Enceladus (měsíc): Porovnání verzí

Enceladus je pojmenován po obrovyobrovi [[Enceladus (mytologie)Enkelados|EnceladuEnkeladovi]] z [[řecká mytologie|řecké mytologie]].<ref name="Discovery"/> Jméno, podobně jako v případě ostatních prvních sedmi měsíců Saturnu, bylo navrženo synem Williama Herschela [[John Herschel|Johnem]] v jeho publikace z roku 1847 ''Results of Astronomical Observations made at the Cape of Good Hope''.<ref name="Lassell">As reported by {{cite journal|authorlink=William Lassell|last=Lassell|first=William|url=http://adsabs.harvard.edu//full/seri/MNRAS/0008//0000042.000.html|title=Names|journal=Monthly Notices of the Royal Astronomical Society|volume=8|issue=3|pages=42–3|date=January 14, 1848|bibcode=1848MNRAS...8...42L|doi=10.1093/mnras/8.3.42}}</ref> John Herschel zvolil tato jména protože [[Saturn (bůh)|Saturn]], známý v řecké mytologii jako [[Kronos]], byl vůdcem [[Titáni|titánů]].

Enceladus je společně s [[Dione (měsíc)|Dione]], [[Tethys (měsíc)|Tethysem]] a [[Mimas (měsíc)|Mimasem]] jedním z velkých [[vnitřní měsíce Saturnu|vnitřních měsíců Saturnu]]. Obíhá 238&nbsp;000 km od středu Saturnu a 180&nbsp;000 km od vrcholku jeho mračen. Jeho oběžná dráha tak leží mezi měsíci Mimas a Tethys. Enceladus oběhne Saturn jednou za 32,9 hodin, což je dostatečně rychle, aby jeho pohyb byl pozorovatelný během jednoho nočního pozorování. V současnosti je Enceladus v oběžné rezonanci 2:1 s měsícem Dione; Enceladus tak stihne vždy dvakrát oběhnout Saturn než ho jednou oběhne Dione. Tato rezonance má za následek udržování excentricity jeho oběžné dráhy (0,0047). Excentricita oběžné dráhy pak umožňuje přítomnost slapových deformací na Enceladu a s tím spojeouspojenou produkci tepla vlivem [[slapové zahřívání|slapového zahřívání]]. Předpokládá se, že právě takto produkované teplo je hlavní příčinou geologické aktivity pozorované na povrchu Enceladu.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006">

První sondou, která spatřila povrch Enceladu, byla v srpnu 1981 americká planetární sonda [[Voyager 2]]. Na snímcích ve vysokém rozlišení bylo rozpotnatelnérozpoznatelné, že povrch měsíce je tvořen nejméně pěti různými typy terénů; jak oblastmi výrazně posetými impaktními krátery, tak i oblastmi hladkými a tedy relativně mladými. Dále se zde nacházela místa protkaná sítí trhlin, která byla často obklopena hladkými oblastmi.<ref name="Rothery"/> Navíc byly pozorovány lineární [[extenze|extenzivní]] praskliny<ref name="cracks">{{cite news|publisher=NASA|title=Cracks on Enceladus Open and Close under Saturn's Pull|url=http://www.nasa.gov/mission_pages/cassini/media/enceladus_cracks.html|date=May 16, 2007|first=Bill|last=Steigerwald}}</ref> a srázy. Absence významného počtu impaktních kráterů na hladkých pláních nacházejících se v blízkosti těchto trhlin naznačuje, že tyto oblasti jsou méně než několik [[geologický čas|stovek miliónů let staré]]. To znamená, že Enceladus musel být relativně nedávno geologicky aktivním světem, kde například kryovulkanismus či jiné procesy byly schopny významně přetvořit povrch.<ref name="Solstice">{{cite web|url=http://saturn.jpl.nasa.gov/science/moons/enceladus/|title=Satun Moons – Enceladus|work=Cassini Solstice Mission Team|publisher=JPL/NASA|accessdate=April 26, 2014}}</ref> Obnovení povrchu mělo také za následek, že povrch utváří čerstvý, čistý led, který je schopen odrážet většinu dopadajícího slunečního záření, což z Enceladu činní pravděpodobně nejvíce odrazivé těleso ve [[sluneční soustava|sluneční soustavě]] s [[geometrické albedo|vizuálním geometrickým albedem]] 1,38.<ref name="Verbiscer et al. 2007">

Pozorování pořízená během průletů sondy Cassiny ze 17. února, 9. března a 14. července roku 2005 umožnila spatřit povrch Enceladu v mnohem větším detailu, než umožnily sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2|2]]. Hladké pláně pozorované již na fotografiích od sonddy Voyager 2 se na detailnějších snímcích ukázaly jako oblasti bez významnějšího množství impaktních kráterů, ale s množstvím hřebenů a srázů. Ve starších oblastech, které byly výrazněji poseté impaktními krátery, bylo rozpoznáno množství trhlin naznačující, že tyto oblasti musely projít výraznou extenzivní deformací poté, co krátery vznikly.<ref name="Rathbun">{{cite journal|last=Rathbun|first=J. A.|last2=Turtle|first2=E. P.|display-authors=etal|date=2005|title=Enceladus' global geology as seen by Cassini ISS|url=http://adsabs.harvard.edu/abs/2005AGUFM.P32A..03R|journal=Eos Trans. AGU|volume=82|issue=52 (Fall Meeting Supplement), abstract P32A–03|bibcode=2005AGUFM.P32A..03R }}</ref> V jiných oblastech se nepodařilo objevit žádné impaktní krátery, tyto části povrchu tak musely projít kompletním přetvořením v geologicky nedávné době. Sonda Cassini také umožnila spatřit části porvchupovrchu, jež se nepodařilo sondám Voyager vyfotografovat v rozlišení umožňující detekovat větší povrchové útvary. Jedním z těchto míst byla i zvláštní oblast v okolí jižního pólu.<ref name="Porco Helfenstein et al. 2006"/> Všechna tato pozorování naznačovala, že vnitřek Enceladu by mohl být do dnešních dní tekutý i přes to, že takto malé těleso by mělo zcela zmrznout již před dlouhou dobou.<ref name="Solstice"/>

Sonda Cassini poskytla množství důkazů, že Enceladus má pod povrchem oceán kapalné vody se zdrojem energie a řadou anorganických i organickcýchorganických látek, což z tohoto měsíce dělá jedno z nejvhodnějších míst ve sluneční soustavě pro pátrání po případných prostředích umožňujících existenci mimozemského života.<ref name="LCPM Enceladus" /><ref name="Ciclops1881">{{cite web |url=http://ciclops.org/view.php?id=1881 |title=Cassini Images of Enceladus Suggest Geysers Erupt Liquid Water at the Moon’s South Pole |work= |publisher=Cassini Imaging |date= |accessdate=March 22, 2006 }}</ref> Vodní oceán na Europě je totiž skryt pod mnohem tlustší vrstvou ledu, což ztěžuje jeho případný průzkum.<ref>{{cite web |url=https://www.nasa.gov/jpl/signs-of-europa-plumes-remain-elusive-in-search-of-cassini-data |title=Signs of Europa Plumes Remain Elusive in Search of Cassini Data |publisher=NASA |date=December 17, 2014 |accessdate=January 12, 2015}}</ref>