Kostel svatého Martina (Chválenice): Porovnání verzí

'''Kostel sv. Martina ve Chválenicích je jedním z pozdně barokních chrámů projektovaných a následně realizovaných [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem]]''', Staví se tak po bok dalších staveb českého venkovského baroka, jako jsou například [[Kostel svatého Jana Křtitele (Paštiky)|kostel sv. Jana Křtitele v Paštikách u Blatné]], [[Kostel svatého Jakuba Většího (Červený Kostelec)|kostel sv. Jakuba Většího v Červeném Kostelci na Náchodsku]] nebo [[Klášter Dolní Ročov|klášterní kostel v Dolním Ročově u Loun]]. Význam chválenického farního kostela sv. Martina spočívá také v dlouhé historii farnosti. Dientzenhoferův chrám nahradil v polovině 18. století původní chválenický kostel, o kterém neexistuje mnoho relevantních informací.▼

= Původní kostel sv. Martina =▼

Ve 14. století existovalo na Plzeňsku dvaadvacet farních kostelů. Již tehdy je mezi nimi uváděn kostel ve [[Chválenice|Chválenicích]]. O tři sta let později '''byly Chválenice jednou z nejvýznamnějších farností regionu'''. K farnosti patřilo jedenáct vsí - devět na nebílovském panství, Střížovice patřící na lukavické panství a  Chouzovy patřící na panství hradišťské. Vedle ''farního kostela sv. Martina'' existovaly ve farnosti ''dva filiální kostely'' – v Žákavé a Nezvěsticích - a ''kaple sv. Vojtěcha'' na Planinách.▼

'''O počátcích farního kostela sv. Martina''' '''nemáme zprávy'''. První zmínka je až z doby panování císaře Karla IV., z roku 1355.  Dá se nicméně předpokládat, že '''chválenický kostel existoval již koncem 13. století''' jako součást šlechtického sídla, ''tzv. kurie''. Máme informace, že v roce 1275 ve Chválenicích sídlil urozený Semislav, jenž obdaroval benediktýnský klášter v Kladrubech. Semislav měl ve Chválenicích nejspíš opevněný dvorec, který však během staletí beze stopy zmizel. Při rekonstrukci polohy a podoby starého kostela je třeba vycházet ze zvyklostí vrcholného středověku a polohy dnešního chrámu sv. Martina, který byl vystavěn na místě původního kamenného kostela.▼

'''Semislavovo sídlo''' bylo nejspíš dřevěným obydlím s kostelem ve společném ohrazení.  Kamenný ''tribunový kostel'', do kterého se pravděpodobně vcházelo přímo ze šlechtického sídla, mohl být hlavním obranným objektem kurie. V 60. a 70. letech 20. století se opakovaně snažili po přesné poloze kurie pátrat místní patrioti z řad ''Vlastivědného střediska pro Chválenice a okolí'', který vedli Miroslav Němec a JUDr. Fortunát Toman.▼

Ani poté, co ve druhé polovině 14. století chválenická kurie zanikla, neztratil zdejší kostel nic ze svého významu. Svědčí o tom '''dlouhodobě vedené spory ohledně práva ustanovit ve Chválenicích kněží'''. Spory pomohla r. 1380 vyřešit až osobní ''intervence'' ''generálního vikáře pražského arcibiskupství Johánka z Pomuku''.▼

'''Z inventáře původního kostela''' se dodnes v interiéru chrámu sv. Martina dochovala pouze kamenná křtitelnice a ''dřevěný pohřební štít'' majitele nebílovského panství z 1. poloviny 17. století, Kryštofa Karla Kokořovce z Kokořova. Tento štít, zavěšený dnes na kůru, je opatřen kokořovským erbem a nápisem ''Krysstoff Karel Kokorzowecz z Kokorzowa na Nebilowech a Zluticzich''. Vzhledem k existenci pohřebního štítu přepokládáme, '''že ve starém kostele existovala krypta s hrobkou''', ve které byl majitel panství pohřben.▼

