Hegemonie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Příklady: protikladné evropské poválečné organizace značka: editace z Vizuálního editoru |
kompletní oprava hesla značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Hegemonie''' (z řeckého slova ''hegemon'' = vládce) je proces působení mocenských praktik, kterými vládnoucí skupiny ve společnosti udržují status quo a to za pomoci budování preventivního souhlasu společensky podřízených skupin se společenským řádem.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Irena.
'''Hegemonie''' je takové uspořádání sil skupin, kdy jedna vládne (ať už přímo či nepřímo) ostatním bez potřeby použití hrubé síly. Vládnoucí [[Sociální skupina|skupina]] či [[jedinec]] se nazývá hegemon. Výraz hegemonie pochází z [[řečtina|řečtiny]], ze slova ''hegeisthai'', což znamená vést.▼
| jméno = Reifová,
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Slovník mediální komunikace
| url = https://www.worldcat.org/oclc/60653763
| vydání =
| vydavatel = Portál
| místo = Praha
| rok = 2004
| počet stran =
| strany = 73
| isbn = 8071789267
}}</ref>
▲
== Sociální vědy ==
Ve 20. století se pojem hegemonie rozšířil díky práci italského levicového teoretika [[Antonio Gramsci|Antonia Gramsciho]], který považoval hegemonii za schopnost dominujících tříd reprodukovat sociální a kulturní převahu nejen prostřednictvím násilí, ale též prostřednictví manipulativních praktik (tzv. [[kulturní hegemonie]]). Hegemonie stojí u Gramsciho na třech pilířích: ideový pilíř vychází z tradice, institucionální pilíř zajišťují například církev, média či vzdělávací systém, procesuální pilíř zajišťuje vtažení radikálních, reformních či opozičních hnutí do systému. Hegemonie však u Gramsciho nemá nezvratné trvání, podřízené sociální skupiny si mohou vytvářet kontra-hegemonní sociální a mocenské formace a vyzývat tak vládnoucí hegemonii na "ideový souboj". Gramsciho koncept hegemonie, zejména od 70. let 20. století, ovlivnil neomarxistickou a kulturální tradici výzkumu kulturních a mediálních témat v (pozdně)moderních společnostech.▼
== Příklady ==
Ve [[starověk]]u lze za hegemonii označit [[Peloponéský spolek]], kterému vládla [[Sparta]]; dělo se tak v [[6. století př. n. l.]]
Ve [[20. století]] byla [[studená válka]] také ukázkou boje o světového hegemona, o tuto roli bojovaly [[Spojené státy americké]] na jedné straně a [[Sovětský svaz]] na straně druhé. Společenství, která vytvořily ([[Severoatlantická aliance|NATO]], EHS (Evropské hospodařské společenství, později měla následovat EU, jenže se ekonomické zájmy změnily v politické),
Současný příklad hegemonie je vláda buržoazie a kapitalistický systém (režim). Šíření prvků hegemonie čili zachvoání statutu quo se děje přes média.
[[Termín]] hegemonie je použit v knize amerického spisovatele [[Dan Simmons|Dana Simmonse]] [[Kantos Hyperionu|Hyperion]], ''Hegemonie člověka''. Tam označuje [[federace|federativní]] společenství asi sto padesáti [[planeta|planet]].▼
=== Média jako nostilé hegemonie a idelogie ===
Tisk je dle Gramsciho nositelem manipulativních sdělení, které ovladají masy. Takto se udržuje status quo a občanům se dává vědět, jak je to správně a proč je dobré se proti současnému systému nebouřit, jelikož poskytuje řadu výhod. Teprve Althausser plně poukázal na to, že média jsou nositeli hegemonie a idejí s ní spjatými. Poukázal na to, že společenské instituce, jako jsou školy, média, náboženství a další, jsou tzv. ideologickým státním aparátem, zatímco armáda, policie, byrokracie a další jsou státním represivním aparátem. Přes ně je tedy udržován souhlas s hegemonií.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Irena.
| jméno = Reifová,
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Slovník mediální komunikace
| url = https://www.worldcat.org/oclc/60653763
| vydání =
| vydavatel = Portál
| místo = Praha
| rok = 2004
| počet stran =
| strany = 73, 240
| isbn = 8071789267
}}</ref>
===
▲Ve 20. století se pojem hegemonie rozšířil díky práci italského levicového teoretika [[Antonio Gramsci|Antonia Gramsciho]], který považoval hegemonii za schopnost dominujících tříd reprodukovat sociální a kulturní převahu nejen prostřednictvím násilí, ale též prostřednictví manipulativních praktik (tzv. [[kulturní hegemonie]]). Hegemonie stojí u Gramsciho na třech pilířích: ideový pilíř vychází z tradice, institucionální pilíř zajišťují například církev, média či vzdělávací systém, procesuální pilíř zajišťuje vtažení radikálních, reformních či opozičních hnutí do systému. Hegemonie však u Gramsciho nemá nezvratné trvání, podřízené sociální skupiny si mohou vytvářet kontra-hegemonní sociální a mocenské formace a vyzývat tak vládnoucí hegemonii na "ideový souboj". Gramsciho koncept hegemonie zejména od 70. let 20. století ovlivnil neomarxistickou a kulturální tradici výzkumu kulturních a mediálních témat v (pozdně)moderních společnostech.
=== Hegemonie v beletrii ===
▲[[Termín]] hegemonie je použit v science-fiction knize amerického spisovatele [[Dan Simmons|Dana Simmonse]] [[Kantos Hyperionu|Hyperion]], ''Hegemonie člověka''. Tam označuje [[federace|federativní]] společenství asi sto padesáti [[planeta|planet]]. V románech [[Orson Scott Card|Orsona Scotta Carda]] o Enderovi se objevuje termín Hegemon, kde jde voleného vládce světa. Spolu s [[polémarchos|Polemarchem]] a [[stratég|Stratégem]] tvoří mocenský [[triumvirát]].
▲'''Hegemonismus''' je „dominance nad skupinou lidí, jiným národem nebo skupinou národů, která je zdůvodňována kulturní nebo civilizační nadřazeností dominujícího subjektu (národa, státu)“.<ref name="Kubát">Kubát 2004: 17</ref> Zároveň může být hegemonismus vnímán jako „protiakce s cílem odvrátit reálné nebo domnělé nebezpečí“.<ref name="Kubát" /> Pojem hegemonismus je tedy spojen s mezinárodní politikou, a proto jeho používání k označení typu nedemokratické vlády je nesprávný, ačkoliv často (chybně) používaný.
== Reference ==
| |||