Křišťálová noc: Porovnání verzí

Reakce nežidovského obyvatelstva Německa na Křišťálovou noc se různily. V místech, kde k násilnostem a ničení docházelo, se shromažďovalo množství lidí, kteří v tichosti přihlíželi. Místní hasičské sbory se omezily na zabraňování rozšíření plamenů ze synagog na okolní budovy. V Berlíně policejní důstojník Wilhelm Krützfeld zakázal příslušníkům SA zapálit [[Nová synagoga v Berlíně|Novou synagogu]] a později obdržel pouze výtku. Britský historik [[Martin Gilbert]] se domnívá, že „mnoho nežidovských obyvatel pociťovalo k těmto událostem odpor.“<ref>Gilbert, op. cit., s. 70</ref> Jeho názor podpořil očitý svědek dr. Arthur Flehinger, který popsal, že viděl „brečící lidi, koukající zpoza záclon.“<ref>Dr. Arthur Flehinger, "Flames of Fury", ''Jewish Chronicle'', 9 November 1979, p. 27, cited in Gilbert, loc. cit.</ref> Rozsah zkázy byl tak velký, že s ním mělo mnoho Němců vyjádřit nesouhlas a označit jej za bezcitný.<ref>[http://trove.nla.gov.au/ndp/del/article/12062109 "New Campaign Against Jews", ''The Argus'', 11 November 1938]</ref>

 

 

V článku publikovaném večer 11.&nbsp;listopadu Goebbels připsal události Křišťálové noci „zdravým instinktům“ německého lidu. To dále rozvedl slovy: „Němci jsou antisemité. Nemají zájem, aby byla v budoucnu jejich práva omezována, či aby byli provokováni parazity židovské rasy.“<ref>''Daily Telegraph'', 12 November 1938. Cited in Gilbert, Martin. ''Kristallnacht: Prelude to Destruction''. Harper Collins, 2006, p. 142.</ref>