Za Kokořovců byl '''v roce 1658 pro farní kostel odlit také nejstarší a největší zvon'''.  Jeho autorem byl proslulý klatovský zvonař ''Štěpán Pricquey''. Zvon vážil 210 kg a byl opatřen několika nápisy ve třech jazycích: ''„A fulgure et tempestatelibera nos Domine Jesu Christe. Anno Diu 1658.  Lidmila Margaretha Przichowska, urozená z Kokorzowa.  Zu der Ehre Gottes, Leütet man mich die Lebenigen zum Begett beruffe ich, die Toten beweine ich. Stephan Pričovey von Glatav gone mich 1658.“'' Zajímavostí je, že nejstarší dnes existující zvony Pricqueyových jsou datovány až do první poloviny 60. let 17. století. Celkem je dnes známo na šedesát zvonů od této firmy. K pricqueyovskému zvonu '''přibyl v roce 1739 nový zvon'''. Byl zasvěcen sv. Martinovi, měl průměr 80 cm, vážil 313 kg a odlila jej slavná ''plzeňská zvonařská firma Pernerových''. Zvon Martin byl požehnán proboštem chotěšovského kláštera Kryštofem Schmidlem. Na jedné straně zvonu se nacházel reliéf s vyobrazením sv. Cyrila a Metoděje a pod ním nápis: ''„Chválu Bohu vzdávám, lid, kněžstvo svolávám, pomřelých lituji, mračna zapuzuji, svátky zvelebuji.“'' Na druhé straně byl nápis: ''„Auctore: P. Josepho Fischer, P. T. Curato Chvalenicensi, Patria Plsnensin et Munificentium Piorum Parochianorum et Benefactorum Anno 1739''“. Nahoře byl na zvonu nápis: ''„Sit Nomesi Domini Benedictum Jo. Perner gos mich in Pilsen“''. '''Oba velké zvony byly spolu s dvěma menšími přeneseny v roce 1752 do věží nového barokního chrámu sv. Martina.''' Všechny vzaly za své v době 1. světové války.▼

V roce 1673 odkoupili na krátko nebílovské panství Engelové z Engelsflussu. Arnold Alois Engel z Engelsflussu nechal ve chválenické farnosti roku 1680 posta­vit ''barokní poutní kostelík sv. Vojtěcha na Planinách''. Počátkem 18. století se stal majitelem nebílovského panství Adam Jindřich ze Steinau. Nový majitel nechal ve chválenické farnosti postavit ''filiální kostel v Nezvěsticích''.▼

'''V roce 1713 hlásil chválenický farář Josef Václav Fišer, že  kostel je na spad­nutí''', veškeré zařízení je staré a rovněž fara je stará a hrozí spadnu­tím. U kostela se nacházela také farní škola. Ta již hrozila delší dobu zřícením a učitel, který musel učit po chalupách, měl tak malé příjmy, že z nich byl sotva živ. Situaci se postupně snažili řešit noví majitelé, Černínové z Chudenic. '''Za Heřmana Jakuba Černína z Chudenic získal chválenický kostel nové varhany a vznikly plány na výstavbu nového, reprezentativního chrámu'''. Faráři působili ve chválenické farnosti během 17. a první poloviny 18. století doživotně a byli pohřbíváni do krypty nacházející se v kostele. Víme, že '''Kilián Ignác Dientzenhofer později obestavěl starý kostel novým zdivem''' a teprve když byl nový chrám hotov, přikročilo se ke zboření původního kostela. O přesné podobě a rozloze starého gotického kostela, stejně jako existenci, počtu a poloze jeho hrobek by více řekl výzkum georadarem, na který se dosud nepodařilo získat finanční prostředky.▼

Poslední nám známou událostí týkající se starého chválenického kostela sv. Martina je ''svatokrádež'' z roku 1744. Z hlášení určeného českému zemskému místodržitelství se nám bohužel zachovala pouze obálka bez jakýchkoliv podrobností.▼