelnosti

konstruována tak, že tam nesmí být vystavena žtádnážádná část z železa nebo oceli. U vchodu je nějaká forma lobby s kontrolou a šatnou kde si osoby, které

vstupují do pevnosti musejí převlíknout do bezpečnostních komnbinézkombinéz a převléct

a obvykle každá skupina vyžaduje jednu ráži nábojů. Všechny střelaystřely v okolí

protipanceřová munice barevně odděleny aby se přdešlopředešlo jejich záměně a aby se zjednodušila

jejich indetifikaceidentifikace. Zápalky a hilzny jsou umístěny v skladě se s nástroji a

když mají být použity. Náboje menšího kalibru jsou položeny nyna bocích v řadách,

Destruktivní sílu těchto systémů může být obtížné ocenit; aleotzbrojenéale ozbrojené jednotky

jejich použití je také viděno jako psychologický nástroj. Výše uvedenéuvedená explosivaexploziva

zasáhly větší území. ProtipancéřníProtipancéřová munice má tendenci bvýtibýti tvrdá, ostrá a rovná

a často namazaná mazivem.  ProtipěchtníProtipěchotní

energie (KE střely) pro boj s další obrněnou technikou a bojovímybojovými obrněnými

Běžné dělostřelecké zápalky zahrnují schopnost různého bodu odpálení, zpoždění, času a vzdálenosti. Bodové zápalky vybuchnou při kontaktu s cílem. Zpožďovací zápalky jsou navrženy tak, aby proniknulypronikly cílem předtím, než detonují. Časované zápalky, jak jméno napovídá, detonují určitou dobu poté, co jsou vypáleny, aby se dosáhlo detonace v určitém čase poté, co je náboj vypálen. Bezdotykové zápalky obsahují rádiový vysílač aktivovaný po odpálení projektilu, který, když signál odražejícíodrážející se od země dosáhne určité síly, např. 7 m nad zemí, odpálí nálož.

PěchpotaPěchota si munici musí nosit sama, a to v sáčcích, na opascích a v

munice a tím iui její váhu ale při tom zachovat nebonnebo ještě zvýšit její efektivitu.

Ku příkladuKupříkladu sto nábojů munice Martini-Henry vážily 10 liber 10 oz (4,8 kg);

Při příchodu tanků a boje tanku proti tanku muslamusela být také

zavedena nějaká obrana proti tankům pro pěchotu. Ze ztačátkuzačátku, když ještě měly

tanky slabý pancíř, se používaly protitankové pušypušky, které ale nebyly později

používat rakety a jiné střely s hlavicemi, které penetrovbalypenetroobaly pancíř

raketometem, kteráýkterý již není tak nemotorní jako starší typy, a také dokáže

zničit i nejtvrdšejinejtvrději obrněné vozidlo na solidní vzdálenost. Také může mít při

sobě různé nbávnadnénávnadné systémy, které jsouijsou schopny zmást naváděnou střelu nebo

Vzdálenost při námořních soubojích je obvykle dalokodaleko větší než vzdálenost při pozemním souboji. Nicméně, má to i mnoho jiných výjimek. Cíle jsou většinou obecně stroje, ne muži. Námořní munice je proto

optimalizována pro velkou rychlost (k dosažení těchto velkých vzdáleností, k zasáhuzásahu letadla letícího ve velké výšce, a také s možností snížit předsazení, které má být aplikováno pro zasáhnutí vzdáleného pohybujícího se cíle) a zničienízničení uvedených stroje, spíše než k zabíjení. V [[Druhá světová válka|2. světové válce]] se námořní munice také dělí na pevné střelivo a explozivní střelivo. Obojí se používá, jedno k cílenému ničení pancíře a druhé, explosivní, k celkovým škodám na zařízeních.

V roce 2013 byla výroba munice druhou největší spotřebou olova v USA, což představuje více než 60.000 tun spotřebovaných v roce 2012, dále se olovo používá na výrobu akumulátorů. Vystřelené olověné kulky, které zůstanou po výstřelu v prostředí, ho poté dále toxikují. Ptactvo poté může olověné částečky spolknout a tak si přivodit otravu olovem. Od roku 1991 americký federální zákon zakazuje používání olověných broků na vodní ptactvo, a dalších 30 států má nějaký další druh omezení. Olovo v přírodě je taknétaké nebezbečnénebezpečné člověku, při konzumaci ulovené zvěře dochází k velkému nebezpečí kunzumacikonzumaci již olovem přiotráveného masa a tím pádem i expozici člověka nebezpečí otravy olovem. Americká armáda začíná také používat bronzovou munici, která není přírodě nebezpečná.

Za druhé světová války takto sabotovali jak Němci, Britové, Rusové, tak Američané ve Vietnamu, kdy se snažili útočníkovi podstrčit obrovské množství zesabotovanésabotované munice do pušek AK-47.