Meša Selimović: Porovnání verzí

V období [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|socialistické Jugoslávie]] nejprve žil v Bělehradě, kde se pracovně zdržoval od listopadu [[1944]], poté se roku [[1947]] přestěhoval do [[Sarajevo|Sarajeva]]. Jako spisovatel začal působit až v pozdních letech. Členem Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny se stal roku [[1949]]. Své první dílo sepsal ve čtyřiceti letech, další pak v jednapadesáti. Od září [[1947]] vyučoval na Vyšší pedagogické škole, poté od roku [[1950]] tři léta učil na pozici docenta na Filozofické fakultě právě založené [[Univerzita v Sarajevu|Univerzity v Sarajevu]]. V roce [[1953]] u něj byly diagnostikovány příušnice a nějaký čas strávil v nemocnici. Krátce po uzdravení usiloval o post mimořádného profesora, ale neuspěl (ve výběrovém řízení uspěl Boško Novaković), načež byl zákulisními intrikami vyštván z univerzity. Následující čtyři roky s rodinou živořil na pokraji bídy, než roku [[1957]] získal práci honorárního dramaturga v sarajevském Národním divadle. Na podzim roku [[1961]] uspěl v konkurzu a stal se hlavním redaktorem uznávaného sarajevského nakladatelství ''Svjetlost''. Následujícího roku pak byl zvolen předsedou Spolku spisovatelů Bosny a Hercegoviny a v této pozici setrval až do roku [[1963]]. Roku [[1971]] získal čestný doktorát na [[Univerzita v Sarajevu|Univerzitě v Sarajevu]]. V červnu roku [[1972]] pak odešel do penze, přesně o rok dříve přitom dostal první mrtvici, a v březnu [[1973]] se přestěhoval do [[Bělehrad]]u, kde později i zemřel.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Selimović|jméno=Meša|příjmení2=|jméno2=|titul=Sjećanja|vydání=|vydavatel=BIGZ|místo=Beograd|rok=1986|počet stran=270|strany=200–210|isbn=}}</ref> Na jeho rozhodnutí přestěhovat se do jugoslávské metropole měly podstatný vliv politické tlaky na jeho osoby, když dlouhodobě obhojoval postoje srbského spisovatele [[Dobrica Ćosić|Dobrici Ćosiće]], který po roce [[1968]] upadl v nemilost [[Svaz komunistů Jugoslávie|Svazu komunistů Jugoslávie]].

 

 

Roku [[1943]] se Meša oženil se Srbkou Desankou Đorđićovou, učitelkou tělesné výchovy v tuzlanském gymnáziu, s níž udržoval dlouhodobý intimní vztah. Sňatku delší čas bránila spisovatelova jinak liberální rodina, která odmítala přijmout mezi sebe „ženu volných mravů“, byť pocházela z dobrých poměrů. Do tohoto manželství se 22. června [[1945]] narodila dcera Slobodanka.<ref name=":0" /> V tu dobu již ale Meša udržoval blízký kontakt s Daroslavou (Darkou) (1923–1999), dcerou meziválečného jugoslávského generála Živorada Božiće (1885–1945). Tu potkal v Bělehradě začátkem léta 1945 a i navzdory manželským poutům na obou stranách s ní tajně založil novou domácnost. Na udání své dosud právoplatné manželky byl nato předveden před etickou komisi [[Komunistická strana Jugoslávie|Komunistické strany Jugoslávie]], která jej „kvůli neupřímnosti ke Straně a kvůli porušení proletářské morálky“ 16. srpna [[1947]] vyloučila ze svých řad (do strany byl znovu přijat 16. června [[1949]]). V témže roce mladý pár ukončil své předchozí závazky, nový sňatek uzavřeli v březnu 1948. Krátce poté se novomanželé přestěhovali do [[Sarajevo|Sarajeva]], kde se pokoušeli začít nový život. Zprvu našli útočiště u malíře [[Ismet Mujezinović|Ismeta Mujezinoviće]], který byl Mehmedův dlouholetý přítel. V bosenskohercegovské metropoli se jim pak narodily dcery Maša (*1948, provdaná Momčilović) a Jesenka (*1949).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Brat platio glavom|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279516-Brat-platio-glavom|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.8.2016}}</ref>